Profesor Růžiczka: Miláčku, ty jsi perla v hnoji | E15.cz

Profesor Růžiczka: Miláčku, ty jsi perla v hnoji

Veronika Fejtková

Historkami o učitelích se baví na srazech léta poté, co ze škol odešli. I ty původně dramatické čas přeměňuje v úsměvné. A legendární.

Snad každý si ze svých školních a studentských let vybaví učitele nebo profesora, kterého by označil slovem „legendární“. Ať už kvůli jeho přísnosti a pedantství nebo přirozené autoritě. Pro Jaroslava Feřteka je takovou osobností dvaasedmdesátiletá Jitka Gálová (na snímku).

„Na Osmé základní škole Vodárenská mě nejprve učila. Od osmdesátých let je mou kolegyní,“ říká Feřtek, který učí češtinu a občanskou výchovu.

Na své bývalé kantorce si nejvíce cení důslednosti a smyslu pro humor.
„Ke správným pracovním návykům dokopala téměř každého. Nakonec i mě,“ vypráví Feřtek s úsměvem.

Na roky, kdy ještě seděl ve školních lavicích a Gálová za katedrou, vzpomíná rád. „Byla přísná, ale spravedlivá. Uměla děti zaujmout. Její požadavky nemusely být po chuti každému, jenže právě tím drilem nám dala do života víc než většina ostatních učitelů,“ vysvětluje Feřtek.

Matematiku a fyziku začala Jitka Gálová učit před téměř padesáti lety. A učí je dodnes. Nejprve pracovala na umístěnku v Jánských Lázních u Trutnova, pak v Buštěhradě.

Padla i facka

„Učila mě v sedmé a osmé třídě, to už byla naší třídní. Vyžadovala třeba bezchybnou přípravu na hodinu. Všechny tužky jsme museli mít dlouhé a správně ořezané. Na začátku každé hodiny je kontrolovala dlaní. Když se jí nějaká nezdála, zlomila ji nebo vyhodila z okna. Někdy chodila v bílém plášti a s ukazovátkem. To bylo děsivé,“ vypráví Feřtek.

Jednou si od své kantorky dokonce vysloužil pořádný políček. „Hrozně mě bolely zuby a nezbývalo mi než jít k lékaři. Udělal jsem ovšem chybu. O svém odchodu ze školy jsem řekl jen své třídní učitelce, ale paní Gálové, kterou jsme měli mít další hodinu, ne,“ říká Feřtek. Dozvěděla se to a poslala pro něj do šatny spolužačky.

„Vzkázal jsem po nich, že když po mně – tehdy se říkalo soudružka učitelka – něco chce, má si sem přijít. V mžiku byla v šatně a docela slušně mi ji natáhla. Zasloužil jsem si to,“ vzpomíná Feřtek.
Výrazní učitelé nechybí ani v dalších kladenských školách. Například v Základní škole Zdeňka Petříka.

„Přes třicet let u nás učí tři dámy, o kterých z legrace říkám, že už jsou pomalu inventářem školy,“ říká ředitelka Šárka Vostárková s tím, že všechny, Věra Chocholová, Miloslava Krčmářová i Jiřina Mikulášová, jsou takovými opěrnými pilíři. „Pracují na sobě, učí se s počítači i jinou technikou, a hlavně to umí s dětmi. Školu mají jako druhý domov a hýčkají si ji,“ podotýká Vostárková.

Do školy, kterou Kladenští znají jako Starou Amálku, všechny tři přišly v době, kdy ve třídách nebyl vodovod ani ústřední topení. „V učebnách byla nasýpací kamna. Uhlí i vodu děti nosily,“ vzpomíná Mikulášová (na snímku), která do Amálky chodila jako dítě.

„Měli jsme výborného pana učitele Josefa Novotného. Učil biologii a chemii, jezdil s námi na výlety pod Zvíkov. To ještě přehrada Orlík nebyla. Když jsme tam rozesmátí a špinaví stanovali, byla to ta nejkrásnější léta,“ říká Mikulášová.

Roztržitý ruštinář

Učitelských legend jsou plné almanachy kladenského gymnázia. Za 110 let jeho existence tam učily desítky kantorů. Maturantka z roku 1955 Eva Kotherová vzpomíná na ruštináře Ladislava Novotného.

„Podle slov, která často používal, se mu říkalo Kavíček – kavíčka jsou rusky uvozovky, nebo Tícha, což je rusky ticho,“ říká Kotherová a vybaví si, jak se profesor rozzlobil, když studenti nedávali pozor. „Stál před první lavicí a při svém hlasitém láteření mával houbou, kterou zapomněl vyždímat. Mokrá byla první lavice i dívky, které v ní seděly. Ani nemukly, zato my jsme měly s kamarádkou co dělat, abychom nevybuchly smíchy,“ vypráví Kotherová.

Poklady z almanachu

Pozoruhodnou osobností byl podle vyprávění i češtinář, němčinář a francouzštinář Karel Růžiczka, který na Gymnáziu v Kladně učil až do sedmdesátých let. „Hrozně se bál inspektorů,“ uvádí ve studentském almanachu jedna z jeho tehdejších žaček Jitka Fenclová-Matesová.

„Jednou přišel do třídy celý vyděšený s tím, že přijde pan okresní školní inspektor, a pátral, kdo se nechá dobrovolně vyvolat. Když se nikdo nehlásil, začal si brumlat něco o kladenském bahně, kde se nikdy žádný básník nenarodil. Dostala jsem vztek a přihlásila se. Profesor zjihnul, pohladil mě po hlavě a pravil – „Miláčku, ty jsi perla v hnoji,“ píše Fenclová-Matesová.

Autor: Veronika Fejtková
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!