Pohodáři jezdí ve strejcovském stylu | E15.cz

Pohodáři jezdí ve strejcovském stylu

Parta milovníků motorek letos opět vyrazí na motorkářský sraz. Na ruských strojích se budou prohánět sněhovými závějemi.

Zatímco většina motorkářů zazimovala své „miláčky“ v garážích, pro členy ústeckého Motocountry Clubu sezona nekončí. Za osm dní, 10. prosince, vyrazí na jízdu sněhem. Dokonce v obci, která leží v nadmořské výšce sedm set sedmdesát osm metrů.
„Sraz pořádáme v Horní Vsi u Českého Jiřetína. Letos už to bude třetí ročník a doufám, že bude dost sněhu,“ říká jeden ze zakladatelů klubu Jiří Flegl. Svého harleye ale nechá doma. Na sníh vyjedou motorkáři vojenskými motocykly ruských značek Ural a Dněpr. „Jsou to silné stroje a do závějí jsou ideální. I když v posledních ročnících nás počasí překvapilo. Bylo tolik sněhu, že jsme stroje museli i tlačit,“ doplňuje prezident klubu.

Od kopií k Uralu

Původ motocyklu Ural začal Stalinovými předválečnými plány. Stalin věděl, že se schyluje k válečnému konfliktu s Hitlerovou třetí říší. Ale německá armáda, konkrétně pancéřové a speciální jednotky, měly lepší strojový park. Motocykly BMW s postranním vozíkem mohly zdolávat těžký terén, byly spolehlivé a s minimálními nároky na údržbu. Tato „zbraň“ vezoucí kulomet, vojáka a zásoby zastrašovala jinak připravené ruské pozemní jednotky. Potřeba ruského motocyklu s postranním vozíkem tak zahájila legendární historii ruských motocyklů.
V roce 1939 měli ruští inženýři v Moskvě mnoho práce s rozebíráním pěti BMW, která koupili z Německa. Po výrobě prvních kopií převzatých strojů vyráběli vlastní motory a převodovky v Moskvě. Ale ruští stratégové varovali, že závod je snadno dostupný pro německé bombardovací letouny. Proto Stalin nechal továrnu přesunout dál na východ, na Ural, do města Irbit, které se nacházelo na samém okraji Sibiře. Fabrika vyrobila pro potřeby armády více než pět tisíc Uralů, jak začali ruští vojáci strojům přezdívat. Motocykly bojovaly proti Němcům v mnoha oblastech a bitvách. Nepříjemně překvapily německé útočníky, když se proti nim objevili ruští bojovníci na shodných motocyklech okopírovaných z BMW. V roce 1950 vznikl na Ukrajině nový závod, který pokračoval ve výrobě motocyklů, ale už jen pro civilní potřeby. Motocykly šly na odbyt i v zahraničí, například v Británii, Francii, Holandsku, Belgii, Španělsku, Řecku, Egyptě, Norsku, Finsku, Švédsku, Německu, Íránu, Brazílii, Spojených státech nebo Kanadě. Od svého založení továrna prodala přes tři miliony strojů. Výroba motocyklů Ural pokračuje i dnes, ale již v nové firmě URAL Moto. „Mnoho lidí zaměňuje motocykl Dněpr za jiný. Výrobu Dněpru ale převzali ruští konstruktéři v padesátých letech z vojenské verze motocyklu Ural,“ podotýká ústecký motorkář. Jelikož nový motocykl neměl oficiální jméno, mezi lidmi se vžil název Dněpr. Kvůli řece, která protékala kyjevskou továrnou, kde stroje vznikaly. Dněpr byl původně konstruován jako motocykl s pohonem kola postranního vozíku. Tento design je stejný jako verze motocyklů BMW z druhé světové války. „Později továrna vyráběla i motocykly bez náhonu side nebo samostatné stroje bez přívěsného vozíku,“ doplňuje prezident Motocountry Clubu.

Motorkářská rodina

Jeho láska k motorkám ho nakonec přivedla na myšlenku, aby založil v roce 2004 s dalším kamarádem klub nadšenců se stejnými zájmy. Dnes Motocountry Club sdružuje deset členů, ale na pravidelných srazech jezdí dalších dvě stě padesát.
„Jezdíme ve strejcovském stylu. Žádná tvrdá hudba, alkohol a zběsilá jízda. Líbí se nám, když motor jen tak bublá a člověk se může kochat krajinou,“ konstatuje Flegl. Kromě ruského stroje Dněpr vlastní i Harley Davidson, model Electra Clyde. Stroj, který patří do výbavy sborů amerických jízdních policistů. Ale s ním jezdí jen na letní srazy.
Jeho manželka Věra Fleglová je jedinou ženou v motorkářském klubu.
„Před šesti lety jsem si pořídila tříkolku Eurostar, šestnáctiválec motor. Manžel mě svou vášní ovlivnil a postupně i celou naši rodinu. Došlo to tak daleko, že i dovolenou trávíme společně na motorkách,“ směje se motorkářka.
Nejdál byli v Norsku, na svých atraktivních strojích projeli celou Korsiku. Největší radost ale stále mají ze srazů motorkářů.
„Pravidelně nám na srazech hraje country kapela Stetson a pořádáme i soutěže pro děti, což na motorkářských srazech není úplně obvyklé. Ale lidé se v klidu baví nebo se přijdou jen pokoukat po motorkách a užívají si také pohodu,“ dodává motorkářka.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!