Největší radost? Zdolávání velehor | E15.cz

Největší radost? Zdolávání velehor

12. srpna 2010 • 23:18
Velehory patří k největším radostem podnikatele Radima Hrubého. Zdolal už vrcholy asijského Himálaje i jihoamerických And.

Radim Hrubý vlastní firmu, která prodává a pronajímá stavební techniku. V jejím areálu pod hradem ve Zlíně-Malenovicích vytvořil areál, kde se konají rockové a folklorní festivaly i jiné akce. Muzika patří stejně jako hory k jeho sedmi největším radostem.

Hory

Jsem rodák z Beskyd a tam začínaly mé výlety do hor. Jako mladší dorostenci jsme pak začali jezdit do Slovenského ráje. Později se horská romantika posunula na úroveň Vysokých Tater. A jelikož se za bývalého režimu nedalo jezdit do Alp, projel jsem hory v tehdejším Sovětském svazu, například Ťan-šan. Teď, když mám soukromou firmu a slušně vydělávám, si můžu dovolit i vysoké hory v Indii, Nepálu a Tibetu. Teď se ale vracím zpět do Tater, Slovenského ráje a Beskyd.

Zvelebování Malenovic

Dělá mi radost pozitivně působit na své okolí. Nedovedu se smířit s hrabivostí dnešní doby, kdy je vše zaměřeno jen na peníze a osobní prospěch. Snažím se být v opozici proti těmto hrabivým lidem, být zodpovědný a přispívat svým dílem k rozvoji obce, ve které bydlím. Vybral jsem si oblast malenovického podhradí, kde sídlí naše firma, stavím cyklostezky, opravuji chodníky a mosty, vysazuji stromy.

Kultura v podhradí

V první polovině sedmdesátých let jsme s velkou radostí pod hlavičkou Socialistického svazu mládeže pořádali koncerty písničkářů a zpěváků protest songů, jako byli Hutka, Třešňák nebo Merta. Tehdy mi bylo kolem osmnácti. Teď jsem se k tomu zase vrátil, i když v tom už není ten náboj protestu. Vytvořil jsem v malenovickém podhradí zázemí pro koncerty – pódium, lavičky, záchody. Letos jsme uspořádali už desátý ročník Zlínského Woodstocku. Zveme sem písničkáře, folkrockové a bigbítové kapely. Rozkřiklo se to a areál už pro své kulturní akce využívají i jiní lidé. A to mi dělá radost.

Úšklebky byrokratům

Demokracie pokročila a dnes už se tolik nezavírá a nevyhazuje z práce jako za komunistů. Proto jsem si mohl dovolit žert, který přesně vystihuje můj vztah k zákonodárcům, úřadům a byrokratům. Ti podle mě jednou zahubí tuto společnost.

Svůj postoj jsem vyjádřil ve dvou sochách, které jsem nechal udělat v malenovickém podhradí. Jednak je to zvon odhalený v roce 2004, který symbolicky bije na poplach proti zvůli úředníků, a kašna nazvaná Vrchnost káže poddaným, která vznikla o dva roky později. K mým radostem tedy patří i to, že můžu takovým způsobem manifestovat svůj vztah k byrokratům.

Rodina

Mám dva syny a každý z nich má už dvě děti. Máme tedy čtyři vnoučata a je jasné, že i ta patří k mým největším životním radostem. Člověk v nich vidí podobnost se sebou samým a také svou budoucnost.

Přátelé

Je to už víc než třicet let, co se nám na vysoké škole podařilo díky horolezeckému koníčku vytvořit unikátní partu lidí. Původně pánský klub přitáhl později i dostatek dívek, s nimiž jsme se nakonec oženili. A celých těch třicet let spolu jezdíme několikrát ročně na dovolenou a prožíváme spolu narození dětí a teď už i vnoučat.

Svoboda

Mám radost, že jsem se dožil revolučních změn v roce 1989. Svobody podnikání, svobody myšlení a částečně i svobody projevu. Nová doba mě naplňuje radostí a spíš jsem smutný, že mí rodiče ji už nemohli prožít naplno. Okupace, pak čtyřicet let komunismu – a ta změna pro ně přišla už pozdě.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!