Pro šéfa krematoria létala do školy kavka | E15.cz

Pro šéfa krematoria létala do školy kavka

Patří mezi ty šťastné, které jejich práce baví. Sedmička přináší sedm radostí ředitele pohřebního ústavu Josefa Melicha.

„Už jsi ho chytila, jo? No paráda. Šikovná jsi. Že je obrovský a hrozně zelený? To víš, že se přijedu podívat na to tvoje saranče,“ odpovídá Josef Melich do telefonu své čtyřleté vnučce. Z jeho úsměvu je jasné, že jednou z radostí ředitele táborského krematoria budou určitě děti.

1. Vnoučata

Nejčerstvější radostí je vnučka Stella, třetí holčička dcery Silvie. Ale nejvíc legrace si užiji přece jen s tou nejstarší. Brzy budu mít vnoučat pět. Syn, který žije v Americe, má s partnerkou kloučka a čekají holčičku.

2. Nástupce

Radost mi v poslední době dělá nejmladší syn Ondřej, který se mnou pracuje. Mohl by z něj být dobrý nástupce. Líbí se mi, že když něco slíbí, udělá to, i kdyby měl v práci být přes čas. To velmi oceňuji. Ale úkoly neumí dělit. Radši si vše udělá sám. V tomhle bude po mně.

3. Práce a auta

Možná to zní podivně, když dělám v pohřebnictví, ale mým největším koníčkem je práce. Ani dovolenou si neberu. Cestování mě neláká, natož válení u moře. Tam jsem úplně nešťastný. Žena by někam jela ráda, tak jí říkám, ať vezme kamarádku, že tam s nimi budu třeba na víkend. Klidně je odvezu a zase přivezu. Nevadí mi jezdit dlouhé trasy. Naopak, řízení si užívám. Říkáte, že jsem workholik? Ale no tak, jen mám radost, když se ráno probudím, cítím se zdráv a můžu do práce.

4. Náročný šéf

Největší radost by mi udělalo, kdybych zaměstnance vždy viděl dělat to, co mají. Že jsem na ně tvrdý? Oni taky říkají, že chci hodně, že se to nedá stihnout, když chtějí jít včas domů. Jenže v pohřebnictví nejde vše naplánovat. Nikdo nechce udělat víc, než co má vymezené. To je v Česku problém. Lidé si stěžují na radnici, že je nepořádek před panelákem. Vždyť ho můžou uklidit sami. Před ústavem zametáme cestu, i když je města, vždyť to nevadí. Vše, co uděláme navíc, nás může posunout dál a budeme se mít lépe. Mám plno plánů. Rád bych různé věci v práci zmodernizoval, zajistil větší komfort pozůstalým, zvětšil prostor pro květinářky. To chci stihnout.

5. Sen o statku

S vnučkou jezdíme na koně do Měšic. Já na něj nesednu, ale ona se na něm ve čtyřech a půl letech nejen udrží, ale dokonce mu čistí kopyta. Narozdíl ode mě se vůbec nebojí. Snažím se oddíl i podpořit. Něco koupím, poseču trávu, co se dá. Mám sen pořídit si v okolí Tábora statek s velkými pozemky pro koně.

6. Ptáci a bulíci

Ke zvířatům mám blízko od dětství, kdy jsem měl ochočenou kavku. I do školy pro mě chodila. Zaťukala na parapet a učitelce bylo jasné, že už se nic nenaučíme. Když byly děti malé, měli jsme kavku i havrana. Na toho se k nám chodily dívat i školy. Byl trochu problémový, pak jsme ho museli na noc zavírat. Klepal ráno sousedovi na okno a budil ho. Teď máme dva bulíky, Ednu a Agátu. Bulteriér vypadá, že ani běhat neumí, přitom chytá kočky, ježky, je pěkně aktivní. Ale krasavec to moc není.

7. Volby

Kéž by volby v říjnu něco změnily. Vždyť je to katastrofa. Jeden člověk ovlivňuje ve městě vše. A ta arogance, manipulace, snaha se zviditelnit, to je neuvěřitelné. Zklamali mě i další lidé, že podlehli výhrůžkám.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!