Ředitel: Počítadlo mám jako talisman | E15.cz

Ředitel: Počítadlo mám jako talisman

15. září 2009 • 16:39
Sedm let je ředitelem školy, kterou dovedl k jubileu. V pracovně mu svorně visí obrazy prezidentů Klause i Havla.

Jihlavské gymnázium slaví 90 let existence. V čem byl v roce 1919 jeho vznik významný? „Historie gymnaziálního vzdělávání v Jihlavě je dlouhodobá, ale 20. září 1919 tady vedle německého vzniklo i české gymnázium. To datum je jistým mezníkem. Jde o výraz vztahu Čechů a Němců v tomto městě,“ říká současný ředitel gymnázia Miroslav Paulus.

Jaký byl tehdy zájem o studium českého gymnázia? Bylo to osmileté gymnázium a vždycky byla jedna třída v ročníku a ta byla naplněna. Obě gymnázia tady existovala paralelně až do druhé světové války. V euforickém roce 1968 začali naši předchůdci poprvé operovat s datem vzniku českého gymnázia, aby bylo co hodnotit, na co upomínat.

Kdy zažívalo gymnázium nejhorší časy? Například v poválečné době, kdy se všechno tradiční rokem 1948 rušilo. Přestalo se to jmenovat gymnázium, bylo to všeobecné vzdělávání, střední jedenáctiletka, pak dvanáctiletka. V roce 1968 se název zase vrátil a už zůstal. Obecně neprospívaly politické zásahy do vzdělávání nebo snahy o polytechnizaci v šedesátých i osmdesátých letech, před rokem 1989. Přidružovalo se technické vzdělávání formou volitelných předmětů. Vyřazena byla estetická výchova, vrátila se až po roce 1989. Ale nedá se říct, že by všechno bylo špatně. Absolventy třeba z roku 1986 vedly základy stavebnictví nebo zemědělské výroby ke studiu vysokých škol tohoto zaměření. Dnes jsou z nich například stavaři.

Epizodou v názvu školy bylo jméno akademika Kožešníka, pak zase z názvu tento vědec zmizel, proč? Byl to výraz osmdesátých let. Bylo tehdy moderní, aby nějaké jméno významné osobnosti škola v názvu nesla. Akademik Kožešník byl určitě významným absolventem gymnázia, ale jeho jméno bylo spjato s normalizací a devastací vědy. Počátkem devadesátých let jsme to konzultovali v Akademii věd a dospěli jsme k tomu, že jihlavské gymnázium takový název nepotřebuje.

Je mezi absolventy nějaký, se kterým byste se rád setkal? Devadesátiletý inženýr Jan Koday, který tady absolvoval ve třicátých letech, na kterého jsme z nějakého důvodu zapomněli při rozesílání pozvánek, sem sám do školy přišel. Strávil jsem s ním hodinový rozhovor. Teď je jedním z pozvaných čestných hostů, je jedním z nejstarších žijících absolventů. Vždycky je pro mě zážitek setkat se s někým takovým.

Stále kromě vedení školy i učíte, jak dobíjíte energii? Nejraději v poslední době tak hodinovou jízdou na kole. Mám takové svoje trasy. Z Jihlavy kamkoli jedete, musíte do kopce. Jedu třeba na Polnou, Dobronín a zpět, třicet kilometrů. To mě baví.

V pracovně máte velké dřevěné počitadlo, to užíváte ve výuce? Říkám tomu osobní počítač. Až půjdu z této místnosti, určitě si ho ponesu s sebou. Přinesl jsem si ho ze základní školy ve Vyskytné, kde jsem ho našel na půdě. Je to něco jako můj talisman.

Ve vaší pracovně visí vedle sebe prezidenti Klaus a Havel. Přibude i další? To už bude muset řešit můj nástupce, to už já tady nebudu. Když byl zvolen Václav Klaus prezidentem, pověsili jsme jeho portrét vedle Václava Havla. Myslím, že on má asi trochu pozici jako třeba Atatürk v Turecku. Neříkám, že je přímo zakladatel státu, ale zaslouží si, aby na té stěně měl stále čestné místo.

Po roce 1990 jste strávil dva roky jako hokejový trenér ve Finsku, proč jste se rozhodl vrátit zpět? Byli jsme asi 250 kilometrů severně od Helsinek. Já tam trénoval třetiligový tým, žena vedla krasobruslařský oddíl. Měli jsme malé děti, to byl jeden z důvodů návratu. Bylo to tak napůl, taky to mohlo dopadnout tak, že bychom zůstali. Ale mně osobně asi sever vadil nejvíc z rodiny, ty dlouhé noci. Nesnášel jsem ten pobyt moc dobře. Dostali jsme se tam v létě, kdy bylo v jednu v noci pořád světlo. A v zimě se rozednilo na chvíli kolem poledne.

Naučil jste se finsky? Nejsem talent na jazyky, ale něco ano. Měli jsme tam přátele Poláky, s těmi jsme si začali rychle rozumět. Ale i tu strašně těžkou řeč, jako je finština, se člověk časem naučí.

Po návratu jste v Jihlavě šest let řídil sportovní gymnázium, proč skončilo? Došli jsme k tomu, že je možné ekonomicky provozovat gymnázium, ale ne se zaměřením na sport. To je vidět i na hokejové Dukle, ty peníze navíc na Vysočině nejsou.

Autor: Tomáš Blažek
 
>
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!