Punková pramáti pochází z Libouchce | E15.cz

Punková pramáti pochází z Libouchce

Sedmička zahajuje nový seriál s názvem Subkultury. V prvním díle představuje ústecké punkery.

Punkový koncert. Drsné riffy elektrické a basové kytary doplňují energické bicí. Zpěvák nekompromisně chrlí do mikrofonu text písně. Publikum, převážně v černém oblečení s logy a nápisy oblíbených kapel, šílí. Typických barevných čír na hlavě punkáčů je tady ale méně, než by nezasvěcený očekával.
V Ústí žije necelých sto tisíc lidí. Každý je jiný. Přes svoji odlišnost se ale někteří podobají. Ať už názory, stylem oblékání či hudbou, kterou poslouchají. Ve městě tak vznikly skupiny lidí, subkultury, které stmeluje společný zájem. V tomto seriálovém díle je to punková hudba.
Ústecko má dokonce jedno punkové prvenství. Skladba s názvem Libouchec je punkery považovaná za českou pramáti jejich hudby. Kapela Extempore v ní reagovala na policejní zásah v roce 1979 po taneční zábavě v Libouchci u Ústí nad Labem.
Na dnešní koncert dorazil i Hans. Vysoké kožené boty, ocvokovaná kožená bunda, to přesně odpovídá základní představě o punkerovi. Ale po číru ani stopa.
„Taky jsem ho nosil. Tedy hlavně na koncerty. Ve škole a doma to vypadalo jako trochu zvláštně ostříhané a podholené vlasy. No a na koncert jsme si z toho vyráběli úžasné kreace. S čírem a pavučinou namalovanou na tváři mě jednou vyfotili do novin. Takže mě konečně rodiče viděli v plné parádě,“ směje se Hans.
Vzápětí ale dodává, že punk není v žádném případě jen o číru. Potvrzuje to ostatně i další milovník tohoto stylu. „Punk je o názoru na svět. A taky o individualitě. Samozřejmě i v tomhle hnutí existuje odpovídající móda, ale i ta se vyznačuje velkou kreativitou a svobodou,“ říká Mároš, kterému zdobí hlavu pronikavě modrý pruh vlasů.
Svá občanská jména odmítají uvádět. „Má to být debata o punku, nebo osobní dotazník? Jestli je to o punku, pak jsou tu důležitější přezdívky. Spousta z nás se ostatně ani mezi sebou pravými jmény nezná,“ tvrdí shodně návštěvníci dnešního koncertu.
Podle punkerů jde hlavně o způsob protestu proti jakémukoli diktátu, stejně jako tomu bylo v době vzniku punkového hnutí. Ostatně punkeři svoji historii dobře znají. „Obvykle se mluví o vzniku punku v Anglii. Prazáklady má ale v USA ve StreetRocku konce šedesátých let. Ten se zrodil jako reakce na přeumělkovanou a přetechnizovanou rockovou scénu a technickou dokonalost až nesrozumitelnost tehdejší rockové muziky nahradil pár akordy a soustředil se spíše na obsah textů,“ přibližuje historii hnutí Hans.
Název punk ale pochází z Anglie, ze sedmdesátých let, kdy se také nejvíc rozšířil. Do Československa dorazil asi s desetiletým zpožděním.
I když se punk za tu dobu výrazně změnil, v Ústí nad Labem není mrtvý. Jen je trochu jiný, než v dobách, kdy měl státní režim jako jasně vymezeného nepřítele. „Jak definovat, proč zrovna punk, a čím je pro mě přitažlivý, i když z těch nejdivočejších let už jsem vyrostl? Šotyho z kapely Zeměžluč říká: Ventil, ohromnej, něčím jiným těžko nahraditelnej ventil, kterej, když se povolí, tak uniká ZE MĚ ŽLUČ, a společenství lidí, mezi nimiž mám spoustu přátel, a to jak u nás, tak ve světě. Když mi bylo –náct, šlo hlavně o ventil. Dneska už se ztotožňuju především s tou druhou částí Šotyho věty,“ říká osmadvacetiletý Hans.
Punkové kapely ze Západu byly nejčastěji k vidění v „křivácích“, což bylo před Listopadem nedostatkové, až nesehnatelné zboží. Tak čeští punkáči improvizovali. Výsledkem byl pomalovaný „vepřák“, bunda určená původně k jízdě na Jawě. Ten navíc punkáči vylepšovali vším kovovým, co bylo k sehnání v galanterii, včetně oblíbených spínacích špendlíků.
I název „číro“ je československý speciál, v jiných zemích se mu obvykle říká mohawk nebo mohykan. Mnohé prameny uvádějí, že inspirací byli američtí indiáni a jejich volnost. Ve skutečnosti do punku vešlo díky Richie Stottsovi a Wendy O. Williamsovi z kapely Plasmatics. Málokdo ví, že se zhlédli v účesu Roberta De Nira ve filmu Taxi Driver.
Tanec na hudbu, kterou s obrovskou energií na pódiu předvádí krupská fastcorová kapela Žmolek, připomíná spíš snahu pomlátit co nejvíc tanečníků. Kotel před pódiem ovládají lidé, kteří poskakují a mávají rukama tak, jak jim velí jejich momentální nálada a intuice. Podle punkerů je to ve skutečnosti nádherná forma uvolnění energie. Tanci říkají pogo.
„Je to tanec v původním smyslu tance. Vyjádření pocitů tanečníka vlastním tělem. Žádné přesně nadiktované kroky, žádný stres,“ vysvětluje Mároš.
Hurňas. Sedí, poslouchá, usmívá se. Příjemný dlouhovlasý mladík. Na první pohled nevypadá jako majitel silného hlasu, kterým z pódia dodává rytmus pogujícímu davu. Dnes je tu ale jako posluchač.
Kapela, ve které hraje, je už v Ústí punkovou legendou. Močoví khameni.
„Močoví khameni jsou na ústecké punkové scéně od roku devadesát jedna, já jsem s nimi od devadesátého čtvrtého. Tomu, co hrajeme, se říká crust-hc-grind-punk. Jo, a název kapely nemá nic společného s urologií,“ představuje svoji skupinu Michal Hurný alias Hurňas.

 

Hlavní zprávy

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!