Nekončím. Brzy o mně uslyšíte! říká Lubomír Soudek | E15.cz

Nekončím. Brzy o mně uslyšíte! říká Lubomír Soudek

Kapitán českého průmyslu, manažer a exportér roku, bývalý generální ředitel Škodovky Lubomír Soudek v exkluzivním rozhovoru pro Sedmičku. Je mu šestašedesát, ale do důchodu se nechystá. Nikdy. Obchoduje s Nepálem a Angolou. A na Plzeň nezapomene. Nikdy. „Škodovku jsem nepřipravil ani o korunu. Kdybych ale věděl, jak d

Co vás dnes napadne, když se řekne Plzeň?

Velice dobře položené město, kde byly dva dobré podniky. Pivovar a Škodovka. Což je podnik, ve kterém jsem pracoval. Byl jsem v něm hrozně rád. Dal jsem mu neskutečné množství svojí energie. Mrzí mě, že to ve Škodovce takhle dopadlo. Dneska už to není Škodovka, ale je to pár roztříštěných nic neříkajících závodů.

Byl jste se tam po svém odchodu podívat?

Nezajímá mě to. Už bych tam nikdy nešel. Když máte něco rád a pak musíte odsud odejít a je vám neskutečným způsobem ublíženo, tak nemám zájem vracet se na místo, které mi způsobilo určitě problémy.

Všimnete si, když projíždíte, jak se změnila zvenčí?

Samozřejmě, že tam okem zabloudím. Neudělalo se tam nic. Podnik je určitě mrtvější než byl za mě. Nebyl ani zájem ho oživit.

Současný vývoj sledujete? Prodej Škody Power. Odtajnění majitel Škoda Trasnportation?

Když jsem do Škodovky přišel, tak mi všechny poradenské firmy doporučovaly zlikvidovat firmu Škoda dopravní technika, protože nikdo nechce lokomotivy, likvidovat jaderné strojírenství, hutě a tak dále. Já jsem na jejich názory nedal. Siemens mi za odprodej nabízel 700 milonů korun na ruku bokem. Já si to nevzal. Základní jmění Škodovky bylo vedeno jako zhruba devět a půl miliardy korun. Věděl jsem, že je daleko vyšší. Dneska jsem si na to vzpomněl. Když turbíny prodali za 12 miliard a Bůh ví kolik bokem. Ti kluci co přišli po mně a Škodovku hodili do konkurzu si na tom řádně namastili kapsy. Já jsem řešil rozvoj podniku, oni rozvoj svých kapes. Parta, která Škodovku vedla jí nádherně rozkradla. To, že Miroslav Kříž už asi není mezi živými, má svoje kořeny ve Škodovce.

Můžete zhodnotit vaše působení ve Škodovce? Udělal byste něco jinak?

Při vstupu v roce 1992 mi odsouhlasili, že budu vlastnit dvacet procent akcií. Já jsem chtěl majoritu, protože jsem chtěl podniku vládnout a ne tam dělat nějakého šaška na valné hromadě. Tehdejší ministr průmyslu Vladimír Dlouhý mě dlouze přesvědčoval, protože Škodovka byla před bankrotem, tak abych jí z toho vytáhnul. Při mém vstupu měla obrat 6,5 miliardy korun a během pěti let jsem jí dotáhnul na obrat ve výši 40 miliard s exportem ve výši 17,5 miliardy korun. Navíc po revoluci o naše výrobky nikdo nestál. To už hovoří za své. Dneska bych se přemluvit nenechal. Pokud bych neměl 51 procent akcií, tak bych tam nešel. A ještě jedna věc. Nikdy jsem Škodovku nepřipravil ani o korunu. Kdybych ale věděl jak dopadne, tak bych si z ní i já nějaký krajíc ukrojil. Kolem Škodovky se uměle vytvořila situace, že je ve špatné situaci. Což ale nebyla pravda. V té době se dávaly úvěry za dvacet až dvacet pět procent. To už dneska nikdo neví. Když jste chtěl nové technologie, půjčit jste si musel. Při obratu 40 milard, jsme měli úvěrové zatížení 5,2 miliardy korun, což nebylo nic divného. Škodovka skončila díky tomu, že mi vytýkali, že jsem obchodoval s arabskými zeměmi jako byl Írán, Irák, Lybie nebo Sýrie. To bylo neslučitelné s tehdejší politikou. Nepřáli si to Američané. Šéf BIS západočeského kraje mi vyhrožoval, že mě nechá zabít. Mě ale nezajímala politika, chtěl jsem dát lidem práci a vydělat peníze.

Na začátku devadesátých let jste byl nazýván kapitánem českého průmyslu? Zakládal jste si na tom?

Kapitán může být jen jeden. Když tak nazývali ještě někoho jiného, tak mě to hněvalo, protože za mnou chodili desítky generálních ředitelů pro radu. V republice nikdo neměl takový přehled o průmyslu jako já. Nebral jsem to s nějakou pýchou, byl jsem rád, protože jsem si jí zasloužil.

Jak se díváte na soud, které vás obvinili z tunelářství?

To účelově zařídila vláda, která mě chtěla nechat zavřít. Když jsem to tehdy říkal našeho opilému premiérovi Zemanovi. Proč po mě tak jede, když mi předtím dal cenu nejlepšího expotéra a manažera, tak se ke mně nahnul a řekl „Luboši, čníš jako divizna na posekané louce a to nemůžeme dopustit.“ Bylo jasné, že když mi vyhrožuje BIS i vláda, že je zle. I když se mi vrchní soudce nakonec omluvil za příkoří, tak mi soud hrozně ublížil. Každopádně jsem byl velmi překvapen, když jsem psal tehdejšímu ministru spravedlnosti Otovi Motejlovi, který se semnou sešel a řekl mi. „Luboši u tebe to není věc práva, ale věc politická“ Mě ale politika nikdy nezajímala, i když mi nabízeli funkci ministra průmyslu.

Proč jste jí nevzal?

Nesnášel jsem Zemanovo pití. On byl střízlivý jen do jedenácti hodin dopoledne, pak už jsem se s ním nemohl bavit. Pak jsem to místo dohodil Grégrovi.

Nepřemýšlel jste, že budete stát žalovat?

Nemám soudy rád, i když bych stovky miliónů vysoudil.

Cítil jste na sobě stín?

Cítil. Z toho vás nikdy nikdo neočistí.

Proč po vás takhle šli?

Domluvil jsem se, že v Iránu postavím jadernou elektrárnu. Dobře jsem vycházel s Milošovičem, stavěl jsem v Jugoslávii další elektrárnu. Měl jsem excelentní styky v Sýrii. Husainovi jsem opravil tři elektrárny a měl jsem stavět novou.Ten mi za to poslal děkovný dopis, který mám. Tajné služby si toho všimly a zlikvidovaly mě. Pozval si mě i izraelský a americký velvyslanec v České republice. Marně jsem vysvětloval, že je to pro mě jen obchod. Navrhnul jsem ať mi dají obchod jinde, že s nima jednat nebudu, ale nic mi nedali. Neměl jsem šanci.

Vyhrožoval vám někdo?

Neustále jsem dostával výhrůžné dopisy. Že moje svíčka dohořívá atakdále. Před domem, nebo na autě jsem měl mrtvá zvířata – myši, holoubata, kosy.

Čím se živíte teď?

Pořád obchoduji. Připravuji velký obchod s Indií, ale opravdu veliké. Z oblasti strojírenství. Připravuji vodní elektrárnu v Nepálu. Obchoduji s Angolou, kam příští týden letím, a i s jinými zeměmi.. Všechno jsou to velké investiční celky, jako je třeba tepelná elektrárna, pivovar, cukrovar, dopravní systém.

Co váš osobní život?

Žiju spořádaně v Praze. Děti zůstaly v Plzni a Praze. O tom, že bych se já vrátil, nepřemýšlím. I když jsem Plzeň miloval. Do důchodu se určitě nechystám. Nikdy. V důchodu už člověk jen duševně umírá. Je to jen čekání na ránu. Chci ještě pár let pracovat. Zdraví mě slouží. Za celou dobu jsem nečerpal jeden den nemocenské, používal jsem vždy jen acylpiryn.

Takže stále exotika. Pamatuji na vás legendární obchod, když jste chtěl směnit české tatrovky za kus země v Jemenu.

To je historka. Jemenský ministr obrany chtěl ode mě koupit 330 Tatrovek, ale pořád mu byly nějak drahé. Nakonec jsme se dohodli na tom, že by mi na 99 let dal území v Jemenu sto krát sto kilometrů. Projednal to s prezidentem a bylo to vyřešené. Pak jsem jen řešil kde by to mělo být. Vybral jsem si strategické území u hranic z Ománem, kde loni našli ropu. Chtěl jsem tam vybudovat vlastní stát, který se měl jmenovat Czech 2. Pak ale na Škodovku přicházeli cílené útoky a neměl jsem na založení státu čas.

Měl jste tam fungovat jako prezident?

Jedině jako absolutistický monarcha.

Poradil byste čtenářům vaše životní heslo?

Nic nepřijde samo. Člověk musí hodně pracovat a hodně přemýšlet a nedělat zbrklá rozhodnutí. K práci si vytvořit zázemí, které by vás nepoložilo. Což já jsem si nevytvořil.

Neříkal vám někdo, že jste megaloman?

Ani ne. Proč bych ty podniky po světě nekupoval. Německo, USA, Rusko nebo Čína to je jedno. Škodovka měla dvanáct podniků po světě. Ale získal jsem je výhodně a bylo to pro Škodovku strategické. Nebyl jsem megaloman, ale myslel jsem na zadní kolečka Škodovky.

Co je s renesanční vilou, ve které jste v Plzni bydlel?

Její nevýhoda je, že stojí u frekventované silnice. Ráno začnou jezdit tramvaje a barák se začal třást. Ten dům jsem miloval, ale nakonec ho manželka prodala.

Před lety jste si koupil a zrekonstruoval Klostermannovu chatu na Šumavě. Proč tohle místo?

Je to krásné místo. Tu chatu jsem nechal opravit za velké peníze, které se mi nikdy nevrátí. Původně jsem z toho chtěl mít chalupu pro sebe, ale nakonec jsem si uvědomil co s tím budu dělat. Nakonec jsme z toho udělali hotel. Bylo kolem toho dost dohadování se Šumavským národním parkem. Jezdím tam dvakrát třikrát za léto jezdit na kole. Je škoda, že v průběhu dvou let bude Šumava jen smětiště starých uschlých stromů. Škoda, že to řídí takoví hlupáci. Toho kůrovce bych jako ředitel parku okamžitě zastavil.

Koho jste volil?

Nikoho. Léta jsem volil ODS, ale teď je tam chlívek. Tu stranu ponořil Marek Dalík. Kluci tam pak kradli sta miliony a mlaskali u toho.

Sám jste s Ostravy. Sledoval jste souboj o Evropské hlavní město kultury?

Sledoval. Fandil jsem Plzni. Ostrava na rozdíl od Plzně nemá svoji tvář.

Co plánujete dál?

Pořád si myslím, že moje doba ještě přijde. Mám výhodu v tom, že rozvoj světa vidím po politické stránce i zeměpisné stránce tak jak opravdu je. Nejsem typ Stehlík, nebo Junek z Chemapolu. Jsem jiný typ, celý život jsem tvrdě pracoval. Mám teď velké projekty a už brzy s nimi překvapím. Určitě jsem ještě neřekl poslední slovo.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!