Nepálského Šerpu naučil česky | E15.cz

Nepálského Šerpu naučil česky

Cestovatel a fotograf Jaroslav Havlík si Nepál i Tibet zamiloval. Letos tam jel, aby viděl buddhistický střed světa.

Přehlédnout domek ve Člunku, kde Jaroslav Havlík bydlí, jednoduše nejde. Všude kolem má totiž rozvěšené modlitební praporky, které lidé znají jen z exotických snímků z Himálaje. Rodilý Pražan žije na jihu Čech s přestávkami už od sedmdesátých let.

„Od osmasedmdesátého roku jsem bydlel na židovském hřbitově v Hradci, kde jsem dělal správce pro Židovskou obec. V roce 1982 mě policie donutila emigrovat do tehdejšího západního Německa. Začátky nebyly jednoduché. Nějaký čas jsem se učil restaurátorem a brzy začal cestovat a fotit,“ vypráví osmapadesátiletý Havlík. Nezapomene nabídnout čaj, který si přivezl z Tibetu.

Procestoval celou Evropu, část Afriky, podíval se do Indie, Tibetu i Indočíny. Všude fotil a pořizoval diapozitivy, které pak promítal na příležitostných besedách.

Před dvaceti lety mu ale kamarád nabídl společnou cestu do Nepálu. „Ta země si mě okamžitě získala. Cítil jsem velmi silný mystický prožitek. Kamarádi mi říkají, že jsem tam v některém svém minulém životě určitě pobýval,“ říká cestovatel.

Krajina, kde se podle výšky pohybuje teplota od plus třiceti do minus dvaceti stupňů Celsia a hory jsou až osm tisíc metrů nad mořem, Havlíka nadchla. Stejně tak i lidé. „Jsou hodně pohostinní, skromní a upřímní,“ dodává.

Na vysokohorské túry se vydává jen se svým dlouholetým horským vůdcem. Jmenuje se Danuri Sherpa z rodu Sherpů. „Dorozumíváme se anglicky, česky a rukama. Je to velmi chytrý člověk. Za posledních tak deset let se už naučil hodně česky. Jestli se to podaří, pozvu ho letos k nám na návštěvu,“ plánuje Havlík.

Vzpomene si přitom na situaci, kterou s ním prožil před dvěma roky na výpravě. „Vycházeli jsme ze základního tábora osmitisícovky Makalu přes ledovec do Lukli. Mnohdy jsme měli na nohách mačky, a dvakrát jsme dokonce slaňovali. Náš nosič tam ale dostal horskou nemoc, a nemohl pokračovat v cestě. Naštěstí jsem měl u sebe výborné homeopatikum. Nakonec jsme mohli cestu dokončit,“ vypráví.

Před třemi týdny se Jaroslav Havlík vrátil z další cesty do Tibetu a Nepálu. Tentokrát ji podnikl se skupinou přátel vedenou tibetoložkou Zuzanou Ondomišiovou. Začínali v severozápadním Nepálu ve městě Simikot.

„Odtud jsme šli šest dní po velmi staré obchodní stezce, po které se tisíciletí vozí sůl do Indie a nazpět zase například rýže. Poprvé jsem viděl nejen jaky a muly, ale i stádo koz, jak na sobě mají dvě taštičky se solí,“ popisuje zajímavost.

Na hranicích Tibetu na výpravu čekaly džípy, které ji přepravily ke svaté hoře Kailás. Tu považují buddhisté, hinduisté a bönisté za střed světa a po tisíciletí ji rituálně obcházejí. „Oni to ujdou za den. Naše skupina šla čtyři dny s přenocováním v klášterech. V jednom jsme dokonce spali přímo ve svatyni. Navštívili jsme také skalní města z jedenáctého století. Tam jsme nocovali v jeskyních,“ vzpomíná. Doputovali až do základního tábora Mont Everestu z tibetské strany.

Z cest si Havlík vozí kamínky a černobílé fotky, které celý rok zpracovává. Je prý šťastný, když z devíti set snímků vybere několik opravdu dobrých.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!