Někdejší kapitán prvoligových valcířů | E15.cz

Někdejší kapitán prvoligových valcířů

Ivan Kopecký byl vynikajícím fotbalistou a snad ještě úspěšnějším trenérem. Dnes už se fotbalem hlavně baví.

Ivan Kopecký dělal kapitána frýdecko-místeckým fotbalistům v době, kdy působili jeden rok i v nejvyšší soutěži. Když skončil s fotbalovou kariérou, vydal se na trenérskou dráhu. Jeho jméno je nesmazatelně zapsané pod řadou úspěchů českých fotbalových klubů.

Jak vzpomínáte na působení ve Frýdku-Místku?
Vzpomínám na ty časy rád. Za prvé jsem tady poznal prima partu kluků, která tady dělala a držela fotbal. Za druhé tu byli úžasní diváci, kteří chodili na naše zápasy v hojném počtu. Na každé domácí utkání přišlo alespoň pět nebo šest tisíc lidí. Když přijel atraktivní soupeř, tak do Stovek zavítalo i deset tisíc fanoušků. Vždycky vytvořili perfektní atmosféru. Cítili jsme, že nás mají rádi a že tady opravdu patříme. To bylo pro nás strašně důležité. Proto na tyto chvíle rád vzpomínám.

Které soutěže jste za zdejší celek hrál?
Když jsem do týmu přišel, hráli jsme divizi. Takže jsme postupně postupovali z divize, přes třetí ligu do druhé ligy. Ta byla velice těžká. Byla to celorepubliková soutěž. Mezi nejtěžší patřily zápasy na Slovensku. Ať už šlo o Michalovce, Prešov nebo Bardějov. Nedá se zapomenout na domácí utkání s Vlašimí. V něm jsme si zajistili postup do první ligy. Po utkání se s námi radovali přímo na hřišti také naši fanoušci. Bylo poznat, že jejich radost je opravdová a upřímná. Z první ligy mi utkvěly v paměti především zápasy se Spartou. Na Spartě jsme dokonce vyhráli 1:0. To se nepodaří každému.

První ligu jste hráli pouze rok, že?
Ano. Když jsme sestoupili, začal jsem mít problémy s krční páteří. Nadcházející druholigový ročník jsem hrával se sebezapřením. Zápasy jsem musel hrát pod injekcemi. Když jsme jezdívali ven, míval jsem krk zpevněný chomoutem kvůli otřesům během jízdy autobusem. Takhle jsem vydržel hrát rok, pak jsem se vydal na trenérskou dráhu.

Kde jste s trénováním začal?
Nejprve jsem trénoval mládež ve Frýdku. Potom si mě všimnul vynikající trenér Evžen Hadamczik z Baníku Ostrava, který vyhrál několik titulů. Tímto momentem jsem nastartoval svou trenérskou kariéru. V Baníku jsem nejprve trénoval dorost, pak jsem i asistoval u áčka. Potom jsem šel na dva roky asistovat dalšímu skvělému trenérovi Tomáši Pospíchalovi do Bohemky. Poté jsem na tři roky vzal nabídku Vítkovic. S Vítkovicemi jsem získal mistrovský titul. Další rok jsme byli druzí. Zahráli jsme si tedy i evropské poháry. V Champions League jsme porazili dokonce slavný francouzský celek Paris Saint Germain. Stopku nám vystavil až pozdější vítěz soutěže, portugalský klub FC Porto. O rok později jsme hráli pohár UEFA. V něm jsme se dostali až do čtvtfinále. Postupně jsme vyřadili AIK Stockholm, FC Dundee, Sporting Guimareas. Až ve čtvrtém kole nás vyřadil španělský Espaňol Barcelona. Tenkrát to byly vynikající zápasy. Rád na to vzpomínám. Pak jsem šel dva roky trénovat Slavii. Hned po čtrnácti trénincích odešli dvě opory Ivo Knoflíček a Luboš Kubík. S odchody těchto hráčů jsme se ale naštěstí dokázali vypořádat a v lize jsme obsadili třetí místo. Po angažmá ve Slavii jsem převzal reprezentační jednadvacítku, kterou jsem vedl osm let.

Za tu dobu jste musel poznat řadu vynikajících fotbalistů…
Jako trenér jsem měl možnost pracovat s nejvýznamnějšími českými fotbalisty poslední doby. Je to éra fotbalistů, která nedávno končila. Patří mezi ně Pavel Nedvěd, z baníkovců Tomáš Galásek, Radek Slončík. Dále Vladimír Šmicer, Tomáš Řepka, Karel Poborský, Jan Koller, Vratislav Lokvenc, Marek Jankulovski. Bylo jich hodně. Ti nejlepší vlastně prošli jednadvacítkou během těch osmi let, kdy jsem v ní působil. Vždycky jsem jim říkal pracujte, pracujte, protože tito hráči jsou nenahraditelní. Oni vždycky říkali, že ne, že rostou další. Třeba Tomáš Rosický. Jenže ten je jenom jeden a takových hráčů je třeba víc.

Která štace byla vaše poslední?
Pak jsem ještě dělal čtyři roky v Drnovicích sportovního ředitele. Poté jsem se ještě vrátil k trénování. Dělal jsem šéfa na svazu. Vedl jsem sportovní centrum mládeže. Trénoval jsem dorostenecký výběr národního mužstva. Pak už jsem s trénováním definitivně skončil. Dneska už si jen jezdím po fotbalech. Sleduju talenty, kteří vyrůstají a tak dále a tak dále.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!