Mezi nejlepšími v Evropě. S Triplexem, který málem nevznikl | E15.cz

Mezi nejlepšími v Evropě. S Triplexem, který málem nevznikl

Karlovarský bytový komplex nakročil mezi nejlepší evropské stavby. Nová rezidence Triplex.

Dítě, se kterým měli spoustu starostí a které v jednu chvíli vypadalo dokonce na umření.
To je karlovarský bytový dům Triplex, za který teď jeho rodiče - atelier A69 - architekti - získali nominaci na Cenu Miese van der Rohe. Tedy na Evropskou cenu za architekturu, kterou odborníci rozdávají každé dva roky nejlepším novým stavbám kontinentu.
„Je to moderní, pro někoho provokativní architektura, která na sebe strhává pozornost. To nepopíráme,“ ukazuje architekt Jaroslav Wertig na vůbec první projekt atelieru A69 - architekti, který ve Varech vznikl.

Jak se kreslí nominace

Architektura je uměním a architekt je umělcem, který se snaží komunikovat se světem. Tak přistupuje šedesát devítka ke každému ze svých projektů.
Aby proměnila v umělecké dílo i rezidenci na Pražské ulici, museli ale architekti nejprve najít esenci karlovarské architektury a urbanizmu. Proto studovali, jak město vzniklo, jak rostlo a co jeho vývoj ovlivňovalo. „Specifika lázní a genius loci Karlových Varů nám jsou blízké, protože náš ateliér vznikl v roce 1994 ve Františkových Lázních,“ připomíná Wertig začátky dnes široce uznávaného ateliéru.
Tvůrci Triplexu poznali, že urbanizmus Karlových Varů vychází z terénu náročného na zakládání staveb a vedení ulic. Kvůli tak specifickým podmínkám se v lázeňském městě dodnes udržela úzká středověká parcelace. A díky ní má většina domů formu věží.
„Inspirovalo nás to k zastavění proluky v Pražské ulici právě věžemi. Nechtěli jsme ji pojmout jen jako mezeru, kterou jednoduše vyplníme jedním domem,“ upozorňuje Wertig na výjimečnost myšlenky obytného domu. A tak v hlavách autorů projektu vznikl nápad rezidenci rozčlenit, aby víc odpovídala tradiční lázeňské parcelaci a zároveň by provzdušnila a prosvětlila vnitroblok.
„Takže jsme původní monoblok rozřízli a jeho střední část otočili kolmo k ulici,“ připomínají shodně architekti.
Jejich koncepce totiž vznikla jako alternativa k už dříve existujícímu návrhu, se kterým ale investor nebyl spokojený. Původní projekt vyplňoval zmíněnou proluku jediným domem, který byl zhruba v třetině rozdělený velkým průjezdem. Málokdo to dnes ví.
„Řešení se nám ale zdálo neadekvátní rytmu ulice i geniu loci Karlových Varů,“ doplňují architekti.
Jednotlivé části rezidence pak v ateliéru pojednali rozdílně. Chtěli, aby rozpad jednoho objektu na tři byl zcela čitelný a přesvědčivý. „Krajní budovy, které přiléhají na štítové stěny stávajících domů, jsou křehčí. Střední část je naopak sochařsky tvarovaným monolitem, inspirovaným skalní věží,“ říká Wertig s tím, že lidé pak zblízka vnímají jeho nižší část, zatímco při pohledu z dálky ji vidí vystupovat jako skalisko.
Aby však pro své řešení získali investora, museli prokázat jeho hospodárnost. Takže nabídli větší kapacitu při opticky drobnějším měřítku budov, které výškou respektovaly všechny sousední objekty. „Větší kapacitu jsme získali protažením a zvětšením středního objektu už za uliční frontou,“ vysvětluje Jaroslav Wertig.
A investorovi se alternativa, kterou mu trojice architektů předložila, zamlouvala.
Zatímco dnes se na nominovanou rezidenci podívá celá Evropa s velkou chutí, ještě před pěti lety jí vážně hrozilo, že ji nikdo nikdy nespatří.
Magistrát, složité majetkoprávní vztahy anebo i postupné změny investorů stavbu obytného domu málem pohřbily pod kopou razítek či zamítavých stanovisek.
S problémy ale investor mohl počítat. Studie ateliéru z roku 2003 totiž vznikla i přes zjevný rozpor s tehdy platným územním plánem, který na Pražské ulici předpokládal parkovací dům pro osm set aut.
„S naší studií jsme se dva roky snažili přesvědčit lidi na magistrátu, že bytové domy jsou pro tuto proluku daleko lepším řešením než parkovací monstrum,“ vzpomíná Wertig na období z let 2003 až 2005.
Argumenty architektů však nakonec zapůsobily. Po dvou letech jim město dalo za pravdu, a tak šedesát devítka konečně navázala na studii projektem. Jenže rychle se nakupily další problémy. Během projektování Triplex několikrát změnil majitele. „Bylo to velmi těžké období, protože každý nový majitel přišel s trochu jinými představami. A do toho přibývaly problémy územního a stavebního řízení,“ říká.
Projekt pomalu usínal a proluku pro Triplex znehodnotila kolonie garáží s celou řadou majitelů. Někteří chtěli zájmu investora využít a diktovali si neúměrné podmínky. To nakonec tehdejšího majitele otrávilo a projekt prodal. Složitá jednání později dokončila až společnost Čerus v čele s Nikolajem Tcheremisinovem.
Tehdy se však v souvislosti s Triplexem objevila další rána. Stala se z něj politická kauza, přesněji příklad korupce na karlovarském magistrátu.
„Nechápeme, na základě čeho se tyto informace objevily. Po letech práce a náročného přesvědčování nám to samozřejmě bylo líto. Nikdo se nás na okolnosti projednávání a schvalování projektu neptal,“ mrzí architekty.

Obraz doby

Triplexem se architekti z Chebu pokusili dát Varům to nejlepší z moderní architektury. Podle nich totiž v posledních dvaceti letech dostalo město několik těžkých ran. „Sledovali jsme vývoj a náš pohled na období po roce 1989 byl vždy velmi kritický,“ říká Wertig.
Uplynulá desetiletí ve Varech se podle něj nesla ve znamení konfrontace dvou velkých vln investic. „Architektura je obrazem doby. Tomu není možné bránit žádnou institucí, zákazy, nařízeními nebo zápisem do seznamu UNESCO. Jsme rádi, že o kvalitě prostředí lidé ve městě diskutují. Diskuze totiž odráží existenci nároků a ambicí. A to je prvním předpoklad, aby se něco zlepšilo,“ uzavírá Wertig.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!