Požár nám vzal bydlení i psa | E15.cz

Požár nám vzal bydlení i psa

Horký čaj začínají strážníci rozvážet s klesajícími nočními teplotami mezi bezdomovce.

Každou noc vyjíždějí litvínovští strážníci zkontrolovat bezdomovce. V posledním měsíci jim ale stačí dojet na jediné stanoviště, k azylové místnosti na ubytovně pro nepřizpůsobivé na okraji města.
„Tady je to prázdné. Nikdo neleží ani vzadu,“ hlásí svému kolegovi strážník Lukáš Dryák. V dřevěné boudě poblíž nádraží jsou hromady odpadků, deky a v rohu obrovský spací kout. Zatímco nedávno bylo tohle místo v noci pořád obsazené, teď je tu prázdno.

„Konečně pochopili, že tu nemají co dělat. Je to tak měsíc, co jich je většina přes noc na azyláku,“ dodává Ladislav Strkáč, zatímco nakládá zpět do kufru barel s horkým čajem.

„Byl se za ním 22. dubna podívat jeden jeho přítel. Nezdál se mu, proto nás zavolal. Předali jsme Pušku záchranářům. Ale pak jsem se dozvěděl, že zemřel,“ říká zástupce velitele strážníků Karel Šefl.

Příbytek shořel

O své provizorní obydlí přišli i Helena Karchňáková s Janem Švábem. Jejich přístřešek u kolejí směrem z Litvínova do Horního Jiřetína lehl popelem.
„Spal jsem uvnitř na matraci, když to někdo podpálil, vytáhla mě žena,“ vypráví Šváb. Společně si před dvěma roky vybrali v útulku psa Jerryho. Přihlásili ho do evidence a platili za něj pravidelně poplatky. „Pokaždé, když jsem přišla, skákal radostí,“ vzpomíná Karchňáková.
Poté, co přišli o obydlí, museli psa do útulku vrátit. „Paní nám říkala, ať tam za ním raději nechodíme, že by se trápil,“ dodal Šváb.

Po pár týdnech pod širým nebem začali chodit spát do azylové místnosti. Prostředí už znají z dřívějších let, jenže kvůli sporům s rodinami, které žily na ubytovně, odešli pryč.
„Už tu nejsou, takže teď jsme tady spokojení. Máme možnost si uvařit, každý den se vykoupat. Do ubytovny U Bílého sloupu si zase můžeme přijít pro oblečení,“ pochvaluje si současné podmínky Šváb a přebírá plnou plastovou lahev horkého čaje od družky, zatímco ona jde na pokoj odnést hrníček, který s čajem dostala od strážníků.

Někteří ale horký čaj odmítli. „Ještě není pořádná zima. Když uhodí mrazy, kontrolujeme je několikrát za noc a čaj neodmítají. Dáváme i pozor, aby něco nepodpálili. Snad letos zůstanou všichni přes zimu v azylové místnosti,“ přeje si Dryák, ale z jeho tónu je patrné, že tomu sám nevěří.

Dokážete si představit život na ulici?

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!