Odměna pro Kristka: Za gól hokejka | E15.cz

Odměna pro Kristka: Za gól hokejka

Kateřina Wegnerová

Jaroslav Kristek a Žigmund Pálffy. Z hokejistů, kteří si v play-off vystříleli extraligový rekord, se v Davosu stali spoluhráči.

V předloňské sezoně vyrovnal Jaroslav Kristek letitý střelecký rekord extraligového play-off, po Spenglerově poháru ve švýcarském Davosu mu to bude čerstvě připomínat také Pálffyho hokejka. „Rozdával suvenýry klukům, tak jsem se taky přihlásil,“ směje se Jaroslav Kristek. „Vždyť mi žádná hokejka nezbyde,“ dočkalo se mu odpovědi. Kristek měl však v ruce pádný argument. Jediný gól Pálffyho připravil v Davosu právě on. „Teď mám alespoň doma pravou dřevěnou hokejku,“ pochvaluje si Jaroslav Kristek.

Jaký hokej hraje Pálffy v sedmatřiceti letech?

Jsou na něm vidět ty obrovské zkušenosti. Rychlost u něj samozřejmě není, co bývala, taky už není nejmladší. Ale na přesilovkách a při kombinacích je na něm pořád vidět, že to má v ruce. Co dokázal, to mluví samo za sebe. Na jeho statistiky z NHL jsem zíral s otevřenou pusou.

Takže spoluhráče jste si užil.

Bylo dobré pro mě i pro ostatní kluky. Už jen to, že jsme s ním mohli být ve společné kabině. Překvapilo mě, jak je v pohodě. Super kluk, na nic si nehraje. Velice dobře se s ním povídalo, byl naprosto otevřený.

Co na ledě? Tam jste si taky vyhověli?

Mám rád tvořivé spoluhráče. Kteří nestojí na jednom místě, ale bruslí. Vyhovíme si, vzájemně se ve třetině prolínáme. S Markem Melenovským a Žigmundem Pálffym to takové bylo. Hráli jsme dobře. Škoda jen, že jsme nedali víc gólů.

Přesto jste se stal nejproduktivnějším hráčem Energie na turnaji.

Povedl se mi zápas s Kanadou a to mě docela nakoplo. Bodovali jsme pak i v dalších zápasech. Jen mě mrzí, že jsme nedokázali nic vyhrát. S Mannheimem to byla smůla, stejně s Kanadou. Kdyby to dopadlo jinak, mohli jsme si zahrát finále nebo být alespoň v první trojce.

Pokud by dal třeba Pálffy víc než ten jeden gól… Ví vůbec ,že společně držíte jeden z extraligových rekordů?

To nevím. Nebavili jsme se o tom, já se ho na to neptal. Ani nevím, jestli vůbec sleduje naši extraligu.

Nepřipomněl to ani nikdo jiný? Jeden rekord – jeden útok, vždyť to je celkem rarita.

Je to už dva roky. Teď řešíme úplně jiné věci než finále. Teď řešíme, abychom se do play-off vůbec dostali.

Na srovnání s mezinárodním hokejem jste se ale těšili, ne?

Nevím, jak to brali ostatní kluci. Za sebe ale můžu říct, že já se těšil.

Jak tedy dopadlo srovnání u vás?

Tenhle styl hokeje mi vyhovuje. Líbí se mi. Je to hodně o bruslení, podobně se mi hrálo i v Americe. V Davosu bylo navíc širší hřiště, to mi sedělo ještě víc.

Jaké byly hlavní rozdíly mezi extraligou a Spenglerovým pohárem?

Nebylo to jen o tvrdosti. Bylo vidět, že hráči jsou hokejově vyspělejší. Přesilovky i oslabení, všechno bylo krásně nacvičené. Hráči si víc dovolí, nebojí se, že něco pokazí. Nahrávalo se z první, byla radost se na to koukat.

To je obecně. Hráli jste ale s Rusy, Kanaďany, Němci a Švýcary.

Kanada si spíš držela střední pásmo, Švýcaři napadali ve třech hráčích.

O to byl zápas s Davosem náročnější.

Asi nejvíc ze všech, které jsme na turnaji odehráli.

Zvlášť, když jste do něj šli pár hodin po utkání s Kanadou.

Pravda. Den před zápasem s Davosem jsme byli do půlnoci na stadionu…

…a pak hurá na domácí. Není to trochu podraz?

Proč? Zápasy se střídaly v rychlém tempu. To platilo pro nás stejně jako pro další týmy na turnaji.

Jaké bylo publikum? Váš kolega z útoku Marek Melenovský diváky po zápase s Davosem vychvaloval.

Já si taky myslím, že lidé ve Švýcarsku hokeji rozumí.

Autor: Kateřina Wegnerová
 

Hlavní zprávy

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!