Rajniš: Dostal jsem od větru do držky | E15.cz

Rajniš: Dostal jsem od větru do držky

16. září 2009 • 11:07
Architekta Martina Rajniše v posledních letech proslavily vysoké stavby. Jeho podpis je třeba na projektech rozhledny Bára u Chrudimi a věže Scholzberg u Maxova.

Vysoká místa Rajniše fascinují. „Nerad chodím do kopce. Ale když jsem nahoře, tak mám velice příjemný pocit. Proto dělám rád ve výškách. Proč cpát barák někam do údolí, když vyhlídka a prostor v sobě mají sílu. Pokud tomu architekt umí vyjít vstříc, má výhodu,“ říká.

Minulý týden byla u Chrudimi znovu otevřena rozhledna Bára II.  Tu první vám před rokem zbořila větrná smršť. Jak na ten osudný den vzpomínáte?

Dostal jsem od větru do držky. Byla to ale příležitost, jak udělat novou Báru odolnější.

Co vás teď čeká? Nová práce na dalších věžích?

Mám zakázky na dvě rozhledny v horách na Slovensku. Měl bych na tom dělat příští rok. Pevně doufám, že to nejsou mé poslední věže.
Věže jsou pro mě taková otázka. Jsou to konstrukce, několik set poskládaných prken, které se lidí ptají. Líbíme se vám? Jsme tu správně? Máte z nás dobrý pocit? Pokud by většina lidí odpověděla, že ano, budu šťastný.

Proč je dřevo vaším oblíbeným materiálem?

Hlavně proto, že není tak strašně definitivní a že má omezenou trvanlivost. Tím vyhovuje současné proměnlivé době. Dřevo dává znovu a znovu možnost se rozhodnout, jestli se stavba obnoví nebo nechá spadnout. Dává lidem na výběr a tím i větší svobodu.
V Japonsku jsem viděl dřevěné domy z 11. století. Rodiny, které v nich žijí, je průběžně udržovaly a obnovovaly po celé generace. A to je v Japonsku podnebí, které dřevu zrovna nesvědčí! Z původního materiálu se v nich zachovalo minimum, ale pořád jsou to ty domy. Mají stejné proporce a stejný vzhled.

Jde vůbec spojit moderní architekturu s přírodou?

Určitě má cenu se o to pokoušet. Kdysi jsme to tady v Čechách uměli. Vemte si jihočeské barokní vesnice. Tam se všechno navzájem respektuje a přitom to ladí s krajinou. Kostel i poslední stodola za humny. Ještě za první republiky se tu stavěly krásné a zajímavé domy. Pak nám ale ujel autobus a zatím jsme do něj nenaskočili.
Smutná je úroveň současných rodinných domů. Ty jsou často ubohé. Šmoulíci a podobné blbosti zkazili lidem vkus. Stal se z nich standard a současní stavebníci často mají o svém budoucím domě neuvěřitelně blbé představy.

Jak z toho ven?

Je jediná cesta. Začít stavět rozumné domy. Krásné, technologicky zvládnuté a za přijatelné ceny. To není ale úkol pro jednoho architekta. Taky je nutné počítat, že to zabere hodně času.

Máte rád věže, ale váš ateliér se specializuje na projekty malých budov. Co vás k tomu přivedlo?

Při stavbě velkého domu je ve hře mnoho okolností, které nemůžete jako architekt změnit. Taková budova stojí hodně peněz a to dává investorovi spoustu vlivu a moci.
Příprava projektů rodinných domů je na rozdíl od velkých budov mnohem jednodušší, zapamatovatelná a srozumitelná. Architekt ji dokáže udržet v hlavě. Navíc rodinný dům stojí relativně málo peněz. To poskytuje větší vliv architektovi. Mně to vyhovuje, protože mám projekt pod kontrolou. Cesta od projektu k hotovému domu je mnohem rychlejší. Netrvá roky jako u velkých budov.

Takže velké budovy vás nelákají?

Projekt velké budovy je hodně složitý. Jeden architekt ho neudrží celý v hlavě. Musí na něm pracovat tým. Řídit práci na takovém velkém projektu je manažersky hodně složité, a to mě opravdu neláká. Velikost přece není přímo úměrná kvalitě. I na malém prostoru může člověk vytvořit plnohodnotné dílo.

Kdesi jsem četl váš výrok, že architektura by měla směřovat k městům stejně příjemným, jako v období baroka. Co vás na baroku tolik přitahuje?

Osobně je mi velice blízká jeho rozmařilost. Baroko patří k české krajině. Do značné míry jí dalo její dnešní podobu - síť cest, rybníků a dominant, jako jsou kostely a zámky. Navíc barokní architektura byla velice ohleduplná v nakládání s krajinou. Existovala řada tichých dohod, nepsaných pravidel, které se dodržovaly.

Kromě jiného jste ještě spoluzakladatel České větroplavební společnosti. O co jde?

S jedním kamarádem jsme koupili loď, kterou jsme pronajímali k plavbám po moři. Loď už nemáme, ale společnost nám zůstala. Cestujeme s ní a jachtaříme. Já sám plachtím už od osmi let. Díky větroplavební společnosti se mi podařilo láskou k vodě, lodím a větru nakazit celou řadu mých přátel.

 
>
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!