Na Turnaji národů uspěli. I bez maskota | E15.cz

Na Turnaji národů uspěli. I bez maskota

Lenka Urmanová

Sedmičlenné družstvo českých ricochetistů získalo zlato na turnaji v maďarském Veszprému. Na výhře se podíleli i čtyři hráči RC Oliver Jindřichův Hradec.

Jen jedinou prohru si na své konto připsali hráči českého ricochetového týmu. To když Jan Pulkráb smolně prohrál s Haeferem, mistrem Německa. Jinak Češi, kteří přijeli na Turnaj národů do Maďarska jako favorité, suverénně válcovali soupeře. Patří totiž dlouhodobě k evropské špičce. O své dojmy ze zápasů a ricochetového zákulisí se podělili vedoucí týmu Jan Pulkráb a junior Jakub Valenta, oba z Hradce.

Jeli jsme do Maďarska s tím, že vyhrajete?

Jan Pulkráb: Do turnaje jsme nastupovali jako favorité a tuto roli jsme samozřejmě chtěli potvrdit. Mužstvo, se kterým jsme do Maďarska odjížděli, nebylo až na táborského Mačora nabité nejzvučnějšími jmény, ale o to víc vynikala kompaktnost a týmový duch výběru. V turnaji jsme zvítězili nad ostatními třemi národními výběry a s jedinou porážkou jsme mohli slavit vítězství.
Jakub Valenta: Věřil jsem, že vyhrajeme. Já jsem jel do Maďarska hlavně sbírat zkušenosti. Byl to můj první zahraniční turnaj a zároveň jsem poprvé soutěžil za tým. Jako junior jsem hrál proti dospělým.

Absolvovali jste nějakou speciální přípravu, nebo jen běžné tréninky? J.P.: Každý přistupuje k přípravě na velké turnaje odlišně. Obecně se dá říci, že nejtěžší je udržet si stabilní výkonnost i během letních měsíců, kdy někteří hráči ricochetové rakety na čas odkládají. Já osobně se snažím trénovat i v létě dvakrát až třikrát týdně.

J.V.: Žádný speciální režim jsem neměl. Přes léto nemám na trénování moc času, ale formu se mi podařilo udržet, i když nebylo jednoduché sehnat spoluhráče, kteří by se mnou vyrazili na kurt. Přes rok nás jednou týdně trénují Jan a Hana Rusovi. Vedle toho ještě párkrát do týdne zajdu na ricochet s přáteli.

Zahráli jste si v Maďarsku s kvalitními soupeři?

J.P.: Turnaje se zúčastnilo přes třicet hráčů ze čtyř zemí. Kromě nás a pořádajících Maďarů dorazili ještě Nizozemci a Němci. Všechny týmy, až na český, přijely na turnaj s tím nejlepším, co mají. Mohl jsem si tak zahrát například s mistrem Německa Haeferem nebo nejlepším maďarským hráčem Makrou. S Haeferem jsem byl dva míčky od vítězství, nakonec jsem ale smolně prohrál. O to víc pak potěšila tvrdě vydřená výhra nad Makrou.

J.V.: Byl jsem na turnaji nejmladší, všechny zápasy jsem hrál proti seniorským hráčům. Měl jsem samozřejmě radost, když se mi je povedlo porazit. Zahraniční soupeře zatím moc neznám, většinu z nich jsem viděl poprvé nebo podruhé.

Jakými dalšími úspěchy se můžou pochlubit hráči Oliveru Jindřichův Hradec?

J.P.: Minulý rok byl vůbec nejúspěšnější v historii jindřichohradeckého ricochetu. Mně se povedlo zakončit sezónu na druhém místě celostátního žebříčku, ale hlavním úspěchem bylo vítězství našeho mužstva v první lize družstev. To se nám povedlo jako nováčkovi v soutěži, což jen potvrzuje výjimečnost úspěchu. Doufám, že výsledky budou inspirovat další příznivce ricochetu v Jindřichově Hradci k pravidelnému hraní a účasti na turnajích.

J.V.: Se svými loňskými výkony jsem spokojený, řekl bych, že se pořád zlepšuji. V republikovém žebříčku juniorů jsem skončil na druhém místě.

Na co se chcete v nejbližší době soustředit? J.P.: Hráče čeká příprava na mezinárodní turnaj v Německu German Open, který se koná třetí zářijový víkend. Je to jeden z největších a nejlépe obsazovaných turnajů vůbec. V listopadu pak startuje první liga družstev, kde bychom chtěli obhájit titul.

J.V.: Na German Open se také chystám, ale ještě předtím pojedu do Prahy na turnaj juniorů. Chtěl bych vyhrát, ale záleží, jaká se sejde konkurence. V Německu budu soutěžit v kategorii mužů, tak doufám, že opět nasbírám nějaké zkušenosti.

V České republice je víc rozšířený squash než ricochet. Neměli jste někdy chuť přesedlat? J.P.: Popularita squashe je daná spíše množstvím kurtů, delší tradicí sportu a marketingem, protože jinak je ricochet zábavnější a modernější sport. Oproti squashi hrajeme také o strop, na menším kurtu, s menší raketou a míčky se jinak odrážejí. V České ricochetové asociaci se snažíme, aby byl tenhle sport stále populárnější. Aby se, co se týče rozšířenosti, zařadil po bok squashe. Přesedlat jsem nikdy nezatoužil. Je pravda, že ve squashi je více možností zahrát si s kvalitními soupeři, ale samotná hra pro mě není tak pestrá a záživná.

J.V.: Několikrát jsem si squash vyzkoušel a myslím, že by mě bavil. Asi bych lépe sháněl spoluhráče, ale v Hradci na něj není kurt. Ricochet moc lidí nehraje. Přál bych si, aby jich bylo víc. První říjnový víkend bude v ricochetovém centru na Vajgaru den otevřených dveří, tak doufám, že se podaří nalákat nějaké nové hráče.

Máte před turnajem nějaké speciální rituály? Nebo si s sebou vozíte maskota? J.P.: Žádné zvláštní rituály ani maskota nemám. Jedinou zvláštností, kterou používám, je speciální froté omotávka na rukojeť rakety. Hráči si ze mě pak dělají legraci, že mám raketu obalenou v ručníku.

J.V.: Maskota si na turnaje nevozím, ale hraju stále se stejnou raketou. Na turnaji v Maďarsku mi u ní praskl výplet, takže momentálně je v opravě.

Autor: Lenka Urmanová
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!