Největší zážitek? Přece líhnutí kuřátek! | E15.cz

Největší zážitek? Přece líhnutí kuřátek!

Pavel Dvořák měl ve svých začátcích se zvířátky smůlu. Nevzdal se a za poslední dva roky získal více než dvacet cen.

Kdyby to šlo, patnáctiletý Pavel by se přestěhoval ze svého pokojíku do garáže. Není tam auto, zato tam cvrlikají cizokrajní ptáci, kteří bydlí ve voliérách a klecích od podlahy až ke stropu.

Které první zvířátko sis pořídil?

Křečky. Byla s nimi ale přes den nuda, protože pořád spali. Zato v noci, když jsem potřeboval spát já, se vzbudili, poskakovali v kleci, točili se tam na kolotoči a mlátili miskou o mříže. Nakonec jsem je prodal.

Proč jsi v chovatelství pokračoval?

Moc se mi líbilo, jak lidi v časopise Chovatel píšou, že se jim zvířátka množí. To je chovatelství. Ten, kdo má doma jen korelu v kleci na koukání, není chovatel, ale pozorovatel. Mě nadchnul článek o suchozemských želvách. Rodiče si řekli: „Leze to pomalu a mlčí to, nebudou s tím problémy,“ a k svátku mi objednali za dva tisíce mladou želvičku od chovatelky z Moravy. Po týdnu želvička umřela. Rodiče chovatelce volali, ale už nebrala telefon. Vzali jsme želvu ke zvěrolékaři a pitvou se zjistilo, že měla vrozenou vadu. Bylo by hodně divné, kdyby o tom paní nevěděla.

A to tě nakonec dovedlo až k exotickému ptactvu?

Mrzelo mě to a utěšoval jsem se aspoň tím, že jsem chodil na výstavy táborských chovatelů a obdivoval jejich zvířata. Dal se tam se mnou do řeči Milan Volf, chovatel z Měšic a náš soused. Když prý mě zklamala zvířata, co lezou po zemi, ať si pořídím exotické ptáky, jako chová on. Hned jsem si od něj koupil párek andulek a korel. Andulky snesly vejce a vyseděly z nich mladé. A pak ještě dvakrát. Konečně jsem si připadal jako správný chovatel.

To už jsi musel být v Měšicích známý.

A právě to se mi vymstilo. Stalo se to o prázdninách. Garáž s voliérami jsem na noc nezamykal. Ráno jsem šel krmit a koukám, že není snědené zrní, které jsem nasypal večer. Mláďata andulek řvala hlady. Nejdřív jsem si myslel, že jsou jejich rodiče nemocné. Když jsem otevřel dvířka, pochopil jsem, že mi je někdo ukradl. Zloděj přesně věděl, po čem jde. Měl dobře spočítané, že když ukradne chovný pár andulek, vydělá už při první snůšce vajec. Jenže co s hladovými mláďaty? Běžel jsem za chovatelem, ten vytvaroval na kávové lžičce zobáček a dal mi do sáčku kašičku na krmení. Krmil jsem týden, ale pak všech sedm andulek uhynulo. Připadal jsem si jako smolař, kvůli kterému zvířátka zbytečně zkusí.

Pomohli opět chovatelé?

Vysvětlili mi, že smůlu je třeba zahnat množstvím. Taťka, sám chovatel králíků a psů, se plácnul přes kapsu. Za pětadvacet tisíc mi nakoupil osmdesát papoušků. Od té doby mám opeřenců plnou garáž a opravdu se začalo dařit. Potom jsem se začal specializovat na exotickou drůbež, protože s ní se pořádá hodně soutěží a já soutěžím rád. Mezi chovatele jsem zapadl. Vůbec to nejsou nudní dědové. To byste koukal, jak při večírku dokážou tancovat na stole Sokolíky a jak při tom padají skleničky. Dokonce jsem si oblíbil jejich muziku, dechovku. Ve škole si kvůli tomu ze mě dělají srandu.

Máš nějakou přezdívku?

Jak se ozve: „Hele, jde Papoušek,“ tak je to na mě. Při angličtině nám učitel dal anglická jména, všichni mají normální, jen já jsem Quail – Křepelka.

Kdy ti dělá chovatelství největší radost?

Když vidím, jak se líhnou kuřátka. Trvá to dobré čtyři hodiny, než se dostanou na svět. Nejdřív se na vajíčku objeví prasklina, rozšíří se, pak vykoukne zobáček, hlavička, tělíčko. Kuřátko většinou chvíli ještě zůstává ve zbytku skořápky. Chovatel ho z ní nesmí vytrhnout, jinak by vykrvácelo. Musí se počkat, až zaschne zbytek žloutku a kuřátku se zahojí kůže. Žloutek totiž funguje stejně jako pupeční šňůra.

Nezkoušel jsi pro svůj koníček nadchnout kamarády-vrstevníky?

Mockrát. Jenomže když zjistí, že s ptáčky musí být každý den, tak rychle vycouvají. Jim by se líbilo zvíře v počítači, které by vypnuli a zase si ho zapnuli, až by na něj měli čas a náladu. Já se třeba těším na prázdniny hlavně proto, že můžu být se zvířátky od rána do večera a taky se připravuju na výstavy. Od srpna do listopadu totiž běží chovatelská sezona a je nejvíc soutěží. Ale že ve svých patnácti jsem pořád nejmladším organizovaným chovatelem na Táborsku, to je fakt škoda.

Před časem hráli Babouci v táborském divadle. Byl jsi na jejich koncertě?

No jasně! A zase jsem tam byl nejmladší.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!