Novákův Hodonín a Polákové Břeclav | E15.cz

Novákův Hodonín a Polákové Břeclav

Sedmička zjišťovala, jaké mají lidé v Břeclavi a v Hodoníně nejčastější příjmení.

Břeclav a Hodonín se ve výčtu svých nejčastějších příjmení výrazně liší. Zatímco v Hodoníně převládají jména, která jsou zastoupena často i v jiných částech republiky, v Břeclavi vedou příjmení spíše regionálního rázu.

V Hodoníně mají nejčastěji lidé v občanském průkazu příjmení jako Novák, Konečný nebo Kučera. „Označení Novák se v minulosti používalo pro nového souseda nebo usedlíka. Jméno Konečný vzniklo z přezdívky pro člověka, který bydlel na konci vesnice. Výrazem Kučera se zase označovali lidé, kteří měli na hlavě hodně kučeravých vlasů,“ vysvětlila původ nejčastějších příjmení Jana Steinerová z Ústavu pro jazyk český.

Lidé s tak častým příjmením často zažívají úsměvné situace. „Stává se mi často, že v čekárně u doktora sestřička hlásí moje příjmení a nakonec se u dveří ordinace potkáme hned dvě. Už jsem si na to zvykla. Jméno Konečná je v našem městě opravdu hodně časté,“ tvrdí Marie Konečná z Hodonína.

V Břeclavi jsou tři nejčastější příjmení Poláková, Helešic a Tuček. Následují je Baránek, Nešpor a Daniel. „Polák, to byl buď člověk polské národnosti nebo někdo, kdo vlastnil nebo obdělával pole. Helešic je slovo odvozené od domácí podoby jména Heleš. Příjmení Tuček zase pochází z přídavného jména tučný,“ upozorňuje Milan Harvalík z Ústavu pro jazyk český. Příjmení Nešpor vychází ze staročeského slova, které označovalo čas mezi polednem a večerem. Od toho se odvíjí i výraz pro nešpory, což byly pobožnosti, které se prováděly právě v tomto čase.

„Jméno Baránek zase vzniklo od slova beran a v minulosti se používalo jako hanlivá přezdívka pro protestanty,“ doplnila Steinerová.

Jedním z nositelů tohoto příjmení je i břeclavský soudce Antonín Baránek. „Na naší ulici bydlelo hned pět rodin Baránků. Přitom to nebyli příbuzní. Je zajímavé, že se nám nikdy nestalo, že by nám pošťačka prohodila poštu,“ řekl Baránek.

Manželství na chvíli ohrozilo příjmení Josefa Tučka z Břeclavi. „Když jsme ještě měli pevnou linku, zavolala k nám nějaká slečna. Vzala to manželka a po několika minutách mě už podezřívala z nevěry. Slečna přitom sháněla úplně jiného Tučka,“ vzpomíná.

Úsměvné okamžiky zažívají díky častým příjmením někdy i oddávající ve svatební síni. Není výjimkou, že se na svatbě sejdou skoro všichni svatebčané stejného jména. „Za posledních pět let jsme v Břeclavi oddávali snoubence se stejným příjmením dvakrát. Vstupovali do manželství poprvé. Někdy snoubenci se stejným příjmením také znovu uzavírají sňatek po rozvodu. Takový případ se tu stal za stejnou dobu třikrát,“ řekl vedoucí odboru správních věcí a dopravy břeclavské radnice Miroslav Čapka.

Také Velké Bílovice, vzdálené od Břeclavi jen patnáct kilometrů, se mohou pochlubit jednou kuriozitou. Každý jejich devátý obyvatel se totiž jmenuje Osička. Ve městě s 3740 obyvateli žijí Osičků čtyři stovky, tedy skoro třináct procent obyvatel. Aby se mezi sebou jednotliví příbuzní rozeznali, má každá z rodin vlastní přezdívku. Říkají si třeba Kašpaříci, Šápaři, Lichtonošovi nebo Šeďovi.

Původ totoho příjmení je ve Velkých Bílovicích možné dohledat až do sedmnáctého století. „Šlo o starý sedlácký rod. Někteří z nich se živili jako hospodští, ale šlo spíše o výjimky. Nejstarší doložený záznam o Osičkovi jsem našel v matrikách brněnského archivu. Byl jím Václav Osička, který měl sedm synů. To je také důvod toho, proč se jméno tolik rozšířilo. V jejich rodině se vždycky rodilo hodně synů,“ vysvětlil Karel Osička, který se rodokmenem Osičků zabývá už více než deset let.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!