Pravidlo olomouckých výčepních? Pivo jedině pod míru | E15.cz

Pravidlo olomouckých výčepních? Pivo jedině pod míru

Redaktoři Sedmičky testovali, jaké pivo se čepuje v Olomouci, a jestli má správnou míru. Nejlépe dopadli v hospodě u Drápala.

Skoro to vypadalo jako Olomoucký špacír, tedy akce, jakou ve městě každoročně organizují příznivci českých literátů a bohémů Jaroslava Haška a Zdeňka Matěje Kuděje. Pochod inspirovaný Kudějovou knihou Když táhne silná čtyřka absolvují milovníci piva jednou ročně v dobovém oblečení. Posledně jich šlo na hospodskou procházku přes sedmdesát. Redaktoři šli kratší trasu a nezakusovali „povinný“ tvarůžek. Zato si ale nedovolili vynechat hospodu U Kuděje.

Pouť začala v Ponorce

„Sorry, přijela mi rodina z Egypta. Pivo?“ omluvil svou delší nepřítomnost za barem číšník v Ponorce. Dva Staroprameny donesl vrávoravým krokem natočené hrubě pod míru. Víc než na palec. Navíc chutnaly nakysle. Hodně minusů naopak vyvážila atmosféra, která panuje v hostinci U Muzea, jak se pověstná Ponorka oficiálně jmenuje. Jedno pivo ale stačilo.
Nedaleký Bristol na křižovatce u mostu přes Moravu sloužil Olomoučanům vždy i jako orientační bod. Kromě toho býval vyhlášenou pivnicí. Dnes je z něj unylá konformní restaurace. V česko-moravsko-slovenské nabídce mají Krušovice, Starobrno a Zlatého bažanta.
Než na stůl dorazily přesně nařezané černo-světlé Krušovice a Starobrno, zkrátil čas fotbalový přenos na plazmové obrazovce. Pivo bylo nakonec natočené pod míru, zato s úsměvem. To, že hospoda už ztratila charakteristický ráz, ale nezakryje ani milý personál. Bristol prostě není ničím výjimečný. A dál slouží spíše k orientaci.
Hospoda U Bystřičky, zvaná Bynda, je klasický „bzučák“ se zažloutlými záclonami. „Ženská sem žádná skoro nevkročí,“ potvrdili štamgasti v zakouřeném lokále. Chodí tam pravidelně třicet let a vytvořili si dokonce svůj klub. „Máme stanovy, generálního tajemníka i neschopného kronikáře,“ hlásili rozesmátí chlapi nad rozpitými pivy. Patří k nim i Josef Ander, potomek slavného mecenáše, jehož jméno nese olomoucký fotbalový stadion.
Po pár „gambáčích“ si členové Klubu přátel Byndy dali s hospodským Vildou panáka. Nikdo u něj nereklamoval, že točí lehce pod čárku. „Těch pár milimetrů, to je fuk, hlavně, že je dobré,“ sdělil stanovisko klubu jeho generální tajemník Láďa Vavručo. A měl pravdu: dobré bylo.
Slabší to bylo v centru města. Teplejší kousek míchaného piva na zahrádce u Caesara osvěžující nebyl. V řezaném pivu nebyla poznat hranice mezi světlým a tmavým. Podobně působila Litovel, čepovaná na terase výstavního pavilonu A. Obě piva přinesla obsluha natočená pod míru.

Neruda měl pravdu

Básník Jan Neruda tvrdil, že Češi si nemohou užívat lázní mořských, a proto musí brát vnitřní lázně plzeňské. Plzeň u Drápala skutečně působí jako lázeňská kúra a mnozí Olomoučané o tom ví.
Na dotaz, proč velké pivo připomíná malé, odpověděla servírka obvyklou frází, že dojde. A skutečně. Před očima hladina vystoupala dokonce nad rysku. „Netočím přece poprvé,“ odvětila žena. Přitom celý půllitr natočila najednou a s čepicí, která by udržela pětikorunu. „Prvně dávám pěnu a do ní čepuju pivo,“ vysvětlila zkušená hospodská. Za pravdu jí dal nezávislý konzultant, hospodský Tomáš Vlašánek. „Právě tak by se pivo točit mělo. Maximálně nadvakrát,“ zdůraznil Vlašánek. Podle něj hodně záleží na pípě, kohoutcích, ale i teplotě. „Drápal a Bynda mají tanky. Pivo jim dovezou v cisterně a přečerpají. Vůbec nepřijde do kontaktu se vzduchem, což je ideální,“ doplnil Vlašánek.
V hospodě U Kuděje se ukázalo, že rady odborníků si všude neberou k srdci. Slečna za pípou točila Poutníka asi nadevatenáctkrát. „Strašně to pění,“ omlouvala se a prstem sundavala pěnu z roztočených sklenic do jiné. Na otázku hostů, odkud je pivo, které čepuje, neznala odpověď. Přitom stačilo otočit sklenici a přečíst si nápis Poutník Pelhřimov. Rozkošná hospůdka pověstná atmosférou konce éry Rakouska-Uherska tak utrpěla šrám. A jestli bylo pivo pod míru? Jak jinak – jako skoro všude.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!