Největší Ostravan? Lička! | E15.cz

Největší Ostravan? Lička!

Sto čtenářů týdeníku Sedmička hlasovalo o nejvýznamnějších ženách a mužích města Ostravy. V anketě zvítězil pětapadesátiletý Verner Lička, někdejší slavný útočník ostravského Baníku.

Kritéria pro výběr byla relativně jednoduchá. Osoba, o které se hlasovalo, musí být na živu a také musí v Ostravě působit. „Pamatuji si přesně, jak Verner dával na Bazalech jeden gól za druhým. Je pro mne skoro symbolem mého dětství,“ vysvětluje čtyřiačtyřicetiletý ostravský zámečník Petr Prokop, jeden z hlasujících, proč se jeho největším idolem stal právě Verner Lička.
Vítězství Vernera Ličky v anketě časopisu se nediví ani ostravský psycholog František Šmehlík. „Baník je významný fenomén i díky regionu, ve kterém působí. Jde o region mnohem patriotičtější než jiné. Vítězství Vernera Ličky mne proto vůbec nepřekvapuje.“ Říká psycholog. A dodává, že k výsledku jistě pomohlo i to, jak Baník zvláště v mistrovských sezónách dokázal porazit pražské kluby. „ A rivalita mezi Prahou a Ostravou je velká,“ doplňuje Šmehlík. Seriál osobností města Ostravy týdeníku sedmička Vernerem Ličkou teprve začíná. Další jména si však již nebudou vybírat čtenáři, ale samy osobnosti. Verner Lička v tom má poměrně jasno.
„Já za největší osobnost města Ostravy považuji Jaromíra Nohavicu. Je to mluvčí nás Slezanů, chacharů, prostě celého Slezska,“ říká Verner Lička o svém favoritovi. „ Nohavica má nádherný hudební projev. A také si ho vždycky pouštím v autě tak, abych slyšel slova. Ta přitom u jiných interpretů poslouchám jen málokdy,“ svěřuje se Lička.

Žít v Ostravě? To znamená vidět Ličku střílet góly

Vidět Vernera Ličku střílet góly, to nezapomenutelně patřilo k atmosféře Ostravy sedmdesátých a osmdesátých let. Podle Baníku se jeden čas řídilo ve městě všechno, dokonce i divadlo.

Se slavným útočníkem, trenérem a nynějším generálním manažerem ostravského Baníku Vernerem Ličkou si dáváme sraz o půl jedné na Bazalech. Přesně ve 12.30 vchází ikona ostravského klubu do dveří. Je mu pětapadesát let a srší energií a přesnou pamětí. Když hovoří, vstává a přesně ukazuje, jak a odkud šel balon, když dával gól někdy v sedmasedmdesátém. Verner Lička to nemá na slezskoostravský stadion daleko. Žije se svou ženu v Hošťálkovicích. Fotbal miloval a miluje už jeho pětaosmdesátiletý otec Pavel, stejně jako Vernerovi synové Marcel a Mario. především syn Mario je důkazem, že geny jsou neodbouratelné. Po podzimní části ligy je Mario nejlepším střelcem Baníku. Úplně stejně, jako býval jeho otec.

Hlučín, Slezsko a fotbal

„To jste mne překvapil,“ reaguje Verner Lička na zprávu, že je největší osobností města z pohledu týdeníku Sedmička. Narodil se 15.9. 1954 doma v Hlučíně. Obklopovaly ho všechny ty husy, králíci a vepři, jak to má v selském stavení být. Už otec Pavel byl trochu černou ovcí rodiny. Sportu se věnoval víc, než by se na muže ze statku hodilo. „Byl výborný atlet. Stovku běhal pod jedenáct,“ říká Verner Lička o svém otci. Tatínek se původně jmenoval Paul Litzka, rodina ze Slezska se na nátlak úřadů musela přejmenovat na české Lička, z Paula se musel stát Pavel.. Ani tradiční německé jméno Werner nebylo dovoleno, proto se Verner jmenuje zvláštně Verner s jedním V. Takhle „po česku“ být už pojmenován mohl.
Verner Lička umí dlouze vyprávět, jak hrávali v Hlučíně jako kluci fotbal, kde se dalo. Jak sofistikovaně unikal z nedělních mší i od práce na poli. Dokonce hrál závodně i basket, aniž by o tom rodina něco věděla. „Otec byl přísný. Moje osmnáctiletá sestra musela být v osm večer doma,“ vzpomíná Lička. Poprvé zazářil, když nastoupil za hlučínské muže. To mu bylo šestnáct let. „Hlučín hrál o záchranu a já dal v jedenácti zápasech asi dvanáct gólů. Skončili jsme čtvrtí,“ říká o svých začátcích z kraje 70.let slavný útočník. Poměry tehdy panovaly divoké, jak dokládá jedna z mnohých historek. Ličku přemluvili funkcionáři ze sousedního Dolního Benešova, ať za Benešov nastoupí v Třinci. Moc totiž potřebovali vyhrát. Lička, samozřejmě na černo, nastoupil, dal dva góly a byl rychle vystřídán. „Trenér mi jen řekl, ať jdu někam za Třinec a tam počkám na jejich autobus,“ směje se Lička po letech. Plány benešovským tehdy díky mladému Vernerovi vyšly stoprocentně. Zvítězili v Třinci 3:1.

Modrobílí a neporazitelní

Do Baníku poprvé přišel Verner Lička v lednu 1976. Předtím kopal za třetiligovou Opavu. „Táta šel v Opavě na stadionu čurat a ze dvou stran ho přitom obstoupili funkcionáři z Baníku. „Ty, musíme toho Vernera dostat,“ řekli mu jednoduše. První gól za Baník dal Verner Lička proti Trnavě. Psala se sezóna let 1975 a 1976, kdy se stal Baník poprvé mistrem ligy. „Zatáhl jsem to doprostředka a vystřelil z nějakých dvaadvaceti metrů levou nohou. Míč se odrazil od břevna a já druhou nohou přehodil brankáře,“ pamatuje se přesně Lička na první zápis do knihy modrobílých střelců.
Podmínky socialistického sportu plodily dnes nepředstavitelné kuriozity. Hráči tehdy Baníku Ostrava OKD byli oficiálně zaměstnáni na ostravských šachtách. Verner Lička na Rudém Říjnu v Heřmanicích. Byť tam nikdy ani nefáral, co čtrnáct dní si chodil k okýnku pro zálohy a výplaty. „Měl jsem známku 121. Chlapi mě na šachtě samozřejmě poznávali a občas jsem slyšel: Lička, co ste to k… zase hrali?
Lička také vzpomíná, jak celý mančaft musel sfárat na vítkovický důl Jeremko v dobách, kdy se týmu nedařilo. „Šli jsme hodinu pěšky podzemím a jeden hráč a jeden masér omdleli. Nejsem zhýčkaný, ale když jsem viděl havíře, jak vleže v šedesáticentimetrové sloji hází lopatou uhlí, rozhodl jsme se, že musím dodělat vysokou školu,“ popisuje Lička. A skutečně se stal úspěšným absolventem VŠB.
V autobuse číslo 34 na trase mezi Bazaly a Hlučínem se také stihne seznámit se svou ženou, baletkou z Hošťákovic. Vzali se v roce 1976. Na Bazaly přichází v roce 1978 trenér Evžen Hadamczik a začíná zlatá éra klubu. Úspěchy v mezinárodních pohárech, 75 domácích zápasů bez porážky, dva ligové tituly a třicetitisícové návštěvy. Mezi velké fanoušky klubu patří herec Josef Kobr nebo dirigent Vladimír Brázda. „Kvůli fotbalu se tehdy posouvala v Ostravě i divadelní představení,“ směje se Lička. Tehdy žije na Fifejdách v paneláku na ulici, kde byty dostávají i další sportovci jako například hokejista František Černík. Na víno se chodí do vinárny U sudu na Stodolní ulici. Když Baník vyhraje, mají hráči dvojku zdarma. „V těch letech byl fotbal pro místní lidi jedním z mála zpestření,“ uvědomuje si Lička. A byly i neúspěchy. „Když jsme doma s Lokomotivou Košice prohráli 0:5, přišli za námi z vedení a jen ukázali na spoluhráče: šachta, šachta, podmínečně šachta. Kabina se hned vyčistila…“

Francie. Druhý život

V roce 1986 odchází hrát Verner Lička do Francie. Už jde jen o nižší ligy. „Najednou bylo všechno jiné. Dostal jsme byt, peníze, nikdo mi nic nepřikazoval,“ říká. Těch šest let, které ve Francii a částečně v Belgii do svého návratu do Ostravy v roce 1991 prožil, mu dle jeho slov dalo velmi hodně. „Změnil se můj pohled život,“přiznává. Střelec z Hlučína se naučí výborně francouzsky, vystuduje francouzské školy se specializací na fotbal.
Po návratu trénuje české i polské kluby, stává se asistentem u národního mužstva. Za Baník jeden čas nastupují oba jeho synové. „Byl dítětem štěstěny, ale uměl na svou životní příležitost také čekat a připravit se,“ dočtete se o něm na oficiálních stránkách klubu FC Baník Ostrava.

 

Hlavní zprávy

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!