Okolo Švýcarska. Bolavé nohy, osezený zadek a šesté místo | E15.cz

Okolo Švýcarska. Bolavé nohy, osezený zadek a šesté místo

Tomáš Celta z Frýdku-Místku absolvoval s Davidem Manďákem 1001 kilometrů dlouhý cyklistický ultramaraton kolem Švýcarska.

Cyklista Tomáš Celta spolu s Davidem Manďákem tvořili jediný český tým, který se zúčastnil extrémního ultramaratonu ve Švýcarsku. Oba museli ujet přibližně 650 kilometrů. Závod, který vedl i skrz Alpy, zvládli za čtyřiatřicet hodin a jednatřicet minut. V konkurenci sedmnácti družstev obsadili šestou příčku.

Cyklistické ultramaratony se u nás skoro nejezdí. Jak takový závod vypadá?

Jedná se o minimálně čtyřiadvacetihodinový nonstop závod většinou v náročných podmínkách. Nejlepší podmínky pro takové akce nabízejí alpské státy Rakousko, Francie a právě Švýcarsko. Ultramaraton se jede v kuse nebo s minimálními přestávkami. Často se stává, že cyklista nespí vůbec nebo z obrovského vypětí nakonec usíná za jízdy. Je to náročné, ale odměnou bývá nádherný pocit z odvedeného výkonu.

Ve Švýcarsku jste se museli vypořádat s obrovským převýšením a navíc s velkou konkurencí, ve které nechyběla ani ta největší jména světové cyklistiky.

Přesně tak. Na start se postavila spousta cyklistických es. Letošního TourTour se zúčastnil jeden z nejlepších cyklistů světa Fabian Cancelara nebo několikanásobný vítěz Race Across America, Slovinec Jure Robič. Ten také potvrdil své kvality a zvítězil.

Vy jste si ale také nevedli špatně.

Chtěli jsme dojet na bedně. To se sice nepodařilo, ale šesté místo rozhodně není špatné. Bereme to tak, že letos jsme získali určité zkušenosti, které snad budeme mít šanci zúročit v příštím roce.

Celou trať jste ujeli za čtyřiatřicet a půl hodiny. Kolik kilometrů jste byli schopní jet v kuse a jak často jste museli odpočívat?

Je to nekonečná štafeta, kdy jeden cyklista závodí a druhý odpočívá. Kdo zrovna nejede, přesouvá se doprovodným autem po trati do místa dalšího střídání. Ta jsou na závodě TourTour pevně předepsaná, což je trochu rozdíl oproti jiným podnikům. Někdy byla od sebe vzdálená padesát kilometrů, jindy třeba 115. Každý z nás ujel přibližně 650 kilometrů. Několik etap jsme jeli společně.

Co všechno během takového výkonu sníte a vypijete?

Měl jsem spíše tendenci nejíst, což si člověk při závodu vůbec neuvědomuje. Asi bych zkolaboval, nebýt týmu, který nám pravidelně připravoval přísun energie. V průběhu závodu se musíme spoléhat na speciální doplňky stravy, jako jsou gely a energetické tyčinky. A hlavně musíme pít. Po etapě jsme vždycky dostali kvalitní a pro organismus dobře stravitelné jídlo. Ani nevím, v jakých intervalech jsme se občerstvovali. Byla to spíše intuitivní záležitost a starost týmu, který o nás pečoval ve všech směrech.

Měl jste v průběhu závodu nějakou krizi?

Byl to jeden z nejtěžších závodů, jaký jsem kdy absolvoval. Především svým stoupáním. Únava se střádala a síly rychle ubývaly, ale žádnou těžší krizi jsem neměl. Velký podíl na tom má práce celého týmu. Důležitou roli hrálo počasí. V takových závodech je třeba počítat s jeho výkyvy. Na Davida vyšla deštivá etapa vysoko v horách. Silnice klouzala, ostré zatáčky byly velmi nebezpečné. David však jel mistrně. Velkou zátěž snáší jako nikdo jiný. Jede, místy nadává, ale nikdy by to nevzdal. Neumím si představit jiného parťáka!

Tento ultramaraton nebyl váš první. Který z nich považujete za nejpovedenější?

Asi Le Tour Direct. Tenkrát jsme zvládli velice dlouhý a nesmírně těžký závod. Zvítězili jsme i přes problémy s upadnutým kolem u doprovodného auta, výkyvy počasí a tak dále. Všechny týmy musely řešit spoustu problémů a my jsme to zvládli nejlépe a nejrychleji. Jeli jsme na vlně euforie, kterou v ten okamžik nedokázal nikdo zastavit.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!