Přitřepnout uši a kop mezi nohy | E15.cz

Přitřepnout uši a kop mezi nohy

Slávka Petráková

Nejlepší obrana ženy je pepřový sprej. Nesmí ale foukat protivítr. To radí trenér karate Roman Domín. Strakonická městská policie přichází s kurzy sebeobrany.

Pětadvacetiletá Jana se vrací z práce. Do půlnoci schází hodina a k domovním dveřím asi čtyři sta metrů. Za mladou ženou se ozývají kroky a přibližují se. Něčí paže ji zezadu pevně sevřou. Nemůže se bránit ani utíkat. Přepadení. Některé ženy ho nahlásí, o jiných se policisté nedozví. Kvůli ostudě. Jak se ale násilníkům bránit? Minikurzy sebeobrany pro ženy, se kterými začíná městská policie ve Strakonicích, absolvovala i redaktorka Sedmičky. „O sebeobraně mají lidé zkreslené představy. Málokdy se totiž netrénovaná žena ubrání mnohonásobně větší síle chlapa. Při napadení jde spíš o to, aby zachovala klid, protože plno násilníků odradí už to, že jejich oběť nekřičí,“ líčí jednatřicetiletý strážník Roman Domín. Jako trenér karate, kterým je už od patnácti let, kurzy povede. Zatím mají kolem dvaceti zájemkyň.
Co by poradil ženě, aby se ubránila? „Přepadení zezadu a sevření oběti rukama přes prsa bývá nejčastější. K obraně existuje spousta možností. Záleží na okolnostech, kterou použít. Jde udělat třeba to, že žena podklesne, tím se vymaní z přímého sevření, rukama vyrazí dopředu a násilníkovi se vysmekne,“ popisuje strážník.
Muž na jejím místě by přehodil útočníka přes rameno, praštil s ním o zem a zpacifikoval ho. Žena musí udělat, na co stačí. „Po uvolnění ze sevření zasadit útočníkovi úder na citlivé místo, třeba do rozkroku a utéct. Zásah musí být hranou ruky, aby byl dostatečně silný a účinný,“ upozorňuje Domín.
Obranu ženy mohou znásobit i klíče, deštník, slzotvorný sprej nebo paralyzér. Po stříknutí pepřového spreje začne útočník slzet, těžko se mu dýchá a to stačí, aby mezitím žena utekla. Jen si musí dát pozor na protivítr, aby sprej neskončil v jejích očích.
Taktiku mi předvádí Roman Domín na svém kolegovi Radimu Šebánkovi. V jejich podání se zdá obrana jednoduchá. Proto to chci vyzkoušet na vlastní kůži. Nabízím se jako oběť přepadení. Násilníkem bude Roman Domín. S jeho fyzičkou nemá slitování. Sevření ve svalnatých pažích je jak v kovových obručích. Na jakoukoliv obranu nemám šanci. Převládá bolest a pocit bezmoci. K zemi mě neposlal, ale být v ringu, vzdávám se a házím ručník.
Dál už pokračujeme jen v teoretické rovině. Na dokreslení útoku zepředu už odmítám dělat figurantku. „Jde o moment překvapení. Sprejem, úderem klíči, zásahem prsty do očí nebo přitřepnutím uší oběma rukama najednou. To málokterý útočník může čekat. Tím na chvíli ztratí prostor a orientaci,“ poznamenává trenér.
Při střetu s násilníkem nemusí uspět ani trénovaná dívka. „Jakmile na ni někdo vybafne v noci v parku, zafunguje všechno jinak. Panika, stres, adrenalin, leknutí. Vždycky má výhodu útočník, protože se na přepadení předem připravuje,“ upozorňuje Domín. Z kurzu městské policie nevyjde žádná žena jako zápasnice s certifikátem. „Vyzkouší si kopy a údery do trenažérů, seznámíme je s pojmy jako nutná obrana, krajní nouze a kdy je mohou a nesmí použít,“ říká.
Je sice karatista, ale karate není sport, kterým by se člověk mohl ubránit. „Sebeobrana s ním nemá nic společného. Karate byl pro mě dobrý základ, ale pro práci strážníka to chtělo něco víc. Přibral jsem si box, musado a různé kombinace bojových sportů,“ dodává muž, který trénuje i vojáky a policisty. Když jedou ke rvačce, je třeba počítat se vším. S ránou půllitrem nebo s kudlou v něčí ruce. Nejdřív musí rozlišit, kdo koho napadá. Pak zpacifikuje toho nejaktivnějšího. Tím se vášně uklidní. Po zkušenostech městského strážníka, kterého dělá od roku 2002, je přesvědčený, že nejlepším řešením proti násilí je prevence. Stačí se vyhýbat místům a situacím, kde by se mohlo něco stát, a zajistit si doprovod.

Autor: Slávka Petráková
 

Hlavní zprávy

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!