Návrháři: Lidé se bojí barev | E15.cz

Návrháři: Lidé se bojí barev

Bakalaureáty 2009 představují práce libereckých studentů, návrhářů. Mnozí se už prosazují.

Pokud přijdete do pizzerie Fontána na Rybníčku a upoutají vás pestré závěsy a záclony, spatřili jste dílo mladé návrhářky a studentky liberecké Technické univerzity Martiny Kmecové. Právě použití pestrých vzorů na bytových látkách a pastelové barvy na stěnách jsou jejím rukopisem.
„Lidé se bojí experimentů. Kamkoliv přijdu, ať do bytu nebo nějaké restaurace, všude jsou bílé zdi a tu a tam nějaká skříňka a jeden fíkus. Přitom žluté nebo zelené stěny a pestré závěsy dají místnosti okamžitě úplně jiný styl,“ říká začínající bytová návrhářka. Pestrost a výrazné vzory jsou tím hlavním, co vkládá do svých návrhů. „Pohodlí. Praktičnost a příjemnost textilu. To je pro mě důležité,“ vysvětluje Kmecová, když usazuje lidi na svůj pytel. Ten je součástí její kolekce nazvané Le Haaro. Nebo si můžete lehnout do sítě vyrobené ze žakárské tkaniny. Spolu s polštářkem doplňuje sedací pytel.
„Na přípravě pytle i sítě jsem pracovala v Polsku, protože u nás nejsou nikde stroje na zpracování žakárské tkaniny,“ upřesňuje výtvarnice. Síť přitom vlastně není sítí, jde o látku Hamak, kterou používají indiáni. Navrhovat lidem zařízení bytů je jejím profesním snem. Nyní končí bakalářské studium textilně – oděvního návrhářství na Technické univerzitě v Liberci. Pokračovat chce v navazujícím magisterském oboru. „Chci být textilní návrhářkou interiérů. Je jich u nás málo,“ přeje si začínající návrhářka. Dobře ale ví, že nebude snadné si vybudovat v branži jméno. „Když budu dělat sama na sebe, tak se uživím. Nepůjde to ale tak jednoduše. Nejdřív chci pracovat při studiích, udělat si jméno a pak se zařídit pro sebe,“ dodává.

Chce zaujmout svět

Poprvé oblékl jako dítě do papírových šatů papírovou vystřiženou panenku. Do školky se vypravoval dlouho, protože se strojil do oblečků, které mu maminka ušila.
„Věřím v osud. A tím je pro mě návrhářství,“ říká slovenský rodák Milan Cehlárik, začínající oděvní návrhář. I on nyní svou první profesionální kolekci dokončil v rámci bakalářské zkoušky na textilně-oděvním návrhářství v Liberci.
Poprvé představil Milan své práce už na střední škole v Bratislavě. „Nechal jsem se inspirovat prací návrháře Paco Rabbane. Použil jsem netradiční materiály, jako používá on a navrhl pánské svatební oblečení,“ vysvětluje Cerhálik. Oblékl muže do netradičních sak a fraků, rozzářil je barvami. Cehlárikovým velkým vzorem je extravagantní umělec John Galliano. „Navrhuji nositelné věci, ale chci ukazovat také umění, pěkné látky,“ říká návrhář. Svoji kolekci nazval Origami. Inspiroval se stejnojmennými japonskými skládačkami z papíru a přenesl je do dámských oděvů. Vytvořil top, plesové i svatební šaty. Protože jde o inspiraci Japonskem, nechybí ani kimona. „Všechno je barevné, protože papír, ze kterého se origami skládají, je také barevný,“ vysvětluje student. Svou budoucnost vidí na přehlídkových molech ve světě, na která by rád své práce dostal. „Teď se budu nabízet modely v Česku. Ale později chci pracovat v cizině, abych víc zapůsobil,“ přeje si Cehlárik. Společně se svojí přítelkyní už založili i uměleckou značku – Miláno Mirreli. „Miláno je podle mého jména a Mireli je podle jména mé přítelkyně Mirky,“ dodává k názvu Cehlárik.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!