Nová místa pro graffiti? Socha Jana Husa nebo sportovní hala | E15.cz

Nová místa pro graffiti? Socha Jana Husa nebo sportovní hala

Barevných nápisů na hradeckých stěnách přes léto přibylo. A to nejen na protihlukové zdi. Graffiti se objevilo také  na historických památkách.

Téměř sedm let se nikdo neodvážil počmárat novou sportovní halu v Hradci. Letos ale nájezdům sprejerů hala ani její okolí neodolaly.
„Příklady táhnou. Dlouho tam nic nebylo, ale jakmile se objevil jeden obrázek, tak přibývají další,“ říká vrchní strážník Luboš Müller. Sprejerům nahrává i to, že sportoviště je ve slepé, v noci opuštěné ulici bez dohledu kamery. O té správa haly kvůli sprejerům začala uvažovat.
„Určitě se mi to nelíbí. Kdyžtak bych jim vymezil nějakou plochu,“ myslí si podnikatel Vladimír Kos. Přitom možnost vyřádit se měli vyznavači graffiti v Hradci na protihlukové stěně na městském okruhu. Legálně. Sprejeři s tímto návrhem před lety přišli a tehdejší vedení radnice souhlasilo. Nadšení z volné betonové zdi moc dlouho netrvalo. „Chvíli tam byli, ale pak tam chodit přestali. Chtěli jsme zeď nechat zarůst nějakou popínavou rostlinou, ale moc se to nedaří,“ říká místostarosta Alfred Němec.
Sprejeři ale mají své důvody, proč se o zeď přestali zajímat. „Ta plocha není moc dobrá. Beton moc saje, barvy jsou málo výrazné a brzy se zničí,“ vysvětluje šestadvacetiletý Jan. I když se malování už několik let nevěnuje, nepřeje si zveřejnit své celé jméno. Nechce přidělávat potíže sobě ani rodině.

Malování bez postihů

Nekvalitní beton nebylo to jediné, co writery, jak si sprejeři říkají, od tvoření na vyhrazeném místě odradilo. Nejdřív museli nahlásit na úřad svoje jméno a ukázat svůj návrh. „Naposledy jsme tady měli takovou žádost vloni. Ale rada města ji neschválila,“ vysvětlila úřednice odboru majetku města Blanka Slavíková. Bez schválení je malování na protihlukovou zeď nelegální.

Žádosti a schvalování samozřejmě ubraly zábavě na spontánnosti a chyběl adrenalin.

Nové nápisy se zřejmě proto po několikaleté odmlce začaly objevovat na zdi až letos v létě. Nezůstalo ale jen u ní. Vandalové zamířili z okraje Hradce i do centra. Podle zkušeností strážníků jim v poslední době přestaly stačit elektroskříňky a garáže. Vyrazili na schody a zeď do Husových sadů, do altánků v parku a na telefonní budky.
Takzvané tagy, tedy jednoduché podpisy, jsou vidět prakticky kdekoliv. Vytáhnout sprej nebo fix a podepsat se třeba na sklo zastávky je totiž otázkou několika vteřin. To je také důvod, proč je těžké sprejery dopadnout. „Ve srovnání s opilými vandaly, kteří třeba zničí koše nebo trhají značky, jsou sprejeři tiší a nenápadní,“ vysvětluje vrchní strážník Luboš Müller.
To potvrzuje i bývalý writer Jan. Jeho parta věděla, že to, co dělají, je nelegální, a proto na sebe zbytečně neupozorňovali. Byl pro ně důležitý adrenalin a také to, že jejich značku uvidí i ostatní. Nejčastěji používali fixy, kterými podepisovali hlavně elektroskříňky. Pokud využívali sprej, tak dělali jen jednoduché graffiti, takzvané chromy, tedy stříbrný nápis s tmavou konturou. „Naše byly betonové sloupy u mostů a pilíře. Čmárat na novou fasádu nebo na památky, to fakt ne,“ tvrdí Jan.

Drahá zábava

Ne všichni lidé, kteří se sprejem malují, to vidí stejně. Nedávno jejich řádění odnesla socha Jana Husa v parku. Nápis se pak pokusili odstranit pracovníci městské společnosti Mihos speciálním prostředkem, ale marně. Z čmáranice byla nakonec velká tmavě šedá skvrna. „Museli jsme požádat o pomoc sochaře. Náš prostředek působí jen někdy a na něco,“ vysvětlil ředitel Mihosu Ondřej Prokop. Zatímco cena jedné plechovky spreje začíná na stokoruně a fixu na sto čtyřiceti korunách, oprava sochy přišla na šest tisícovek.
Docela dobře si pracovníci firmy dokážou poradit s hladkými povrchy, jako je sklo a umělá hmota. Naopak na beton a jiné pórovité hmoty jsou s prostředkem na odstraňování sprejů krátcí.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!