Patnáct minut slávy: zpívání s Gottem nebo pusa od Polívky | E15.cz

Patnáct minut slávy: zpívání s Gottem nebo pusa od Polívky

Na každého prý čeká patnáct minut slávy. Sedmička našla lidi, kteří svou „čtvrthodinu“ prožili.

Hrát po boku valašského krále Bolka Polívky, zpívat s Karlem Gottem nebo pózovat pro katalog šperků. To se poštěstilo třem děvčatům z Karviné. Na chvíli poznala, jaké to je být slavnou. Někdy pořádná dřina, která se ale vyplatí. Jejich životy sice šly dál a ony se zase staly obyčejnými, vzpomínky na jejich patnáct minut slávy už jim ale nikdo nevezme.

Otec dítěte? Bolek Polívka

Dagmar Micová sebrala odvahu a šla do České televize na konkurz do filmu Jiřího Vejdělka Roming. Věděla, že pokud to vyjde, bude hrát po boku Bolka Polívky a Mariana Labudy. Do svého výkonu dala vše a vyšlo to. „V televizi jsem uviděla upoutávku, že do nového českého filmu se hledají Romové v různém věku. Tak jsem si řekla, proč ne? Sice jsem se jako Romka nikdy necítila, ale řekla jsem si: hraješ divadlo, jsi komediantka, máš vzdělání, to by bylo, aby si tě nevybrali,“ popisuje své odhodlání Dagmar Micová. Odjela na casting do Ostravy. Tam měla předvést třeba nesmělou holku, kterou „balí“ smělý kluk, nebo měla zahrát, že je těhotná a musí mu to říct. Prošla a za týden se z telefonu ozval hlas, který mladé herečce oznámil, že postupuje dál. Do druhého kola v Praze, ve kterém také uspěla. Dostala vedlejší roli svobodné matky. „V červenci 2006 jsem měla tři natáčecí dny, v září pak čtyři. Scény v kostele, kde hraju mladou matku a křtím svého syna, a scény, kdy se slaví po křtinách. Kolotoče, stoly plné jídla, tanec, hudba. Byly to ty nejlepší dny, které se daly za můj dosavadní život zažít. Stát vedle Bolka Polívky, na schůdcích, abychom se vešli do společného záběru, a ještě k tomu v situaci, kdy se přihlásí jako otec mého dítěte a dá mi pusu. Vůbec mi nevadilo, že se scéna točila asi natřikrát,“ směje se Micová.
Premiéra Romingu byla v květnu roku 2007. Karviňanka se mezitím odstěhovala do Prahy, kde dodnes pracuje a žije. „Měla jsem neskutečnou radost, že jsem měla vlastní titulek. Ivona Ščuková – Dagmar Micová,“ říká mladá herečka, která dodnes na filmaření s radostí vzpomíná.

Soused zaklepal
a šlo se fotit

Mít dobré sousedské vztahy se někdy opravdu vyplatí. Díky své krásné tváři a dobrým sousedům nafotila Michaela Poláchová katalog módních šperků pro jednu španělskou firmu.
„Jednou u nás doma na dveře zaťukal náš soused, fotograf, Štefan Špic. Řekl, že potřebují někoho, kdo by nafotil pro jednu firmu reklamu na šperky, a že bych se jim hodila. Neměla jsem co ztratit a šla do toho,“ popisuje Michaela Poláchová. Pár dní nato už stála učesaná a namalovaná v ateliéru před objektivem fotoaparátu. „Nikdy před tím jsem modelku nedělala. Samozřejmě jsme se jen tak amatérsky fotili s přáteli, ale to se s reklamou nedalo srovnat. Učesali mě, nalíčili,“ vzpomíná Poláchová. Pózovat před objektivem zas tak snadné nebylo. „Fotograf mi hodně pomáhal s tím, jak si stoupnout nebo sednout. Kam se dívat, jak se dívat, kam dát ruku. I když pozice nebyly vždycky tak úplně příjemné, dalo se to vydržet a já myslím, že výsledek stál zato,“ říká Poláchová. Také reakce rodiny a přátel ji příjemně překvapily. „Všem se fotky líbily a já byla ráda, že mám fajn památku,“ dodává Poláchová. Hodiny focení a jen pár fotek? Taková je realita. „Byla jsem v šoku, když mi fotograf vysvětlil, že z nafocené stovky fotek vybere třeba jenom deset dobrých, jak se nakonec stalo,“ vysvětluje Poláchová. Její tvář už z kampaně roku 2008 nikdo nevymaže.

Zazpívala si se samotným Mistrem

Emílii Lévaiové je dnes sedmnáct let a stále žije v Dětském domově Srdce v Karviné-Ráji. Před osmi lety si zazpívala na jednom pódiu při firemním koncertu se samotným Karlem Gottem, Evou Urbanovou a spolupracovala i s Petrem Bendem. „Byla jsem malá, ale ráda na to vzpomínám. Tehdy u nás v domově fungoval dobrý sbor a já byla jeho součástí. Teď už jsem z něj v domově zbyla ale jen já, vypráví Emílie Lévaiová. Ze všech hvězd, se kterými vystupovala, jí nejvíce v paměti utkvěl Karel Gott. „Nikdy nezapomenu, jak mi podal ruku. Stála jsem jako opařená. Je to neskutečně příjemný člověk, a to, že jsem si s ním mohla zazpívat, to je vzpomínka, kterou budu jednou vyprávět vnoučatům,“ zasnívá se Lévaiová. Malý sál vyměnila najednou za veliké haly. „Ten prostor byl obrovský a lidí, že se to snad nedalo spočítat. Na jevišti my a Karel Gott, co víc by si holka, která miluje zpívání mohla přát?“ ptá se Lévaiová.
Gott ale není jediná hvězda showbyznysu, se kterou Emílie vystupovala. „Zpívali jsme s děckama i s Evou Urbanovou. Samozřejmě to bylo taky krásné. Jenže Karel je Karel,“ směje se Lévaiová. S dětmi z domova natočila DVD.
Emílie stále zpívání miluje. K tomu hraje na klavír. „Do budoucna bych chtěla v hudbě něco dokázat, ale vím, že to není jednoduché,“ myslí si Lévaiová. Je ale rozhodnutá za svůj velký sen bojovat.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!