„Posuňte se, aspoň kousek. Do autobusu se musí vejít ještě tři lidé“ | E15.cz

„Posuňte se, aspoň kousek. Do autobusu se musí vejít ještě tři lidé“

Redaktorka týdeníku Sedmička si na vlastní kůži vyzkoušela cestování ranním autobusem do Prahy.

V mrazivém pondělním ránu se choulím na zastávce ve Zdicích. Už deset minut před odjezdem autobusu v 6.55 do Prahy se mnou čeká asi třicet lidí. Menší skupinka postává o několik metrů dál. První autobus zastavuje právě u nich. „Jede jenom do Berouna,“ vysvětluje mi mladík stojící vedle mne. Po chvilce přijíždí náš spoj do Prahy. Převládají tu studenti, ti se také nelítostně derou do otevřených dveří. Starším lidem to moc nevadí. Asi vědí, že tady si ještě sednou. Přibližně dvě minuty trvá, než nás řidič odbaví. Vyrážíme do metropole. Na dalších zastávkách přistupuje pokaždé kolem deseti lidí. Jejich počet se zvyšuje na hranici Berouna. To už jsou místa k sezení obsazená, několik lidí postává v uličce u zadních dveří.

Jak se dostaneme ven?

Na Knížecí do autobusu nastupuje skupinka malých školáků. „Jak se potom dostaneme ven?“ obává se jeden z nich, když nastupuje dál do vozu. Cestovat vestoje jsou lidé z města zvyklí. „Zrovna nedávno jsem při ranní cestě z Berouna do Prahy zažil, jak se na sídlišti snažili do přeplněného autobusu dostat zbývající lidé stojící venku. Paní někde na schodech neustále volala: ,Posuňte se, ještě kousek, ještě tři lidé.‘ Jeden ze školáků u zadních dveří opakoval: ,A kam asi, ať jdou do prčic.‘ Do Prahy jezdím v kritických dobách autobusem zřídka, ale každodenně bych takto cestovat opravdu nechtěl,“ popsal na internetovém fóru Pod Dědem své zážitky jeden z cestujících. Další jen potvrzují, že podobná situace se opakuje každý den. Stejnou zkušenost má i konstruktér Martin Šejvl z Berouna. „Jezdíval jsem z autobusového nádraží. Když jsem si chtěl sednout, šel jsem ke Koni. Ale i tam to bylo často marné,“ říká Šejvl. Podobný problém prý nastává i v podvečer při cestě zpět do Berouna. „Pokud bych si přál víc spojů, tak spíše večer. Kolikrát stojím přitlačený na dveřích,“ dodal. Otázka je, co s tím lze dělat. „Žádat dopravce, aby nasadil více autobusů? Nevedlo by to ke zdražení jízdenek? Jsme jako cestující připraveni platit více za jízdné?“ namítá další účastník internetového fóra. Přijíždíme na jednu z nejvytíženějších zastávek v Berouně – Sídliště. Ve frontě jsem napočítala jedenáct lidí. Posouvají se do vozu. Teď už se sem nikdo nevejde, napadá mě. Omyl. Na následujících zastávkách přibývají další cestující. U Černého koně jich naštěstí mnoho vystupuje. Vystřídá je patnáct nových, stejný počet je i na autobusovém nádraží. Ulička je teď plná až k řidiči. Vjíždíme na dálnici. Po chvíli řidič šlápne na brzdu, se stojícími to škubne. Před námi je kolona. Jedeme krokem. „To je kvůli omezení na Barrandovském mostě,“ vysvětluje řidič. „Takhle špatně jsem jel do Prahy poprvé. Asi je to tím, že je pondělí,“ vysvětluje na konečné řidič. Ptám se, zda tolik lidí jezdí vždy. Řidič se jen pousměje. „Tohle je ještě dobré. V pondělí ráno to jinak bývá mnohem horší,“ tvrdí. Zatím se mu ale nestalo, aby někoho na zastávce musel nechat. Až kolem desáté jel do Prahy poloprázdný autobus.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!