Pustí vařečku a pospíchají pískat fauly. Protože milují fotbal | E15.cz

Pustí vařečku a pospíchají pískat fauly. Protože milují fotbal

Ukočírovat dvaadvacet chlapíků, kteří se na trávníku honí za balonem, jakoby šlo o život, je kumšt i pro muže. Co teprve když fotbal píská žena.

Obléknout rozhodcovský dres, vzít do kapsy žlutou a červenou kartu a dát si na krk píšťalku, to chce kus odvahy. Zvlášť když jste žena. Eva Cáhlíková, Lucie Hejkalová a Lenka Jurajdová, tři fotbalové rozhodčí z Ostravska, o tom ví své. „Mnohdy nás fotbalisté i fanoušci berou jako kuriozitu. Povykují na nás, kde máme vařečky, a ať se vrátíme domů umývat nádobí,“ přiznává Eva Cáhlíková, že řídit chlapům utkání není místy žádný med.
Ale zkousne to. Fotbal ji totiž baví. Dřív ho hrála, teď píská. „Fotbal mám ráda už od malička. Rodiče to poznali, když mi dali peníze na nové letní boty a já místo toho přinesla kopačky. Moc nadšeně se netvářili,“ směje se Cáhlíková. Rozhodcuje prvním rokem. „Pískat jsem začala, protože se mi nelíbilo, jak řídí mužští rozhodčí ženské soutěže. Mnozí to flákají a tváří se u toho, jakoby to měli za trest,“ líčí Cáhlíková.

Holky umějí být vulgárnější

Rozhodně se nebojí být na hřišti rázná, když na to přijde, klidně sáhne pro červenou. „První červenou kartu jsem udělila za vulgární nadávky, řešila to pak i disciplinární komise a hráč vyfasoval stop na šest zápasů,“ vypráví Cáhlíková. Šestadvacetiletá sudí chce mít na hřišti pořádek, sprosťárny na trávníku tolerovat nemíní. S drzými přihlížejícími, kteří postávají kolem hřiště a nadávají, ale nic udělat nemůže. „Snažím se je ignorovat, ale vadí mi, že mají jasno ještě dřív, než písknu do píšťalky,“ říká Cáhlíková.
Mladá rozhodčí píská krom mužských utkání i zápasy žáků nebo dorostenců. „Žáci jsou ještě slušní. U dorostenců už ale vidíte určité náznaky. Někdy se chovají jako jejich idoly, které znají z televize,“ konstatuje Cáhlíková.
Nejzkušenější z ostravské party rozhodčích je sudí Lenka Jurajdová. „Docela mě překvapilo, že sprosté nadávky lítají na trávníku i mezi fotbalistkami. Mám dokonce dojem, že jsou mnohdy sprostší než muži. Pro nadávku nejdou daleko ani hvězdy ženské ligy jako třeba fotbalistka Sparty Praha Petra Divišová, ta to ze sebe umí pěkně vychrlit,“ popisuje Jurajdová.
Píská už osm let a dotáhla to do první ženské fotbalové ligy. „Hrávala jsem fotbal v Olomouci, kde jsem studovala. S hraním jsem pak skončila, ale u fotbalu jsem chtěla zůstat,“ vysvětluje, jak se z hráčky stala rozhodčí.
Jejím vzorem je nejznámější česká žena s píšťalkou Dagmar Damková. „Obdivuji, jak se se vším dokáže vypořádat. Když udělá jako žena chybu, je to vidět víc, než kdyby se minul muž. Každý na to čeká. Když stejnou chybu udělá muž, většinou se to přejde mávnutím rukou,“ myslí si Jurajdová.
Největším zápasem, který zatím pískala, byl pohárový zápas žen mezi Spartou a Brnem. „Bylo to hodně vyhecované. Tak jako v případě mužské Sparty i na sparťanské ženy se chce každý klub vytáhnout. Myslím, že jsem ten zápas zvládla dobře,“ míní Jurajdová.

Šatna pro sudí? Společná

Nepočítá, kolik červených karet už na trávě rozdala, ale bylo jich prý dost. „Karty dávám nerada. Už se ale stalo, že jsem vytáhla červenou hned v několika utkáních po sobě,“ vzpomíná Jurajdová.
Kdo by si myslel, že ženské sudí mají svoji šatnu, je vedle. „Jsme v jedné šatně s kolegy. Co se týká převlékání nebo sprchy, vždycky se nějak prostřídáme. Jednou stojím za dveřmi já, podruhé zase oni,“ povídá Jurajdová, jak to chodí v zákulisí.
Třetí do party ženských rozhodčích je v Ostravě Lucie Hejkalová. „Prošla jsem spoustou fotbalových ženských týmů a potom mě napadlo, že bych mohla pískat. Že mi odpadnou tréninky, budu mít více času, ale u fotbalu zůstanu. Tréninky sice odpadly, ale teď mám zabité víkendy a na rovinu - manžel moc nadšený není,“ říká Hejkalová.
I ona vypráví, že občas na trávníku slyší hodně silná slova. „Když jsou hráči v tranzu, je jim jedno, jestli píská muž, nebo žena. Nadávky lítají jedna za druhou,“ krčí rameny Hejkalová.
Fotbal píská druhým rokem a přiznává, že žádné extra ambice nemá. „Fotbal mě baví, ale určitě se nikam neženu,“ svěřuje se Hejkalová.

Muži versus ženy. Kdo píská líp?

Fotbalista Miroslav Ritnosík hraje se svým Slovanem Ostrava druhou nejnižší soutěž ve městě. Čas od času jim zápas píská žena. „Pamatuji si utkání, které řídila žena, myslím, že to byl její první zápas. Byla trochu nervózní. Rozhodně bych dával ženám více příležitostí. Je totiž jedno, jestli píská chlap, nebo žena. Když to umí, ocení to všichni. Fotbalisté i fanoušci,“ uzavírá Ritnosík.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!