Potíže vyřeší kustod, všeuměl kabiny | E15.cz

Potíže vyřeší kustod, všeuměl kabiny

Bez kustoda Martina Sadílka by se hokejisté Břeclavi neobešli. Opravuje výstroj, brousí brusle a stará se o dobrou náladu v kabině.

Umí udělat dobrou kávu, opraví téměř nemožné a v zásobě má i pár neotřelých vtípků. To aby se hokejisté v břeclavské kabině tu a tam nahlas zasmáli. Samozřejmě na jeho účet. Bez kustoda Martina Sadílka by to šlo u hokejových Lvů horko těžko.

Když je potřeba něco spravit, všichni vědí, že se na něj mohou spolehnout. „Dělám vlastně všechno, co po mně hráči chtějí. Opravuju rukavice, brousím brusle a taky peru dresy. Jde o to, aby se cítili dobře,“ říká hrdě kustod.

Občas si s některým z hokejistů vjede i do vlasů. „To proto, že jsou pořádní puntičkáři. Potrpí si na detaily. Třeba Erik Novák vždycky chce perfektně nabroušené brusle,“ uvádí Sadílek příklad. Na pěsti to však nikdy není. „Jsme přece chlapi, bez problémů si to vyříkáme. A nadstandardní požadavky jedněch kompenzují jiní, o kterých třeba rok vůbec nevím. Mají nějaký problém s výstrojí, ale neozvou se,“ vykládá kustod, jak to s hokejisty chodí.

Učil se od kamaráda

V oboru není dlouho. Ke Lvům přišel před třemi lety. Jako úplný nováček, bez zkušeností. A učil se za pochodu. Když si nevěděl rady, nebál se zavolat zkušenějším kolegům.

„Hodně mi v začátcích pomáhal kamarád, který dělá kustoda v brněnské Technice. Dá se říct, že v prvních týdnech byl můj učitel. Na hodně věcí jsem ale musel přijít sám,“ vysvětluje Sadílek.
Dnes už o sobě může říct, že své práci rozumí. Bez nadsázky ho lze označit za vše- uměla. Na některé způsoby, jak opravovat výstroj, přišel sám.

„Tak třeba na chráničích toho člověk moc nespraví, protože jsou z plastu. Ale rukavice, ty dostávají zabrat. Musel jsem si na ně sehnat nejrůznější jehly a kůže, abych to mohl sešívat,“ líčí Sadílek.

Práci by neměnil

Někomu se může zdát, že dělá ševcovské řemeslo. To on odmítá. „Spíš bych řekl, že jsem něco jako sedlář. Prostě člověk, který dělá hodně s kůží,“ zdůrazňuje kustod.

Práci by nevyměnil za nic na světě. Je blízko hokeje, kterému v posledních letech propadl, a hlavně má poměrně volnou pracovní dobu. „Začínám kolem desáté ráno. Vždycky vím, co přesně budu dělat, protože mám přehled, co který hráč potřebuje opravit. Ale k mé práci patří i to, že klukům a trenérům vařím kafe,“ dodává Sadílek, který je velkým fanouškem týmu.

Letos ho těší i to, že je v kabině uvolněná atmosféra a dobrá parta. „Věkový průměr je zhruba třiadvacet let. Nejsou tady žádní staří mazáci, žádné skupinky, které by se mezi sebou moc nebavily. Myslím, že tahle sezona bude hodně vydařená,“ věří Sadílek.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!