Omar stojí přikrčený ve křoví. Najednou vylétnou bažanti | E15.cz

Omar stojí přikrčený ve křoví. Najednou vylétnou bažanti

Redaktor prošel s myslivcem zimní přírodu za Hejlovem. Potkal srnky i bažanty.

Když mi Václav Falada z okresního mysliveckého spolku řekl, že mě nemůže vzít na hon, byl jsem zklamaný. Náplastí měla být procházka zimní přírodou. Dalekohled místo brokovnice. „Lovy beze zbraní, žádný vzrůšo. Nadýchat se čerstvého kyslíku snad nebude k zahození,“ říkám si.
Vcházíme na cestu mezi poli za Hejlovem. Jde i myslivcova manželka a kolem nás pobíhá anglický setr Omar. „Barva!“ vykřikne Falada a hrne se k šípkovému keři, pod kterým se vsakuje do sněhu červená skvrna. Je to ale pouze naklovaný šípek. „Tyhle zbylé plody jsou potravou pro ptáky. Ale bažantů a koroptví poslední dobou hodně ubývá,“ dozvídám se.
Příčinou je prý mimo jiné způsob zemědělství. Stroje jsou rychlejší, pracují v noci a mají větší záběr. Na to samé doplácí i zajíci. Navíc přibývá predátorů. „Dříve nebylo tolik dravců. Dobu hájení zajistili ochránci přírody také strakám, které ničí hnízda a vysávají vejce. Nejen lovné zvěři, ale také zpěvnému ptactvu,“ popisuje myslivec.
I lišky a kuny se těší hojnosti. „Nachází útočiště v opuštěných zemědělských staveních a chytají mláďata zvěře,“ vysvětluje Falada.
Důkazem jsou čísla. Na Táborsku ulovili myslivci za minulý rok skoro dvanáct set lišek a necelých šest set zajíců. To je varující nepoměr.
Měkce našlapujeme do sněhu. Přesto vyrušíme skupinku srnek. Prchají po pláni směrem k Hejlovu. „To srnče je hodně slabé. Koukněte, jak nestíhá. Má malou šanci, aby přežilo zimu,“ ukazuje Falada.
Dostávám do ruky dalekohled. Srnky najednou zpozorní a doslova pádí jiným směrem. „Běžkař!“ vykřikne mírně pohoršený myslivec. „Zvěř potřebuje v zimě klid. Je to doba strádání. Když před někým prchají, tak se uženou, lehnou si potom do sněhu a hrozí jim zápal plic,“ popisuje rozhořčeně.
Do toho se vloží jeho manželka. „A tady je ten spor. Kde najít kompromis mezi nadšenými běžkaři, ke kterým patřím, a myslivci?“ ptá se.
„Vedl bych trasy třeba podél cest, na kterých jezdí zemědělci. Běžkaři na otevřené pláni vystresují spoustu zvěře. Stejně jako když projíždí kolem remízků a porostlých mezí, kde se schovávají koroptve a zajíci,“ myslí si manžel.
Tok myšlenek o tom, kde by měl být člověk ohleduplný, přeruší Omar. „Koukej, jak vystavuje. Tam je určitě bažant,“ volá Falada.
Setr se na něj dívá tázavýma očima. Jako paralyzovaný stojí přikrčený ve křoví. Leknu se, až málem spadnu naznak. S hlasitým třepetáním křídel vyletí z houští dva bažanti. Od Omara to byl všechno signál, že opeřence našel. „Mám velkou radost. Není mu ani rok a s výcvikem pouze začínám. Tohle, co předvedl, má vrozené,“ plácá nadšeně myslivec psa po plecích.
Lámu si hlavu nad tím, jak mocná je genetika u tohoto plemene. Vždyť všechny psy odjakživa učíme, aby si sedli, lehli nebo zůstali, a také to neumí od štěněte.
Přicházíme k zásypu s krmelcem. Myslivci ho doplňují dvakrát týdně. Kdo by chtěl být při zimní procházce užitečný, může jim pomoct. „Nejlepší je dávat jadrná krmiva jako pšenici, ječmen, potom žaludy nebo kaštany. Nesmí to být třeba dužnaté plody, které zmrznou,“ říká myslivec.
Ptám se, co bych měl udělat pro to, abych mohl jít někdy na lov. „V lednu začíná myslivecký kurz, na který se zájemci můžou do konce roku přihlásit na okresním mysliveckém spolku. Učí se tam sedm předmětů. Například kynologie, lovectví, střelectví nebo zoologie. Po složení závěrečné zkoušky se můžete stát aktivním myslivcem,“ dozvídám se pravidla.
Protože se už stmívá, vracíme se k autu. Před domem podávám Václavu Faladovi prokřehlou ruku a uvědomuji si, že mi chybí rukavice. Nedá se nic dělat. Vyrážím zpátky po stopách. „Jak by se mi asi hodil Omar,“ postesknu si.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!