Na cestách s medvídkem a Beanem | E15.cz

Na cestách s medvídkem a Beanem

Jiří Hanzal se po Českých Budějovicích prohání v autě, které všichni znají. V podobném totiž jezdí Mr. Bean.

Žluté autíčko se zámečky na dveřích, britskou vlajkou na střeše i zrcátkách a podobiznou pana Beana vzadu. Tento Austin Mini je unikát. Když ho Jiří Hanzal před necelými šesti lety přivezl, nikdo nevěřil, že se mu podaří z ošklivé plechové kukly stvořit tak krásného motýla. Dnes na něho lidé mávají, zdraví klaksony, chtějí se s vozítkem fotografovat.
„Od svých dvaceti let jsem o takovém autě jen mluvil. Když kolegové z práce viděli, že ho stále nemám, dali mi alespoň model. To mi bylo čtyřicet. A po pěti letech jsem si ho konečně koupil,“ vzpomíná padesátiletý Hanzal. Vůz s ročníkem výroby 1972 si přivezl z Litoměřic. S úsměvem vzpomíná, jak ho cestou do Budějovic prvně předjížděl kamion, který měl stejně velké kolo jako on celé auto. Než s ním ale mohl bezstarostně vyjet do ulic, čekali ho velké opravy. Trvaly tři roky. Přestože je zaměstnáním aranžér, vůz do šroubku rozebral a všechno vyměnil. Nové je polstrování i lak. Vyhrál si také s nástřikem britsko-beanovských motivů. Že si lidé jeho auto často s anglickým komikem spojují, mu nevadí.
„Občas si ze mě dělají srandu, že bych měl na střeše vozit také křeslo. Ale jsem blázen spíš do auta než do Beana. Nikdy jsem se k němu nechtěl připodobňovat, ale zkrátka on a tohle auto patří k sobě,“ říká Hanzal.

Kolemjdoucí fascinují zámečky na dveřích

Na zrcátku se houpe malý hnědý medvídek, na zadní sedačce vozí komikovu figurku, kterou nechala do typického oděvu obléknout motoristova manželka. Kolemjdoucí si mohou všimnout i modelů auta uvnitř. Zámečky na dveře Hanzal přidělal, když vozítko vykradli zloději. Stalo se to hned první den, co ho nechal stát přes noc opravené před domem.
„Vyrobit zamykání bylo docela pracné. Abych věděl, jak má správně vypadat beanovský zámek, fotil jsem ho z televize. Normální člověk by na dveře dal petlici. V tomhle jsou Angličané trošku jiní. Když jsem auto rozebíral, bylo všechno jinak než u běžných evropských vozů,“ kroutí hlavou.
Žlutou barvu karoserie zvolil pro její veselost, a aby byl v provozu lépe vidět. Ostatní řidiči ho prý snadno přehlédnou. Jako třeba žena, která mu nedala přednost. A to mělo Hanzalovo autíčko najeto jen čtyři sta kilometrů.
„Zbořila mi celý předek. Byl to infarktový stav. Než jsem to rozdýchal, postavil jsem auto nabouranou stranou ke zdi, abych škodu neviděl. Byl jsem na něj snad půl roku uražený,“ říká muž, jehož šest set kilogramů těžká radost dokáže uhánět 150 kilometrů v hodině.
Jezdí se s ní prý jako s motokárou. Nárazy netlumí péra, ale gumové koule. Cítit je každý kanál a díra. Náskok před ostatními má v zatáčkách. Mnoho lidí si myslí, že miniautíčko může být výhodou při parkování. Závidí zbytečně. Kde má Austin Mini světla, na ostatních autech jsou nárazníky. Hanzal si musí dávat velký pozor, aby do něho někdo nedrcnul. O přezouvání pneumatik se starat nemusí. Přes zimu s „miníkem“ nejezdí. „Nechci riskovat, že by mi shnil. Navíc bych kvůli nizoučkému podvozku ani neprojel žádnou závěj. Auto brzo umyju a uklidím do garáže. Sezona začne znovu až na jaře,“ uzavírá Hanzal.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!