Ohař má zvláštní zlozvyk, papoušek pomáhá pánovi „lovit“ | E15.cz

Ohař má zvláštní zlozvyk, papoušek pomáhá pánovi „lovit“

Psi, ptáci i hadi jsou neoddělitelnou součástí domácnosti některých osobností města. Kdo je Amy, Agátka nebo Rozárka?

Už si bez nich nedovedou svůj život představit, shodly se osobnosti z Karviné, které Sedmičce představily svá domácí zvířata. A je jedno, zda jde o opeřence, hada nebo psa. Chovají je pro potěšění, někomu pomáhají i při práci. Koho tedy chová sedm karvinských osobností?

Papoušek jako návnada

V obývacím pokoji fotografa Silvestra Szabó žijí i dva papoušci. Ara ararauna jménem Merlin patří jemu, žako jménem Max jeho ženě. Po bytě pobíhá i pes, west teriér Basťa.
„Merlin je ještě mimino. Jsou mu dva roky,“ říká o svém kamarádovi Szabó. I přes svůj mladý věk si ale papoušek dokáže prosadit svou. Když mu v kleci chybí jídlo, informuje o tom okolí slůvkem „papání“. Protože Szabó fotografuje nejraději přírodu, bere s sebou i Merlina. Jako návnadu. „Když je zjara období páření, Merlina berou ostatní ptáci jako dravce a útočí na něj. Ne, že by mu ublížili, ale dostanou se k němu na metr nebo dva blízko. Merlin mnohem lépe než já ví, kde je kolem nás nějaký jiný pták. I když ho nevidím, podle Merlinova výrazu poznám, kde asi je, a můžu fotit,“ vysvětluje Szabó.

Amy ničí levé papuče

Ředitel městské policie Petr Bičej je vášnivým myslivcem. I to byl jeden z důvodů, proč si pořídil fenku malého münstrlandského ohaře jménem Amy.
„Chtěl jsem ohaře a münstrland je takový skladný druh. Bydlíme totiž v paneláku. Taky se nám samozřejmě líbila,“ říká Bičej. Amy má zvláštní zlozvyk. Ničí svému pánovi papuče. Ovšem zásadně levou a jen ty jeho. „Když nechá někde přezůvky má žena, nic se nestane. Amy chutnají jen moje. Ty, co jsem dostal na Vánoce, už jsou zase zničené,“ směje se Bičej.
I přesto, že už svého pána připravila o nejeden pár papučí, je Amy jeho oblíbenkyní. „Byl jsem zastáncem názoru, že pes do postele nepatří. A nikdo z mých předchozích psů tam také nesměl. Amy mi ale pravidelně spává u nohou,“ přiznává Bičej. Autem až do Chorvatska

Jedenáctiletá fenka labradorského retrívra Bella je zdatnou plavkyní. V létě k vodě vyráží se svým majitelem Bohumilem Vévodou, ředitelem karvinského gymnázia. Bella byla už odmala velmi hodná. „Byla roztomilá a postupně začala ovládat prostor v domě. Nejdřívě měla zůstávat na zahradě, pak mohla do chodby v domě a teď už kromě ložnice není místnost, kde by nebyla jako doma. Každé ráno před odchodem si také podáme ruku a popřejeme si úspěšný den. I to je náš rituál,“ popisuje Vévoda. Bella jezdí ráda autem. „Ani cesta do Chorvatska pro ni nebyla problém. Sedává na zadním sedadle a je vždy připoutaná,“ ujišťuje Vévoda.

Rozárka na ruce

Zahradu u rodinného domku sokolníka Jaroslava Oszeldy obývá asi třicet dravců. Nejdéle ze všech u něj bydlí puštík obecný jménem Rozárka. „Při vystoupeních je právě ona miláčkem publika. Na ruce s Rozárkou se fotí i děti, které mají tak dva a půl roku. Puštíka totiž všichni znají z pohádky Tři oříšky pro Popelku,“ vysvětluje Oszelda. Sova se k němu dostala náhodou. „Přinesli mi ji před jedenácti lety jako nalezence, tak jsem si vyřídil nutné papíry a Rozárku si nechal. Je to problém, když lidé vidí v přírodě samotné mládě a hned ho považují za opuštěné, i když třeba není. Brát by ho neměli,“ upozorňuje Oszelda.

Had v posteli

Lukáš Barchanski má to štěstí, že se jeho záliba v chovu plazů stala i jeho povoláním. Je totiž teraristou přírodovědné stanice v Karviné-Ráji. Kromě mnoha zvířat na stanici chová doma albína krajty tmavé, dva gekončíky noční a štíra. Plazy chová už od svých devíti let.
„Ani jeden z nich nemá jméno. Důvod je pro mě logický, protože ani jeden z nich na to jméno neslyší,“ vysvětluje Barchanski. Krajtě se zatím utéct z terária nepodařilo, ale užovce, kterou choval před ní, ano. „Našel jsem ji po týdnu hledání jednou ráno pod polštářem,“ říká s naprostým klidem Barchanski. „S krajtou, kterou mám, jsem jednou dokonce usnul. Když jsem se probudil, vyhřívala se mi u nohou. Je to takový plnohodnotný mazlíček,“ tvrdí Barchanski o metr a půl dlouhé krajtě, která může dorůst až šesti nebo sedmi metrů.

Štěně pro dceru

Fenku Schery pořídil ředitel společnosti STARS Petr Dyszkiewicz pro svou dceru. Přiznává, že si podmanila i jeho. „Je to plnohodnotný člen rodiny a díky dceři má i slušné vychování. Je to, přiznávám, postelový pes, ale jinak zdatný sportovec, má ráda pohyb a procházky, aportování klacku, létajícího talíře a dalších věcí,“ vypráví o Schery Dyszkiewicz.

Agátka a myši

Středisko volného času Juventus dostalo hada, korálovku sedlatou Agátku ze Stanice mladých přírodovědců. Asi nejvíce o ni pečuje Jiří Koch. „Staráme se tu o ni ale společně. Denně kolem ní chodí děti do kroužků a obdivují ji, což je fajn, ale když se jednou stalo, že Agátce běhaly v teráriu myši, děti se docela divily. Samozřejmě před dětmi hada nekrmíme, nemůžeme ale ovlivnit, kdy potravu spořádá,“ vysvětluje Koch.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!