Mladá Boleslav se na Štědrý den sešla u studených vod Jizery | E15.cz

Mladá Boleslav se na Štědrý den sešla u studených vod Jizery

Hana Hejduková

Povalování u cukroví vyměnilo za studený břeh Jizery několik stovek lidí. Sledovaly, jak se jejich sousedé a známí noří do řeky.

Nejsou to klasičtí otužilci, kteří plavou s blaženým výrazem dvacet minut mezi krami, ale nadšenci, jež před sedmi lety založili novou boleslavskou štědrodenní tradici.
„Jednou v zimě jsem spadl do vody. Nad ohýnkem jsem sušil oblečení a přitom jsem zjistil, že místo toho, abych byl naštvaný, se mi nádherně do těla vylévá endorfin,“ vzpomíná, jak vše vzniklo, Jiří Bartoš Šturc.
S kamarády se po této zkušenosti rozhodli vykoupat na Štědrý den, měla to být i příjemná ranní procházka. „Do vody ale tehdy vlezl jen jeden otužilec. Ostatní mě přišli podpořit s pokašláváním, že se omlouvají, ale že příští rok už do toho určitě půjdou se mnou,“ vypráví Šturc.
Kupodivu to dodrželi, protože se další rok u vody už sešlo více lidí. Na akci se také začal jako organizátor podílet tehdejší učitel gymnázia Petr Kasal, který získal další odvážlivce.
„Jako jeho student jsem řekl: Jasně! Bylo to dostatečně bláznivé,“ říká dnes pětadvacetiletý Jan Procházka, který navštěvuje matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy.
„V roce 2003 se tak z koupání stala krásná společenská akce, na níž se sešlo plno Boleslavanů,“ říká dnes třicetiletý Šturc. Kromě otužilců totiž k řece začali mířit i zvědavci.

Pro mnohé z nich se postupně z akce stala dopolední součást Štědrého dne. A nabalují na sebe další. Letos jich tak přišlo už téměř pět set.
„Na malou účast publika jsme si nikdy nemohli stěžovat, je ale pravda, že letos se to nějak víc rozkřiklo. Nepochybně se lidem akce líbí. Udělat si štědrodenní procházku má asi něco do sebe,“ konstatoval Šturc. Účast však přinesla také komplikace. „Byl skoro problém dostat se do vody,“ upozornil Procházka.
Tomu však nahrála nečekaná změna místa. Pláž v Podlázkách totiž pokryl led a organizátoři se báli, aby se někdo při koupání nezranil. Přesunuli se proto o kousek proti proudu pod jez, kde Jizera nezamrzla. Přístup k vodě však byl mnohem horší.

Led a ostré kameny

„Kameny bolely, ale už bylo i hůř. Když jsme se koupali na Krásné louce, byly jeden rok v řece navezené metrové balvany. Už jsme zvyklí,“ porovnal Procházka, který se kromě loňska zúčastnil mladé boleslavské vánoční tradice vždy.
„Myslím, že letos nám podmínky nepřály, proti ledu se bojovat nedá, proto jsme se museli vměstnat do malého kousíčku vody, svůj účel to ale splnilo,“ říká další ze sedmadvaceti letošních odvážlivců Martin Slabihoudek.
Účastnil se již pošesté. Poprvé jej přesvědčili kamarádi přímo u vody. Od té doby na akci nedá dopustit.
„Určitě bych do toho šel i v mrazech, které byly týden před Vánoci. Ale těšil bych se, že bude tlustý led a nepůjde to. I když na druhou stranu, bez Jizery by už Vánoce nebyly,“ dodal Slabihoudek. Motivací k tomu, aby vlezl do vody, je pro něj jen tradice. „Se zdravím to moc společného nemá. Teď už ale k Vánocům chybí jen kapr,“ těšil se po koupeli.
„Určitě je to dobrý zážitek, za rok dorazím zase, zdravému člověku to neuškodí,“ je odhodlán i Roman Mizera, jehož syn patří k zakladatelům tradice na gymnáziu. Absolvoval tak všech sedm ledových ponorů.
„Že bych měl nutkání se jít vykoupat, to tedy ne. Ale stejně se na to každý rok těším. Příjemně to prokrví tělo a je to nevšední zážitek pro Štědrý den. Vyjdu ven, potkám se s kamarády, popřejeme si hezké Vánoce, to je pro mne motivace,“ uvažoval Procházka.
Pro duchovního otce tradice má ponor ještě další smysl. „Beru to jako úžasnou prevenci,“ říká Bartoš Šturc, který se nachlazení nebojí, přestože je operním zpěvákem. Možná i proto si po koupeli otužilci společně zazpívali dvě vánoční koledy. To už měli na krku místo medailí vánoční perníčky ve tvaru ledního medvěda.

Přidávají se jednotlivci

I když je zájem lidí v Boleslavi o štědrodenní akci velký, počet otužilců příliš nenarůstá.
„Ani náhodou bych tam nevlezla, zkrátka v žádném případě,“ hrozila se Monika Zaplatílková z Boleslavi. Do vody ale chtěl její čtyřletý syn.
„Nejdřív říkal, že smočí ručičku, pak nožičku, ale zabránili jsme tomu,“ smála se maminka, která na břehu fotila odvážného známého.
„Letos jsem otužilce sledovala podruhé. Dozvěděla jsem se o tom loni z novin. Moc je obdivuji a lákalo by mě zkusit tam vlézt s nimi. Ale bojím se, že by mě to odrovnalo na několik měsíců,“ přemýšlela Hana Janáková mezi diváky.
Otužování je přitom, při dodržení některých pravidel, zdravé.
„Působí proti nemocem z nachlazení, ale také proti alergiím, vředové chorobě, hypertenzi a některým nervovým chorobám či psychickým poruchám,“ vypočítává klady na svých stránkách www.otuzilci.cz známý český propagátor tohoto sportu Vladimír Komárek.
Pozor si podle něj musí na otužování dát jen nemocní. Ostatní mohou začít s mokrou žínkou a postupně se dopracovat k dvouminutové studené sprše a ranní rozcvičce v rose či sněhu. Nejbližší akce pro ty, kteří zvládli takový trénink je 9. ledna v Pardubicích při devětadvacátém ročníku Setkání otužilců na Labi.

Nikdy není pozdě

Kdo se na ledovou řeku zatím necítí, může začít trénovat na příští Vánoce. Času na přípravu je prý do té doby dost.
„Hned první sezonu potom, co jsem začal s otužováním, se mi podařilo dosáhnout takové úrovně, že jsem byl v zimní vodě za teplot blízkých nule schopen plavat dvacet minut,“ vzpomněl Komárek.
Jizera měla letos na Štědrý den asi jeden až dva stupně a vzduch přibližně tři stupně Celsia.

Autor: Hana Hejduková
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!