Prchlíková miluje život a proužky | E15.cz

Prchlíková miluje život a proužky

Jitka Pavlíková

Litvínovská umělkyně Sylva Prchlíková rozšířila své obzory. Na výstavě představila sochy, obrazy a keramiku.

Litvínov / Sylva Prchlíková se proslavila naivními obrazy. Lidé si zamilovali hlavně obrázky svého města. Na výstavě v litvínovské Galerii Radniční sklípek nazvané Miluji život představila i abstraktní malbu, sochy a keramiku. A jsou opět typicky „naivně prchlíkovské“.

Do povědomí jste vstoupila naivními obrázky. Ale v roce 2007 jste představila abstraktní tvorbu…

Abstrakci jsem chtěla dělat vždycky. Dokonce jsem s ní začínala, ale zjistila jsem, že to neumím. Tak jsem začala dělat naivní umění.

Pak ale přišla výzva. Od malíře Oldy Břežanského jsem dostala dvě plátna. Už s namalovanou strukturou. Stačilo jen dodat barvy. Osm let jsem to oddalovala, než jsem našla vnitřní klid. A pak po domalování jsem z toho málem dostala horečku. Nový způsob tvorby mě tak nadchl, že jsem udělala hned desítky obrazů v krátké době. A nešlo přestat. Navíc jsem abstrakci mohla hned představit na výstavě ve Schole Humanitas.

Teď jste odhalila, že jste i zdatnou sochařkou. To už je široký záběr tvorby…

Je to velice náročné. Abych si práci zjednodušila, pustila jsem se do stylizace. Vytvářím hranaté nebo kulaté postavy a zdobím je proužky. Říkám jim dotykové sochy, protože vždy je nějaká část na ose a člověk s ní může hýbat.

Jak jste se dostala ke keramice?

Tvořit keramiku jsem toužila od dětství. Vždycky jsem si přála mít hrnčířský kruh. Takže v padesáti jsem si splnila dětský sen. A pořídila jsem si i pec.

Tvoříte i na zakázku. Co si lidé nejčastěji přejí namalovat?

Většinou chtějí namalovat své město. Asi z nostalgie. Udělám si za pěkného počasí výlet. Nejlépe v zimě, když listí na stromech nepřekáží ve výhledu. Nasaju tam atmosféru a náměstí si nafotím. Nejlépe se malují historická centra. Moderní paneláky neumím.

Nemaluji jeden obraz dvakrát. Třeba starý Most, propadající se do jámy po těžbě uhlí. To podruhé namalovat nejde. Ale jinak je práce podobná, jako když krajinář maluje krajinu. Vždy si najde jiný kopec nebo jiný pohled.

Výstava je prodejní a obrazy jdou, jak se říká, na dračku. Loučíte se s nimi těžce?

Mám doma obrazy, které ani nevystavuji. Často jsem brečela, když mi volali z galerie, který obraz se prodal. Ale mám radost, že se lidem líbí.

Autor: Jitka Pavlíková
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!