Nejstarší badmintonista drtí protihráče | E15.cz

Nejstarší badmintonista drtí protihráče

Tomáš Hroch je ve svých pětačtyřiceti letech nejstarším členem olomouckého badmintonového oddílu. Raketu z ruky dát pořád nechce.

Badminton, tedy nejrychlejší hra na světě, vyžaduje postřeh a dobrou fyzickou kondici. Zdánlivě tedy zábava jen pro mladé. To je ale omyl. Tomáš Hroch z olomouckého badmintonového klubu oslavil v posledním říjnovém týdnu pětačtyřicetiny, a přesto nemá problém porazit protihráče, kteří by mohli být i jeho syny.

Badminton hraje Hroch od svých sedmi let. „Přivedl mě k němu můj otec, který byl spoluzakladatelem badmintonového oddílu v Hradci Králové, odkud pocházím. Dá se říct, že je to takový rodový sport,“ vypráví sportovec.

Trénink jako za trest

Tehdejší hráčská výbava se s tou dnešní nedá vůbec srovnat. „Dříve byly dřevěné rakety značky Yoneyama, a také se vyráběly hliníkové a kovové. Pamatuju si, že oblíbená byla ruská značka Lastočka, asi hlavně proto, že se jako jediná dala koupit u nás. Ti pokročilejší, pokud měli možnost, si nechali dovézt rakety ze západního Německa nebo Anglie,“ říká Hroch.

V mládežnických kategoriích se pravidelně stával krajským přeborníkem. Přesto moc nechybělo a svého „rodového sportu“ by se vzdal. „Dodnes jsem vděčný tátovi, že mě u badmintonu udržel, protože na tréninky jsem někdy chodil vyloženě za trest. Chtěl jsem chodit hrát fotbal nebo basket, ale stačilo, aby se táta podíval do žákovské, a místo fotbálku jsem musel na trénink badmintonu.

S dospělými hráči, kteří na mě byli hodně ostří. Kolikrát už jsem chtěl s badmintonem skončit,“ vzpomíná Hroch.

Do Olomouce přivedla dnešního badmintonového hráče i trenéra jeho manželka. „Před třiadvaceti lety jsem se tu oženil a začal hrát za univerzitní oddíl, ve kterém jsem dodnes,“ říká badmintonista. Na trénincích i v zápasech se tak potkává s výrazně mladšími soupeři.

Respekt soupeřů

„Mladí si mě dobírají, ale na kurtu jsou pak potichu. Vždycky jim říkám: Jo, až mě porazíte, pak si dělejte legrácky,“ vypráví s úsměvem Hroch. Jeho slova potvrzuje i spoluhráč Jan Říha. „Je to obdivuhodné, že se i ve svém věku dokáže udržet na tak dobré úrovni. Mladší hráči ho kvůli rokům určitě nepodceňují, naopak bych řekl, že mají na hřišti respekt a trochu strach,“ soudí Říha.

Podle Hrocha dostávají při badmintonu nejvíce zabrat loket, kolena a kotníky. „Kdybych dnes nechodil pravidelně posilovat, tak riskuju zranění. Je potřeba se udržovat po fyzické stránce. Důležité je běhání a obecně posilování nohou, protože ve hře rozhoduje rychlý start na košík,“ zdůrazňuje Hroch.

Squash už radši nezkouší

Problémy se zády ho už málem přinutily opustit kurt. „Před pěti lety byl na vzestupu squash a já si ho chtěl vyzkoušet, tak jsem ho hrával střídavě s badmintonem, a odnesly to ploténky. Asi rok jsem si musel dát pauzu. Odmítl jsem operaci a smiřoval se s tím, že už nikdy nebudu hrát. Nakonec mi pomohla akupunktura,“ tvrdí Hroch.

Se squashem už nadobro skoncoval. „Já vlastně nemám squash moc rád, protože se hraje na malém kurtu, kde jeden chce odehrát míček a druhý mu překáží. U badmintonu je každý na své straně kurtu a nehádá se o body, protože ví, že si to pokazil sám,“ vysvětluje s úsměvem Hroch.

V současnosti coby trenér pomáhá badmintonovým nadšencům. „Badminton je o výbušnosti, rychlosti, fyzické kondici, ale základ je pořád v držení rakety. Není to tak, že kdo zvládá tenis, má vyhráno. Tam zapojujete celou ruku, ale v badmintonu se musíte naučit ovládat zápěstí, jinak se hrozně nadřete,“ upozorňuje začátečníky badmintonový veterán.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!