„Oa, oa, kša, kša!“ plaší myslivci bažanty. Hon ve Vysoké začíná | E15.cz

„Oa, oa, kša, kša!“ plaší myslivci bažanty. Hon ve Vysoké začíná

Štěkot loveckých psů, střelba a myslivecké halali ohlašují podzimní hon. Je to odměna pro myslivce za celoroční starost o zvěř.

Je sobota ráno a od penzionu Hubert ve Vysoké nad Labem nedaleko Hradce Králové se ozývá štěkot psů a fanfáry. Téměř čtyři desítky myslivců nastoupeny v řadách smekají klobouky.

„Pěkný den a lovu zdar,“ uzavírá uvítání a pokyny k honu hospodář mysliveckého sdružení ve Vysoké nad Labem Jiří Červinka.

„Zdar,“ odpoví sborem myslivci a spěchají na první leč.

Dopravu mají stylovou. V zápřahu za traktorem je veze stařičký kulatý autobus s červenozeleným nátěrem a na dveřích vyzdobený obrázkem srnce.

Myslivecké sdružení ve Vysoké nad Labem má osmnáct členů, od třiceti do čtyřiasedmdesáti let. Na dnešní hon kromě nich přijeli i hosté od Tachova, Rokycan, Šumperka, ze Zbirohu, a dokonce až z Německa.
Za několik minut už se rozestupují na rozbahněném poli u nedalekého lesa, který pozvolna obkličují.

„Dnešní hon bude na bažanty a zajíce. Na zajíce ale musíme být hodně opatrní, protože jejich stav v letošní sezoně je špatný,“ říká Jiří Červinka.

Trubač na malý lovecký roh - borlici troubí signál. Skupinka honců se psy vstupuje do lesa. „Oa, oa, oa, kša, kša, kša!“ plaší bažanty, a ti se skřehotavým křikem vzlétají. Pokřiky honců záhy přehlušují první výstřely a nervózně pobíhající psi se pouštějí po stopě zastřelených úlovků, aby je přinesli svým pánům.

„Myslivost dělám asi pětatřicet let. Muže k myslivosti dovedl jeho otec, velký nimrod, a mě muž bral na posedy. Když jsem viděla, jak je krásně, třeba ráno, když vychází slunce, ten klid a relaxace, nemusí se hned střílet, líbilo se mně to. Lovecký lístek jsem si ale udělala teprve vloni a pokouším se o zbrojní průkaz,“ říká Hana Masáková.

Nejvíc času jí zabírá příprava psa na zkoušky. Kromě sedmileté fenky City, kterou vzala na hon, má doma ještě jednoho.

Ve Vysoké nad Labem není jedinou ženou, která si zamilovala myslivectví. Další je v současnosti na mateřské dovolené a třetí se zhlédla v sokolnictví.

„Nad vámi,“ volá náhle jeden ze střelců opodál.

Myslivci pozvedají zrak a až po chvíli objevují ve větvoví stromů siluetu bažanta. Jeden z nich bere flintu a míří. Rána! Bažant poplašeně roztahuje křídla a prchá, tentokrát má štěstí, odnesla to jen větev. Zvuk borlice ohlašuje konec střelby.

Při první leči neuniklo ranám myslivců šestadvacet bažantů - kohoutů a sedmnáct bažantů - slepic. Rovnají je do řad, každý desátý kus vytahují výš. Po spočítání je po dvojicích svazují provázkem a zavěšují na tyč do vleku.

Autobus s myslivci v závěsu za traktorem se kodrcá přes polní cestu na další leč.

Králem honu se nakonec stává Michal Leško. Vždy přitom nemusí záležet na tom, co či kolik toho kdo střelí, ale třeba i jak se na honu chová.

Odpoledne leží na chvojí v takzvaném výřadu před penzionem Hubert na 171 kusů bažantů a jedenáct zajíců.

Ani tady nechybí trubač, jehož borlice provázela hon a dávala znamení střelcům a honcům. „Jsou to Dykovy signály, každý něco vyjadřuje - nástup, zahájení honu, začátek a konec leče. Halali je pak francouzský výraz - hle, zde leží. Troubí se, když už je výřad. Zatroubím nástup a pak halali, je to skladba, kterou se vzdává pocta zvěři,“ vysvětluje jeden z mála trubačů na Hradecku.

Sdružení ve Vysoké nad Labem pečuje o honitbu na ploše 941 hektarů. Myslivost však nejsou jen hony, ale i stovky brigádnických hodin. Bez péče o zvěř by ani nebylo co lovit.

„Myslivost je práce, práce a zas práce. Věnujeme se odchovu bažantů, staráme se o údržbu zařízení, remízů, vysazování stromků, obdělávání políček, zajišťování dostatku krmiva pro zvěř na zimu, přípravu kvalitního sena. Máme svá políčka, takže si většinu sami vypěstujeme - kukuřici, pšenici a podobně. Když tu práci odvedeme, pak má cenu do přírody jít. Dnešní hon je svým způsobem svátek, hodně nadneseně řečeno sklizeň,“ tvrdí Jiří Červinka.

Úbytek a klesající kvalita zvěře má prý několik důvodů, jedním z nich je intenzivní zemědělské hospodaření. „Při přípravě půdy na jaře to odnesou všichni malí zajíci a největší ztráty jsou při sečení pícnin, neuteče nic,“ vysvětluje myslivec.

Myslivcům z Vysoké nad Labem se osvědčilo každoroční pokládání vnadidel, která mají zvěř od nebezpečných lokalit odloudit.

Nebezpečí však číhá i v pěstování rostlin, které srnčímu zrovna nesvědčí.

„Jako třeba řepka, kterou srnčí zvěř velmi ráda spásá. Je sladká, ale mladá řepka má nedostatek vlákniny. Přežere se jí, dostane střevní katar, a hyne, neustojí to ani silný kus. Navíc má halucinogenní účinky, zvěř ztrácí plachost, dojde i k lidským příbytkům. Dá se proti tomu bojovat jedině tím, že se jí dává kvalitní vojtěškové seno, které má dostatek vlákniny,“ dodává Jiří Červinka.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!