Primátorku potkáte v nemocnici v bílém plášti | E15.cz

Primátorku potkáte v nemocnici v bílém plášti

Bude teprve druhou ženou v čele Pardubic od roku 1850. Štěpánka Fraňková vymění skalpel za primátorský řetěz.

Z lékařské profese je zvyklá rychle a přesně rozhodovat, stejně tak ji osmnáct let v pardubické nemocnici naučilo pracovat ve velkém tempu a nasazení. „Pokud v podobném nasazení pracujete i na politickém postu, tak to lidé vidí a jsou schopni to ocenit,“ říká v exkluzivním rozhovoru pro Sedmičku Štěpánka Fraňková, která bude ve středu zvolena primátorkou Pardubic.

Politika je především mužskou záležitostí. Vidíte nějaké výhody v tom, že jste žena?

Moc velká výhoda to není. Spíš to vidím jako nevýhodu, protože když si dupnete nebo chcete prosadit názor, tak to u některých mužů vyvolává daleko větší odpor, než kdyby na straně protivníka stál muž.

Vaším manželem je bývalý hokejový trenér Karel Franěk. Jak vypadá domácnost dvou lídrů?

Můj manžel má pro mě obrovské charisma a je pro mě opravdu vůdcem. Ať se tomu někdo diví, tak i já se dokážu podřídit a musím vám říct, že když se trenér ostře podívá, tak poslouchám. (smích)

Vzpomínáte si, kdy a kdo poprvé navrhnul, abyste kandidovala na primátorku?

Bylo to přesně před rokem a návrh vzešel z našeho Sdružení pro Pardubice. Hovořili jsme o budoucím vedení města a objevil se návrh, že by Sdružení mohlo mít poprvé v historii primátora, a v té chvíli padlo i mé jméno. Dlouhé měsíce jsem přemýšlela, jestli jsem takovou funkci schopna zvládnout psychicky i fyzicky. V únoru jsem kandidaturu přijala a vzala jsem to jako novou výzvu.

I ve funkci náměstka primátora jste si zvládla držet částečný úvazek na pardubické traumatologii, půjde to skloubit i dál?

Při troše dobré vůle to půjde. Primátorský úvazek je celodenní, ale myslím si, že jsem schopna pár hodin týdně najít a udržet si těsný kontakt s nemocnicí a oddělením.

Takže budoucí primátorku potkáme v bílém plášti?

Určitě ano, navíc to může přispět k dobré věci, protože se stále budu pohybovat mezi normálními lidmi. Přece jenom život na radnici vás trochu odtrhuje od reality.
V minulosti jste si zvládala najít čas i na sport, ať už na lyžování nebo na aerobic. Nacházíte ho stále?
Po dlouhé době jsem byla v neděli opět cvičit a byla jsem strašně šťastná, že mi to vyšlo. Několik hektických měsíců, kdy jsem musela skloubit funkci náměstka a poslance, už naštěstí končí. Při lepší organizaci svého času si na cvičení čas určitě udělám. Člověk nemůže jenom chodit do práce, ale musí si umět i odpočinout.

Jste ráda, že jste si mohla na pár měsíců vyzkoušet, jaké to je být poslancem?

Jsem ráda, je to obrovská zkušenost. Mohla jsem tak přičichnout k úplně vrcholné politice. Je ale dobré, když jdou do parlamentu lidé, kteří mají zkušenosti z komunální politiky. Řada nových poslanců například ani neví, co je státní správa, co je samospráva a jak je to provázané.

Vytvořila jste si v Praze kontakty, které budou prospěšné pro Pardubice?

Snažila jsem se a myslím si, že se to podařilo. Domluvila jsem třeba schůzku s ministrem Bártou ohledně nadjezdu u Parama, jednala jsem s ministrem kultury o havarijním stavu Zelené brány, takže doufám, že to k něčemu bylo.

Znamená to tedy, že poslanci, kteří byli za Pardubice zvoleni dříve, pro město tolik nedělali?

Myslím si, že v parlamentu lze pro Pardubice něco udělat. Někdo Pardubicím něco přinesl, někdo toho přinesl méně. Je to věcí svědomí jednotlivců.

Nebojíte se říkat nepopulární slova – například že nechcete pěší zónu na třídě Míru nebo letní kino v Tyršových sadech. Narazila jste už někdy s tím?

Nejsem populista a nestydím se za svůj názor, i když nemusí být správný. Když ho ale vyřkneme a snažíme se ho obhájit, tak to vyvolá potřebný dialog, který zaručí, že věci budou vyřešené co nejlépe. Jsem schopna ustupovat a hledat kompromisy, pokud mě někdo přesvědčí o tom, že můj prvotní názor není správný.

V posledních dvou letech jste ostře vystupovala proti kmotrovské části ODS, která ve volbách do zastupitelstva neuspěla. Jak to hodnotíte?

Voliči potvrdili, co bylo prezentováno. Je to pro mě určitě zadostiučinění.

Ve volbách propadla celá ODS, v Pardubicích přitom vládla 16 let. Musí podle vás obměnit své tváře?

Voliči to naznačili zcela jasně, a to i na obvodech. Pardubická ODS by teď měla vstát jak fénix z popela, oklepat se, opentlit se novými peříčky a za dva roky v krajských volbách může ukázat, jak se jí to podařilo. Vždyť ztratila svého senátora a hejtmana, ztratila víc jak poloviny mandátů v pardubickém zastupitelstvu, a voliči jim navíc zcela přeházeli kandidátku. Tohle by neměli vzít na lehkou váhu.

Když se ODS změní a vymění některé tváře, budete ochotná změnit složení koalice ještě před volbami?

Tohle bych nepředjímala. Nelze říct, že když se ODS obmění a změní svoji tvář, že naše trojkoalice rozváže pracovní poměr se sociální demokracií. Sociální demokracie nás v posledním volebním období kritizovala a myslím si, že není špatné, když nám teď ukáže, že jejich sliby nebyly plané.

Dokázala jste si ještě před měsícem představit, že budete vládnout se sociální demokracií?

Musím upřímně říct, že ne. Předvolební boj, který sociální demokracie vedla, byl velice krutý. Snažila jsem se od toho oprostit, ale nakonec jsem se neudržela a vydala jsem jedno ostřejší vyjádření proti panu Tauberovi. Ale teď musí jít všechny osobní záležitosti stranou. Musela jsem si v sobě srovnat osobní zodpovědnost, protože to není o osobních animozitách. Když jdete operovat, tak všichni z vašeho operačního týmu také nemusí být lidé, se kterými se milujete. Ale výkon musí být stále co nejlepší.

Podle Aloise Jiráska se za vlády Libuše říkalo „Běda mužům, kterým ženám vládne“. Má se teď mužská část populace bát?

Myslím si, že určitě ne. K mužům mám všeobecně kladný vztah. A já jsem si nenašla oráče, já jsem si našla toho hokejového trenéra

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!