Ředitelka knihovny: Na pustý ostrov bych jela jedině s Agathou Christie | E15.cz

Ředitelka knihovny: Na pustý ostrov bych jela jedině s Agathou Christie

Ředitelka olomoucké knihovny Lenka Prucková se ke knihám dostala od katedry. Jsou její celoživotní radostí.

Přestože jí byly knihy blízké už od dětství, profesionálně se jim začala věnovat až mnohem později. Lenka Prucková vystudovala přírodovědeckou fakultu, učila matematiku na základní i vysoké škole, aby se pak stala ředitelkou knihovny s téměř dvaceti pobočkami ve městě. Ty vede už deset let. „Obloukem jsem se vrátila k tomu, co jsem měla jako dítě ráda. Už na základní škole jsem místo tělocviku pomáhala v knihovně. Je to můj osud,“ říká pětačtyřicetiletá Prucková.

Knihy

Ačkoliv je to zvláštní, většinou se k žádné knize znovu nevracím a nečtu ji znovu. V poslední době se snažím číst romány v angličtině. Hodně se mi líbila také kniha Kateřiny Tučkové Vyhnání Gerty Schnirch nebo román Mawera Simona Skleněný pokoj o vile Tugendhat. Mám ráda knihy, které mě nutí přemýšlet a autor mě vtáhne do děje. Na pustý ostrov bych si proto vzala román od Agathy Christie, v kterém nechybí napětí, ale je tam i láska, zlo, popis zajímavých míst. Prostě obsahuje všechny druhy literatury. Většinou si čas na čtení najdu až kolem půlnoci. Čtu však poměrně rychle, a tak za týden zvládnu i sedm knížek.

Cestování

Je to moje velká záliba, už na vysoké škole jsem jezdila jako průvodkyně s cestovní kanceláří. Ráda navštěvuji v zahraničí knihovny, především veřejné, které se za poslední roky dost změnily a stala se z nich zábavná komunitní centra. Nemusíte si půjčit jen knížku, ale sednete si a podíváte se na internet. Nebo v USA mají v knihovnách prolézačky, schází se tam maminky s dětmi. Projela jsem celou Evropu, nadchla mě i Amerika, z velkých měst se mi líbil New York. Hrozně mě láká Austrálie, i když z hadů, pavouků a škorpionů mám hrůzu. V posledních třech letech jsem na cestách propadla zvláštní zálibě. V každém městě se jdu podívat na hřbitov a srovnávám, jak se v jednotlivých zemích liší úprava hrobů.

Rodina

Samozřejmě velkou radost mi dělá moje rodina. Manžel a dvě dcery, které studují na gymnáziu. Snažili jsme se je vychovávat k samostatnosti, což se nám, myslím, povedlo.

Sport

Je to zvláštní, ale ve škole mi nikdy nešel tělocvik. Nenáviděla jsem ho. Vždycky mi hrozila dvojka a učitelé se smilovali a dávali mi lepší známky jen proto, aby mi nepokazili vysvědčení se samými jedničkami. A teď chodím třikrát týdně cvičit, taky ráda plavu, což souvisí s tím, že si ráda jezdím odpočinout k moři. A baví mne pěší turistika. Třeba kolo mě moc nezaujalo, protože člověk nemá čas během jízdy pozorovat okolní krajinu.

Film a divadlo

Od mládí jsem chodila do filmových klubů, teď jsem dokonce zvažovala, že bych se ještě přihlásila na Filozofické fakultě v Olomouci na filmovou vědu. Mám ráda hlavně současné české filmy, třeba Alici Nellis nebo Filipa Renče. Z období 60. let se mi líbí Miloš Forman a jeho Lásky jedné plavovlásky nebo Černý Petr. Někdy se ráda dívám i na staré české detektivky, ale jinak mě filmy pro pamětníky moc neberou. Chodím pravidelně do kina a jsem bojovník za kino Metropol. Nemusím vidět premiéru hned po uvedení v multiplexech, ale čekám, až se dostane do Metropolu. Taky mám ráda divadlo. V Moravském divadle se snažím sedět v první řadě, protože potom je zážitek z představení intenzivnější.

Zumba

Hrozně mě baví tanec, ale manžel se mnou bohužel nechce chodit do pokračovacích tanečních kurzů. Naštěstí jsem nedávno objevila zumbu. Není jednoduché dostat se do španělských rytmů a taky fyzicky je tanec hodně náročný. A přestože se zatím úplně nechytám, zumba se mi opravdu líbí.

Ryby

Mojí velkou radostí je jídlo. Nejsem vybíravá, ale nemám ráda třeba kroupy a tučné maso. Pokud bych si měla vybrat jedno nejoblíbenější jídlo, pak to budou určitě ryby, nejlépe čerstvé.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!