Na kulturu si nejdřív musíme vydělat? Tak uvažuje vekslák | E15.cz

Na kulturu si nejdřív musíme vydělat? Tak uvažuje vekslák

V roce 2007 vyšťoural Roman Černík, že se jedno české město má v roce 2015 stát Evropským hlavním městem kultury. Teď byl u toho, když mezinárodní porota řekla, že to bude Plzeň.

Tehdy byl Roman Černík vedoucím odboru kultury na magistrátu. Teď je vysokoškolským pedagogem a také členem týmu, který na kandidatuře pracoval. „Chtěl jsem, aby se o kultuře už konečně přestalo mluvit jako o nesmyslné třešničce na dortu, jako o něčem, na co budeme mít teprve až všechno kolem sebe zalijeme betonem,” vzpomíná s odstupem tří let.

Kde jste čerpal inspiraci, jak projekt Evropského hlavního města kultury uchopit?

Měl jsem štěstí, že jsem se v roce 2003 ocitl u toho, když byl hlavním městem kultury Graz. A jejich přístup se mi nesmírně líbil. To město tím žilo. Nešlo o to uspořádat megakoncert Paula McCartneyho nebo něco podobného. Šlo o kulturu v běžném životě, ve všech sociálních i věkových skupinách.

Bylo obtížné pak myšlenku, že by Plzeň měla kandidovat, na radnici prosadit?

Bylo to docela komické. Ze začátku tomu mnozí nevěřili, připadalo jim to, že máme nějakou hračku a že vlastně o nic nejde. Obrovskou práci pak odvedl manažer Petr Pelcl. Takže nakonec jsme měli podporu napříč politickým spektrem. Protože město potřebuje nějakou vizi, kam chce směřovat. Nechce-li žít jen z levných montoven, musí umět lidem něco nabídnout. Inteligentní a vzdělaní lidé musejí mít důvod sem přicházet, vracet se a zůstávat. A že taková Plzeň ve své historii byla, o tom svědčí například fakt, že tu ve třicátých letech působil architekt Adolf Loos.

Na začátku se do příprav poměrně hodně zapojili lidé, kteří jsou v plzeňské kultuře činní už dlouhá léta. Přicházeli s nápady a náměty. Pak ale jako by někdo přehodil výhybku a tihle lidé zmizeli a místo nich se objevily zcela nové tváře…

Každý měl a má možnost dát své projekty a podílet se na diskusích. Svět vždycky bude otevřený všem. To, že někdo už X let něco dělá v zajetých kolejích neznamená, že se vedle něj nemůže objevit někdo, kdo začne dělat něco jiného nějak jinak. I díky tomu pak tihle lidé musejí svou práci občerstvovat a posouvat se dál. Jsou samozřejmě i tací, kteří zůstali stát opodál a jen pochybovali. A i to je vpořádku. Ti zase nutili nás všechny přesněji formulovat myšlenky.

Už o víkendu ale projekt Evropského hlavního města kultury dostal velkou ránu od ministra financí. Celou dobu se mluví o tom, že financování bude třetinu Evropská unie, třetinu město a třetinu stát. Miroslav Kalousek nyní ale řekl, že stát peníze nedá.

To mě naprosto šokovalo. Evropské hlavní město kultury je reprezentativní akcí státu srovnatelnou s předsednictvím Evropské unii. Model financování po třetinách se běžně používá a stát se k němu zavázal tím, když souhlasil, že evropskou kulturní metropolí pro rok 2015 bude jedno české město. Postoji Miroslava Kalouska nerozumím. Předražená vojenská technika nebo dálnice mu nevadí? A že Plzeň chce stavět divadlo a galerii, to mu vadí? To je znak jakési vekslácké kultury.

Jestli ta vaše paralela mezi Evropským hlavním městem kultury a předsednictvím EU není silnější, než myslíte. Naše předsednictví také bylo velmi úspěšné - a korunované ohromnou ostudou.

Ano, to je přesné. Ovšem na druhou stranu já jsem měl možnost prostudovat si podrobně materiály mnoha měst, která byla úspěšná. A to, co se děje v postsocialistických zemích, je skoro neuvěřitelné. V maďarské Pécsi měli výborně připravený velmi zajímavý program, který se díky politické reprezentaci naprosto rozpadl. Podobné to bylo i ve Vilniusu a hrozí to teď i v Mariboru. Politické reprezentace si na tomto projektu honí nesmyslné body.

Takže je znatelný rozdíl mezi EHMK v bývalé socialistické zemi a takzvaně na západě?

Zatím to tak bylo. Varovným příkladem je třeba Praha z roku 2000, kde po Evropském hlavním městě kultury nezůstalo vůbec nic. Což není chyba lidí z realizačního týmu, to je práce politiků. Z toho jsme se snažili poučit. Inspiruje nás spíš Linz nebo Essen. Hledáme, co lidi propojuje, občerstvuje, posiluje, v čem je naděje. Kultura, to není jen jít jednou za rok do multikina. Kultura je společenský kvas, díky němuž se třeba lidé naučí spolu mluvit o problémech. A pak je obtížnější problémy zatajovat a skrývat.

V té hmatatelné části Plzeň od svého titulu očekává především nové divadlo - poslední taková budova tu byla postavena před více než sto lety - a novou galerii - ta tu nebyla postavena nikdy. Divadlo, respektive tehdy divadla, muzeum, Měšťanská beseda a další stavby vyrostly na přelomu devatenáctého a dvacátého století ze soutěžení mezi plzeňskými Čechy a Němci. Teď jsme zase potřebovali impuls v podobě soupeření, v tomto případě s Ostravou. Proč to nešlo postavit bez boje?

Je důležitá možnost srovnávání. Když nám tu chyběli ti Němci, tak jsme propadli iluzi, že je všechno vpořádku. Všichni sedí spokojeně u jednoho stolu, případně s povděkem zaznamenají, že soused je na tom hůř. Prostě od války nebyl důvod se snažit. A nikdo nás neinspiroval. Teď se to obrátilo. Snažili jsme se a Ostrava nás inspirovala. Vůbec nešlo o boj, je-li lepší festival Na ulici, nebo Colours of Ostrava, Jarek Nohavica, nebo skupina Tleskač. Obě města zpracovala zajímavé projekty, každé úplně jiný a každé přišlo se spoustou zajímavých nápadů. My jsme Ostravě nabídli, a to stále platí, že s ní rádi budeme na některých projektech spolupracovat.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!