Na razítku Božího Daru je má vnučka | E15.cz

Na razítku Božího Daru je má vnučka

Výtvarnice Marie Svobodová navrhuje razítka, vyzdobila kapli v Jindřišské, vytvořila diplomy na světovou soutěž.

Chomutov / Ježíšek dává dětem razítka, která vymyslela Marie Svobodová. Ozdobila jimi nejeden dopis. I další města se mohou chlubit výtvory z její dílny.

Nejúspěšnější razítko z vaší dílny je sváteční pro Boží Dar?

Ano. V celostátní anketě poštovního kurýra získalo první místo. Jsem na něj pyšná.

Čím jste se nechala inspirovat? Pro ježíškovskou poštu na Božím Daru jsem vyráběla razítko třikrát. První jsem dělala v roce 2000. Námět se nabízel sám. Vnučce v té době byl právě rok. Seděla nahá na stole se vztyčenou rukou. Tak jsem Ježíška na razítku zachytila podle ní. I s gesty a rozzářeným úsměvem.

To ale nejsou vaše jediná razítka. Jaká další jste dělala?

Navrhuji především příležitostná razítka. Ta se použijí jen v jeden den ke zvláštní události. Pro Chomutov jsem jich udělala několik. Třeba pro Řád německých rytířů nebo pro dům U dvou medvídků. Také jsem kreslila návrhy pro Klášterec nad Ohří, Karlovy Vary a další města nebo události. Bylo jich tolik, že už to ani přesně nespočítám. Naposledy jsem navrhovala Valentýnské razítko pro letošní rok, ale téma tohoto svátku mě moc neuchvátilo.

Slavíte svatého Valentýna?

Ne, protože přiletěl odněkud ze světa. Pro mě je to novinka, na kterou si nemohu zvyknout. Zato 1. máj slavím moc ráda. S manželem se políbíme pod rozkvetlým stromem. Dopoledne se sejdeme s přáteli u nás na zahradě a s chutí si dáme párek. Před revolucí jsme s partou známých pomáhali v tento den připravovat oslavy. Vždy jsme si tam dali po úmorné práci buřt. Pokaždé jsme se upatlali od hořčice. Rádi na tyto doby zavzpomínáme. Je to moc příjemná tradice.

Připravovali jste prvomájovou výzdobu a transparenty? Jaké to bylo, tvořit před revolucí?

Všechno muselo mít politický podtext. Dokonce i pohádkové motivy. Na svátek lásky jsem připravovala alegorické vozy. Vzpomínám si, jak jsme v roce 1986 připravili téma Atomová energie pro mír. Udělali jsme velkého Golema, který v jedné ruce držel mírovou holubici a ve druhé atomium. Čtyři dny před tím vybuchl Černobyl. Vše jsme připravovali několik měsíců předem, nikdo netušil, co se stane.

Chtěli jste tím dát najevo, že by tu měla stát jaderná elektrárna?

Chtěli jsme tu mít Temelín. Žili jsme v kraji, kde tepelné elektrárny značně poškodily přírodu a znečišťovaly ovzduší. Jadernou energetiku jsme v té době brali jako jedinou naději na zlepšení životního prostředí.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!