Ostravské závodní dráhy | E15.cz

Ostravské závodní dráhy

Jezdí Ostravané podle předpisů, nebo šlapou na plyn? Sedmička ví, kde ve městě se závodí.

Rudná, Plzeňská, Opavská, Mariánskohorská, Místecká, Bohumínská - na hlavních tazích městem to občas bývá hodně divoké. Široká cesta a dva pruhy v každém směru svádějí řidiče, aby si zkusili, kolik jim to jede. „Na Místecké je to katastrofa. Je tam osmdesátka, ale klidně tam auta jezdívají sto čtyřicet,“ popisuje zážitky z cest Ivan Mahr z Ostravy. Patří k řidičům, kteří rychlost nepřekračují. A tak mu nezbývá, než se smířit s tím, že patří do pravého, pomalejšího pruhu.
V něm by sedmadvacetiletý Pavel Muška nevydržel ani vteřinu. „Vždycky jezdím víc, než se má, a vytáčejí mě ti, kdo jedou pomaleji, než se smí. V padesátce nejedu pod osmdesát a zdaleka nejsem nejrychlejší. Ale nejezdím jako vrah,“ říká mladý muž. Už dvakrát byl bez řidičáku. „Poprvé jsem o něj přišel v roce 2003, v padesátce mi naměřili 129 kilometrů v hodině a tři čtvrtě promile,“ dodává. Za volant se vrátil po roce a půl. A pak mu řidičák kvůli alkoholu vzali znovu.
Na ulici Dr. Martínka v Hrabůvce parkuje u krajnice bílá fabia s radarem, chystá se měřit. Je pátek odpoledne, lidé se začínají vracet z práce. Auta jezdí v kolonách a vzájemně se brzdí. Zdá se, že tady nikdo extra rychle jet nemůže. „Do deseti minut někoho máme,“ říká zkušeně dopravní policista Petr Bílý.

A má pravdu. Prvního provinilce, který výrazně překročí povolenou padesátku, radar zaregistruje ani ne za tři minuty. „Seat Altea, v pomalém pruhu, dvaasedmdesát kilometrů v hodině,“ hlásí Bílý do vysílačky. „V pořádku, máme,“ ozvou se za pár vteřin jeho kolegové, kteří o sto padesát metrů dál řidiče zastavují.
V místech, kde se má jezdit padesát, hlídky stávají častěji než na rychlejších ostravských tepnách. „Na Místecké je osmdesátka, ale řidiči tam jezdí klidně stočtyřicet. A postavte se takovému autu do cesty, že má zastavit,“ vysvětluje Bílý.

Hotově, či složenkou?

Policisté mají dojem, že jejich fabii s radarem už všichni řidiči v Ostravě znají. Mnozí z těch, co nás míjejí, si jí skutečně všimnou. Okamžitě šlápnou na brzdu. Podle Bílého jsou všímavější muži. „Víc sledují dění okolo sebe, dívají se po značkách, po nás, jestli někde nestojíme. Ženy za volantem sledují cestu před sebou, ale okolí moc nehlídají,“ myslí si dopravní policista.
Podle jeho odhadu jsou více než tři čtvrtiny řidičů, které policisté kvůli rychlosti stavějí, právě ženy. „A ty se nás pak snaží ukecávat, ať neplatí. Smlouvají a vymlouvají se. Že mají hodně dětí, nemocného manžela, finanční problémy. Chlapi to berou jako fakt. Když je zastavíme, většinou začnou nadávat nebo telefonovat právníkům,“ popisuje Bílý.
Ve službě už toho zažil dost. „Na Bohumínské jsme laserem změřili hospodského, který jel v padesátce 116 kilometrů v hodině. A ještě nadýchal půl promile. Můj nejhorší zážitek je z Těšínské. Tam jsme honili motorkáře, který jel namísto padesáti dvě stě třicet. Měl dvojitý zákaz řízení, v sobě pervitin a na hlavě neměl přilbu. Tohle už bych nechtěl zažít,“ říká Bílý jednoznačně. Jan Horák z Ostravy patří mezi čtvrtinu mužů, kteří si měřící policejní fabie v Hrabůvce nevšimli. Jel o třiadvacet kilometrů v hodině rychleji. „Za překročení rychlosti vás čeká pokuta dva a půl tisíce korun. Budete platit hotově, nebo složenkou?“ ptá se dopravní policista Vilém Kyzlink, který s kolegou Tomášem Hajtmaníkem řidiče zastavuje.

Horák vytahuje peníze. „Právě jedu z práce, chtěl jsem se zastavit v bance, vložit tam peníze a spěchám do školy, dálkově studuju,“ vysvětluje řidič. „Měl jsem smůlu, mohlo mě to napadnout, že když je dneska ještě hezky, budou někde měřit. Je to moje první pokuta, řidičák mám teprve od září. Nedá se nic dělat, někdo to slíznout musel,“ krčí rameny. Doma se prý raději chlubit nebude. „Myslím, že všecko se říkat nemusí,“ komentuje Horák spiklenecky svůj prohřešek.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!