Pro svoje studenty „otočí“ i zeměkouli | E15.cz

Pro svoje studenty „otočí“ i zeměkouli

Vladimíra Ilievová založila soukromou školu diplomacie a veřejné správy. Rozvířila stojaté vody školství. Stala se známou i nepohodlnou.

Most / Vítěze sedmičkové ankety osobností Jiřího Šlégra zajímalo, jestli jde školství na Mostecku správným směrem. Svoji otázku nasměroval na dlouholetou učitelku a dnes i ředitelku nové střední školy v Mostě Vladimíru Ilievovou. Její škola diplomacie a veřejné správy je v provozu půl roku. I to, že vznikala těžce, vypovídá o situaci školství na Mostecku. Ilievová si dovolila jít vlastní cestou. „Řada lidí mě kvůli tomu nesnáší. Když si v poklidné a zajeté atmosféře dovolíte vybočit, to se neodpouští,“ říká. Od svých bývalých kolegů a zaměstnanců si prošla trestním stíháním, oznámením, že škola neexistuje, že náboruje. Úsilí a stres si vybraly daň. Dostala infarkt.

Přes potíže svoji snahu nechtěla nikdy vzdát

Je morální člověk z první republiky, byť na to věk nemá. „Mým vzorem je Tomáš Garrigue Masaryk. Vidím v něm dědu, tátu,“ jmenuje hodnoty svého života ředitelka Vladimíra Ilievová.

Vystudovala ekonomii. Ví, co je zisk, umí počítat peníze a umí peníze vydělat. „Proto tu ale nejsem. Jestli mi někdo ve školství závidí, já v sobě princip závisti a mamonu nenesu. Nerozumím mu, jen mě lidsky trápí. Je pečetí, kterou s sebou nese evoluční vývoj a nekompromisní konzumní společnost. Jde mimo mě. Každý učitel by si měl uvědomit, že vstupuje do života dětí a že má možnost je směrovat do budoucnosti. Kdybych mohla, dala bych kantorům do pracovní smlouvy, aby zaklekli na práh každé třídy a slušně poděkovali za své poslání. Taková je moje víra, moje filozofie,“ vyznává Vladimíra Ilievová.

Závist nebo strach, že sebere studenty

Nikdo podle ní nevidí dřinu, která za vším stála. „Kolik nocí jsem doma v obýváku v pyžamu a v natáčkách tvořila koncepci. Argument, že seberu někomu studenty, nepřijímám. Nabízím novou formu studia, jiné obory, jiný přístup. Giganty kolem mě by mohly říct, ona to neustojí, ale nekopat. Bohužel, ředitelé mosteckých škol se často chovají jako rotvajleři, co nedostali dva měsíce najíst,“ tvrdí pedagožka.
Když vloni na konci prázdnin klečela v zástěře na schodech a drhla školu, přála si, aby měla sedmnáct dětí. Školský zákon nařizuje, má-li škola alespoň jednu třídu se sedmnácti dětmi, může otevřít své brány. „Dostala jsem tři sta přihlášek. Otevřeli jsme tři první ročníky po třiceti studentech. Miluji je a udělám pro ně cokoliv. Rozdám se. Když budou chtít, otočím zeměkouli,“ tvrdí Vladimíra Ilievová.
Studenti ji v těžkých chvílích drží při životě. Tvrdí, že jsou její energetickou nabíječkou. „U nás ve škole všechny učím, jsem s nimi každý den v kontaktu,“ libuje si. Ilievová vyznává, že učitel musí milovat své žáky a oni musí milovat svého učitele.

Úcta k rodičům i k autoritám

Vstupenkou na její školu diplomacie a veřejné správy je úcta. „Kdybych na chodbě slyšela, jak někdo říká, fotr mi dal dvacku na svačinu, poletí. Rodiče jsou na prvním místě. U nich všechno začíná a končí. Děti musí mít srovnané hodnoty. Tohle společnosti protéká skrz prsty. Naše konzumní společnost krade rodičům právo vychovávat děti,“ konstatuje.
Dát do souladu spotřební chování s Masarykovými principy je podle ní velké umění. „V naší škole a s mými studenty to jde. Děti potřebují vzor. Jsem jejich máma i autorita. Mládež má nálepku gaunerů, rasistů. Není taková. Když děti obejmete, nechají se i v patnácti letech napájet vším hezkým. Občas si připadám jak rozkydlé těsto, ze kterého kousek po kousku odštipují a nesou si ho do života,“ přiznává Vladimíra Ilievová.

Za kantory si bere také své bývalé studenty

Kantory si vybírá nejen podle profesních hodnot. Musí jí jít přes srdce, vyznávat stejné hodnoty. Se studenty má trvalý vztah. Nekončí maturitou. „Vlastně pro ně jsem školu založila. Zanechat ve studentech otisk, to chci. Když jsou schopni předávat ho dál, pak to funguje. To je nejlepší vizitka,“ míní.
Za pět let ředitelskou židli předá někomu z nich. A bude naslouchat. Ráda si pak jako učitelka odučí hodiny ekonomiky, marketingu. Vzdělávání ji baví. „Je to můj život. Děti jsou báječné. I kdyby měly tisíce problémů. Kdy jindy je mají udělat, když ne teď. Snad ve čtyřiceti? Jen ať se projeví, já jim ráda pomůžu všechno vyřešit,“ říká Vladimíra Ilievová.

Škola nechrlí do života pouze diplomaty

Střední škola diplomacie a veřejné správy má vedle diplomatů také obor ekonomický a policejní. „Kdyby mi někdo do očí řekl, proč vzdělávám diplomaty, odpovím, že je neznalý věci. Jede po povrchu a o škole neví vůbec nic. Asi to chce čas,“ uzavřela rozhovor ředitelka, která má za sebou třicet pět tisíc vystudovaných dětí. Otevřeně říká, co si myslí, a jde za svým. Mnoha lidem leží v žaludku. Ráda by se prostřednictvím Sedmičky setkala se Stanislavem Štýsem, otcem rekultivací na Mostecku.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!