Radvanicko-bartovická beznaděj: Náš vzduch je otrávený, zoufají místní | E15.cz

Radvanicko-bartovická beznaděj: Náš vzduch je otrávený, zoufají místní

Lidé z Radvanic a Bartovic se dopodrobna dozvěděli, co dýchají. A je jim z toho do pláče.

Pošmourno. Tak je po návštěvě vědce Radima Šráma z Akademie věd v ostravských Bartovicích a Radvanicích. Nepřivezl dobré zprávy. Tamní vzduch je podle něj to nejhorší, co lidé široko daleko dýchají.
„Dozvěděli jsme se, že benzo(a)pyren je hlavní škodlivá látka a že ovlivňuje zdraví. Cévní choroby, rakovinu, plodnost u mužů, imunitu u počatých dětí. A že urychluje stárnutí. Tušili jsme to, ale neměli jsme důkazy. A nevěděli jsme, že je to až tak zlé, to jsme si nechtěli připustit,“ shrnuje Vladimír Burda z Radvanic, co jim doktor Šrám pověděl.
„Je to otrava vzduchem,“ doplňuje Jan Rašík ze sousedních Bartovic. V Bartovicích se narodil a od té doby tam žije. S manželkou a třemi syny mají rodinný domek u lesa. „Je to klidná část, blízko do centra města, bylo by tu krásně, nebýt toho velkého smradlavého souseda,“ povídá o hutním gigantu Arcelor Mittal, s nímž jeho čtvrť sousedí.
Odborník na ostravský vzduch vědec Radim Šrám si taky myslí, že v případě Bartovic a Radvanic je na vině především průmysl. „Na tamním vzduchu se podepisuje podle mě nejméně ze tří čtvrtin, v celé Ostravě nejméně z poloviny. Není pravda, že by třetinu měla na svědomí doprava, třetinu lokální topeniště a třetinu průmysl,“ míní Šrám.
Mluvčí Arcelor Mittal Věra Breiová se ptá, jak na to doktor Šrám přišel. „Nikde jsem neviděla fakta, která by to dokazovala. Jsme největší české hutě a těžko si někdo může myslet, že huť je ekologická výroba. Nezříkáme se své zodpovědnosti, ale děláme opatření a vrážíme miliardy do toho, aby se situace zlepšila. Ale lidé by si taky měli uvědomit, čím sami topí,“ upozorňuje Breiová.
A přidává zkušenosti z loňského ledna, kdy huť jela na pětatřicet procent, ale koncentrace prachu v Bartovicích ani Radvanicích neklesly. „A hodnota benzo(a)pyrenu dokonce stoupla. Musí tam být ještě jiný zdroj či zdroje, které tyhle hodnoty ovlivňují,“ hájí Arcelor Mittal jeho mluvčí.

Nemocné děti

Na špínu ve vzduchu doplácejí podle Šrámova výzkumu především děti. „Ve vzorku dětí, které jsme sledovali, bylo v prvním roce života v Radvanicích a Bartovicích v průměru každé dítě šestkrát nemocné,“ shrnuje Radim Šrám.
„Ale máme i děti, které byly ošetřené třicetkrát. A extrém je chlapec, který byl do svých šesti let u lékaře kvůli nemoci stojedenkrát,“ popisuje radvanická dětská lékařka Eva Schallerová.
Denně k ní do ordinace chodí děti, které kašlou, některé mají astma a ona se tomu nediví. „Děti jsou jako lakmusový papírek, upozorňují nás, že něco není v pořádku. Ale ani my nejsme v normě. Dospělí nemají tak velké potíže, jenže si imunitu vyčerpávají, a pak na to dojedou,“ vysvětluje lékařka rozdíl mezi dětskými a dospělými pacienty.
Jan Rašík z Bartovic popisuje, jaké potíže s dýcháním a imunitou měly jeho děti. „První syn měl už v půl roce poprvé těžký oboustranný zápal plic. Od podzimu do jara to byla jedna nemoc za druhou, zápaly plic, virózy, oslabená imunita. Nejmladší syn nám v roce málem zemřel, měl dvakrát po sobě antibiotika, a pak mu selhal imunitní systém. Znám všechny nemocnice a pohotovosti v Ostravě,“ říká otec tří synů. „Teď je nejmladšímu šest a nejstaršímu čtrnáct. V zimě mají v jednom kuse suchý dusivý kašel, ale z nejhoršího jsme snad venku,“ doufá Rašík.
Dlouho prý přemýšlel, jestli se z Bartovic neodstěhovat jinam. „Kdybych na to měl peníze, okamžitě bych s rodinou šel.“ Podobně je na tom Vladimír Burda. „Každý den zvažuju, že půjdeme pryč. Ale mám tu maminku, nikam by nešla a samotnou bych ji tu nenechal.“
Lidé z Bartovic a Radvanic navíc mají pocit, že se na ně zapomnělo. „Politikové měli velké předvolební řeči, jak to tady vyčistí. Ale už je po volbách a asi se jim zdá, že je po problému,“ zlobí se Vladimír Burda.
Náměstek ostravského primátora Dalibor Madej nesouhlasí. „Město ví dobře, kam investovat, aby se situace zlepšila. Zlepšit dopravu, některé části pro ni úplně uzavřít, investovat do parkování. A pak je tu potíž s lokálními topeništi. Lidé vědí, čím smí topit, ale legislativa nám neumožňuje domáhat se práva, když někdo topí, čím nemá,“ říká Madej.
„Před rokem to byla bezmoc, teď se o ovzduší začalo mluvit. Máme naději, že pokud se do toho někdo pustí, může se to zlepšit,“ věří Jan Rašík.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!