Potápět se začal kvůli čokoládě | E15.cz

Potápět se začal kvůli čokoládě

Je to prý jeho slabá disciplína, přesto vydrží pod vodou na jeden nádech přes šest a půl minuty. Martin Petrisko se připravuje na rekord ve freedivingu.

Jeho cesta pod vodní hladinu začala ve čtyřech letech, kdy vyskočil z okna školky a zlomil si nohu. Rodiče si poté přáli, aby začal chodit na plavání. Souhlasil, protože velmi toužil po čokoládovém nářadí, na které jej do bazénu lákali. „Čokoládové kladívko, šroubovák, klíč a kombinačky. Ten kufr před sebou vidím dodnes. Strašně jsem ho chtěl. Musel jsem ale slíbit, že začnu plavat,“ směje se karlovarský potápěč Martin Petrisko. Ve čtrnácti klasické plavání opustil a začal se věnovat vodní záchranné službě, kde se potápěl s kyslíkovým přístrojem. Pak zjistil, že jsou pro něj přístoje zbytečné, protože pod vodou vydrží i bez nich. Později vyměnil vodní dobrodružství za jiné sporty, ale před pěti lety se k němu zase vrátil. „Lákal mě skateboard, snowboard, sjezdy na kole, trochu také závodní auta,“ přiznává jednatřicetiletý sportovec. V současné době se může pochlubit hned čtyřmi zlatými medailemi z národního mistrovství ve freedivingu, tedy potápění bez kyslíkového přístroje. Loni zabodoval také na světovém šampionátu v Dánsku, odkud si přivezl stříbro. Letošní rok je pro něj o něco Pokud člověk pomýšlí na sportovní dráhu freedivera, musí mít podle něj jisté fyzické předpoklady. Velký objem plic znamená prý sice plus, není ovšem až tak zásadní. Plíce nejsou hlavní zásobárnou kyslíku. Ten je totiž rozpuštěný v krvi. Další důležitou věcí je pro freedivera dobře vytrénovaný diving reflex, tedy zpomalení tepové frekvence. Před každým ponorem se tak freediver uvede do stavu podobnému zimnímu spánku zvířat. To ovšem neznamená, že jej nemůže nic pořádně probudit. „Jednou mě v hloubce asi sedmdesáti metrů překvapil tuňák. Myslel jsem si, že vidím žraloka,“ vzpomíná Petrisko. Když vyplaval nad hladinu, měl prý oči navrch hlavy. „Říkal jsem, kluci, vy se mi budete asi smát, ale tam normálně musel být žralok. Jeden z místních, který byl s námi, mě uklidnil, že je to jen obrovský tuňák a že nejsem sám, kdo si to zaměnil,“ směje se. První věcí, která jej tenkrát napadla, bylo, že má dusíkovou narkózu. V podobných hloubkách je to prý běžná věc. Potápěč se během ní ocitne ve stavu připomínajícím silnou opilost. „Skončilo na ní už hodně potápěčů. I s přístrojem. Dávali dýchat rybičkám nebo měli například pocit, že mohou dýchat vodu. Sama dusíková narkóza smrtelná není. Tím, co v ní člověk provádí, si ale může pořádně zavařit. Já jsem si tehdy říkal, že ji mám jak z praku, když vidím žraloka,“ vzpomíná Petrisko.

Zlatou, prosím
Plán na další soutěžní období už má karlovarský potápěč jasný. „Přál bych si získat světové zlato a doufám, že se mi zadaří,“ říká Petrisko. Svému přání pomáhá vylepšováním fyzické kondice, nabíráním svalové hmoty a přípravami na specifické disciplíny freedivingu. Nezapomíná ani na pravidelná dechová cvičení, do kterých se pouští během dne a také v posteli před spaním.

Úspěchy M. Petriska:

2. místo - dynamická apnoe bez ploutví, mezinárodní šampionát 2009

1. místo - dynamická apnoe bez ploutví, mistrovství ČR 2009

1. místo - dynamická apnoe s ploutvemi, mistrovství ČR 2009

1. místo - statická apnoe, mistrovství ČR 2009
1. místo - mistrovství ČR 2008

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!