Ředitel zoo už utíkal před tygrem | E15.cz

Ředitel zoo už utíkal před tygrem

Už skoro třicet let je ředitelem zoologické zahrady. Za tu dobu se už Miroslav Frais několikrát dostal do situace, kdy mu šlo o život.

Pro šéfa hodonínské zoo Miroslava Fraise je jeho práce koníčkem a rád vymýšlí nové věci. V hodonínské zoo zavedl za dobu svého ředitelování už nespočet novinek. Teď rozjíždí nový projekt webových kamer, na kterých mohou lidé zoo navštívit i virtuálně a sledovat třeba porod opic.

Jak bude nový projekt fungovat? Na webových stránkách www.zoo-hodonin.cz se mohou lidé dívat na záznam z osmnácti kamer, které jsme v zahradě nechali nainstalovat. Část z nich slouží jako hlídací systém zahrady, na dalších si mohou lidé prohlížet zvířata. Kamery jsou nainstalované ve výběhu kočkovitých šelem, u ptáků a také v pavilonu opic.

Zrovna opice vás umějí pěkně potrápit, že? Je to jen několik měsíců, co jsem musel po pavilonu honit opici, která při operaci zubů předstírala, že jí zabrala narkóza. Uspali jsem ji, ale potom jsme zjistili, že už byla na konci operace vzhůru. Tehdy u toho byla spousta novinářů. Když se opice zvedla, byli všichni během chvilky pryč. Jednou zase opice utekly naší ošetřovatelce do kuchyňky, kde si vybíraly dobroty. Zahnali jsme je do chodbičky a já jsem je šel uspat. Samec se nechal střelit uspávačkou, ale samice byla mazanější. Za tou jsem se musel vydat až na konec chodby. Měl jsem na sobě vaťák, aby mě nepokousala.

Stalo se vám někdy, že vás zvířata napadla? Zatím ne, ale chybělo málo. Nezapomenu na to, když na mě ošetřovatel ve výběhu omylem vypustil tygra. Měl jsem asi vteřinu na to, abych proklouzl brankou ven. Jednou jsme zase zachraňovali mládě, které porodili ve výběhu pakoně. Byla hrozná zima a chtěli jsme mládě odnést do tepla. Pakoně ho ale bránili, přehodili ošetřovatele přes ohradu a zlomili mu nohu. Já jsem zůstal viset na plotě, kde na mě z každé strany číhal jeden pakůň. Už jsem se viděl napíchnutý na rohy a s roztahanými střevy po výběhu.

Je práce v zoo vždycky takový adrenalin? Takové případy se stávají. Někdy udělá člověk chybu, jindy zase selže materiál. Stávalo se to hlavně na začátku, kdy jsme měli v zahradě ještě nevyhovující podmínky. Teď už máme propracované výběhy, které se dají oddělit, a techniku, na kterou se můžeme spolehnout.

Jaké byly tedy začátky v hodonínské zoo? Strašné. V té době se hodně přemýšlelo o tom, že se to tady zbourá. Spolu se mnou tu pracovali čtyři lidé a naprosto nám chybělo jakékoliv zázemí a vybavení. Když jsem chtěl přibít prkno, musel jsem si najít starý hřebík a zatlouct ho kamenem. Když jsme neměli na krmivo, jezdil jsem po sídlišti se starým traktorem a sbíral trávu, kterou si lidé sušili mezi paneláky.

Co bylo tenkrát vaše první rozhodnutí? Hned na začátku jsem sem přivezl nová zvířata. Měl jsem kontakty se zoologickou zahradou ve Dvoře Králové, kde jsem předtím deset let pracoval. Půjčili mi jaguáry, zebry a pakoně. Časem u nás vyvedli mláďata a to přilákalo do zahrady nové návštěvníky. Na začátku jich sem chodilo třicet pět tisíc ročně, dneska jich je už sto padesát tisíc.

Jak se zahrada rozrůstala? V roce 1993 jsme získali status zoologické zahrady. První pavilon pro ptáky nám pomáhali stavět ještě ze starého materiálu rybáři a myslivci. Další pavilon nám už o dva roky později stavěla firma. Potom vznikl útulek pro psy a pavilon opic, plazů a terárií. V roce 2000 jsme otevřeli pavilon pro žraloky a před třemi lety vzdělávací centrum a pavilon velkých kočkovitých šelem.

Co dalšího máte v plánu? Potřebujeme zvětšit zahradu. Když sem v neděli přijdou čtyři tisíce lidí, tak si tu šlapou na paty. Máme také v plánu postavit na jižní straně nový pavilon žiraf, který by zakryl výhled na fotbalovou tribunu. Projekt je už před dokončením a sháníme na něj peníze.

Co říkáte tomu, že někteří lidé proti rozšiřování zahrady sepsali petici? Zahrada se má rozšiřovat směrem k obchvatu, a ne k městu. Chci, abychom získali část přilehlého lesa, ve kterém by vznikla naučná stezka. Mohli by tam být hnědí medvědi, zubr, bobři a vydry. Lidé si v petici stěžovali, že jde ze zoo smrad, ale to není pravda. Ten tu byl naposledy v roce 1981.

Jaká zvířata návštěvníky nejvíce zajímají? Nejvděčnější jsou opice, žraloci a kočkovité šelmy. Děti si nejvíce užívají, když krmí kozy a ovce. U vstupu prodáváme krmivo, protože nechceme, aby nám lidé krmili zvířata brambůrkami nebo čokoládou.

Která zvířata máte nejraději? Všechna. S každým z nich si umím popovídat. Poznají mě už po hlase. Když jsem delší dobu mimo zoo a potom procházím zahradou, zvířata mě poznají a začnou okamžitě reagovat. Mám rád šimpanzy, se kterými si povídám přes sklo. Mojí srdeční záležitostí jsou ale šelmy.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!