Občas nás rafnou, ale zvykly jsme si | E15.cz

Občas nás rafnou, ale zvykly jsme si

Stříhat psy je v Plzni pořádná dřina. Zvlášť, když tu jejich počty rostou každý den.

„Ostříhat, umýt, učesat,“ diktuje blonďatá dáma hned, jak vejde do dveří. Přitom ale ukazuje směrem k zemi. Tam okolí nedůvěřivě sleduje malý jorkšírský teriér. Psí salon. Roztomilý pejsek se jmenuje Alfík. „Nebojte, je moc hodnej,“ hlásí jeho paní s úsměvem. Za chvíli přijde na řadu Roxík, za další hodinku Cindy a pak další a další čtyřnozí zákazníci. Zatímco počty obyvatel v Plzni postupně klesají, počty psů stoupají téměř geometrickou řadou. Každý chce mít doma svého mazlíka.

„Denně stříhám patnáct psů. Každý den pracuji do večera,“ vypráví Zuzana Králová z psího salonu na Doubravce.

Je jich jako psů

Podle posledního údaje je na území města Plzně evidováno 13 157 lidí, kteří platí poplatek za psa.

„Každý rok jich přibývá zhruba pět set,“ demonstruje mluvčí magistrátu Edita Laštovková nárůst plzeňské psí populace. Reálný počet psů je ale o hodně vyšší. Ne všichni pejskaři své psy kvůli poplatkům na úřad nahlásí. Někteří majitelé svému psovi návštěvu salonu dopřejí z lásky, u jiných je to nutnost.

„Ráda stříhám psy na výstavy, ale většina majitelů preferuje střih praktický a snadný na údržbu,“ říká Šárka Hyťhová, majitelka salonu v Lobzích. Sama chová několik bišonků, kteří sbírají ceny v soutěžích krásy.

Někteří tam musí

Některá plemena ale péči odborníků přímo vyžadují. Zejména rasy, jejichž odrostlou srst je třeba protrhávat. „Pudli, teriéři a knírači,“ vypočítává Michaela Šimánová, která vlastní salon Athos na Borech. Tomu se v odborné hantýrce říká trimování. Návštěvu psího salonu odborníci doporučují i z jiných důvodů. Například stříhání psích drápků by určitě neměl dělat amatér. I když se to zdá jako jednoduchá věc, psovi může neopatrné stříhání ublížit.

„Až do dvou třetin drápku zasahuje krevní kanálek. U tmavých drápků je téměř neviditelný,“ vysvětlují veterináři.

Lego v kožichu

Často se stává, že majitelé na pejska zapomenou nebo se snaží ušetřit a ostříhat ho vodí jednou za rok. Srst je pak zacuchaná. Někdy jako jeden chuchvalec. V srsti potom kadeřnice najdou různé věci. „Jednou jsem na jednom chlupáčovi našla vedle jiných věcí i dílek ze stavebnice Lego,“ popisuje Michaela Šimánová. Speciálním případem jsou pak psi zanedbaní. Určitě si zaslouží soucit, ale veterináři a psí kadeřníci je musí dostat z toho nejhoršího. „Jednou jsem stříhala i psa, kterého měl majitel pořád zavřeného několik měsíců v bedně na peřiny. Je jasné, že v srsti měl úplně všechno,“ doplňuje Michaela svoje zážitky z kadeření. Problém je také v tom, že se většina psích zákazníků stříhá nerada a umí to dát najevo. „Několikrát už mě psi pokousali. Nikdy to ale nebylo nic vážného,“ říká Michaela Šimánová.

Nejklidněji se prý chová rasa Shi-tzu, naopak nejvíc problémů bývá s malými knírači nebo anglickými kokršpaněly. „Kokrové už jsou váhově vyšší kategorie a také jsou nesmírně paličatí,“ popisuje s úsměvem Zuzana Králová. Nepříliš časté návštěvy jsou pak stresující i pro samotného psa. „Zvykejte štěňátko od neútlejšího věku na česání, koupání a fénování. Vše formou hry a odměn. Štěně rychle pochopí, co se od něj čeká, a usnadní to práci majitelům i při střihání v salonech,“ radí Šárka Hyťhová. Ceny za stříhání nejsou v plzeňských salonech nijak přemrštěné. Pohybují se od dvou do patnácti stovek. Čím větší pes, tím víc majitel platí.

V ceně je veškerý servis, včetně koupání a stříhání srsti. U většiny psů bývá lepší nechat ho v salonu krásy samotného. „Je lepší, když nás majitel neruší. Pes se po něm pořád ohlíží,“ radí Šárka Hyťhová. Psí kadeřníci jsou profesionálové a majitelé psů nemusejí mít o svoje miláčky strach. Speciální kategorií jsou podle zvířecích kadeřníků kočky. „Stříhám je strašně nerada. Kočka vás nerespektuje tak jako pes,“ uzavírá Zuzana Králová.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!