Meteorolog na Lysé: do práce potřebuje mačky, v hlavě má budík | E15.cz

Meteorolog na Lysé: do práce potřebuje mačky, v hlavě má budík

Povolání meteorologa-pozorovatele na horách je pro romantiky, kteří se nebojí samoty, pro lidi zdatné fyzicky i psychicky. Jaroslav Chalupa sleduje třiatřicet let počasí na Lysé hoře.

Když se šedesátiletý Jaroslav Chalupa chystá do práce, obuje si služební pohorky, obleče bundu a nabalí batoh s prádlem a zásobami na pár dnů, ve kterém nesmí chybět vysílačka. Podle předpovědi počasí přidá mačky nebo sněžnice. K jeho výbavě patří i skialpinistické lyže. Z Havířova, kde bydlí, se přiblíží do Beskyd vlakem nebo autobusem, pak pokračuje do práce, na vrchol Lysé hory, pěšky. V zimě chodí nejčastěji z Malenovic. Dnes jde z Řepčonky nedaleko Zlatníku.
O víkendu se na meteorologickou stanici mohli podívat i turisté. Byl den otevřených dveří.

Pracujete na Lysé hoře přes třicet let. Kolikrát jste tam asi vyšel pěšky?

Nevím přesně, ale odhadem je to asi více než tisíc výstupů. Nemáme žádný služební dopravní prostředek. A nemám ani vlastní auto. I když nahoru vede silnice, je půl roku nesjízdná, takže bych ho stejně moc nevyužil. V zimě se dostanou nahoru jen rolby. Ty mají třeba České radiokomunikace, jejichž lidé obsluhují televizní vysílač.

Jak jste se k této práci dostal?

Meteorologie byla mým koníčkem od školních let. Cílevědomě jsem se snažil, abych tu práci dělal. Po maturitě jsem zažádal o místo meteorologa. Čekal jsem asi šest let, než se uvolnilo. A bylo to právě na Lysé hoře. Takových míst není v Česku mnoho. Profesionálních meteorologů-pozorovatelů je teď celkem asi osmdesát. I když platy nejsou velké, má naše práce své klady a lidé ji jen tak neopouštějí. Třeba jen ten výhled do okolí, když je náhodou jasno. Říkáme, že to je náš třináctý plat bez daní, který nám nikdo nevezme.

Máte nějaké speciální vzdělání?

Mám gymnázium a odbornou meteorologickou nástavbu v Praze, kterou jsem si udělal při zaměstnání.

Kolik meteorologů se vás na Lysé hoře střídá?

Bylo nás pět, ale od prvního ledna letošního roku jsme čtyři. Díky automatizaci měření se nám trochu změnil systém. Z nepřetržitého provozu jsme přešli na kombinovaný. Přes den měříme a odesíláme hodnoty do centrální meteorologické stanice každou hodinu. V noci přepínáme na automatiku, takže můžeme osm hodin spát a ráno vše zkontrolujeme a zapíšeme do deníku. Máme na starosti také ostrahu stanice a pohotovost. Když je výpadek techniky, třeba kvůli bouřce, mohou nás kolegové z Prahy v noci vzbudit. Dříve jsme i v noci odesílali zprávy co hodinu.

Hodinové intervaly se vám asi za ty roky vryly do hlavy. Řekla bych, že sledujete čas, i když máte volno.

To je skutečně moje profesionální deformace. Musím mít přesný čas i doma. Pořád to kontroluji. Budíček je velmi důležitý i na počítači na stanici. Ženský hlas nám každou hodinu říká, že je čas měřit, abychom náhodou nezapomněli.

A zapomínáte?

Ne. Za poslední rok jsme měli jen dvě nebo tři pozdě odeslané hlášení.

Jaké hodnoty na Lysé hoře sledujete?

Vše, co souvisí s počasím – teplotu vzduchu, půdy, rosný bod, vlhkost vzduchu, tlak vzduchu, směr a rychlost větru, množství srážek, oblačnosti, výšku sněhu. Každou hodinu odesíláme pomocí počítače zakódované zprávy do sběrného meteorologického centra v Praze-Komořanech. Tam meteorologové shromažďují data ze všech regionálních stanic i ze zahraničí. Podle toho zpracovávají předpověď počasí.

Která data o počasí sledují automaticky přístroje? Co musíte měřit sami?

Od roku 1996 měříme většinu prvků automatickými čidly. Na co technika zatím nestačí, to je třeba druh oblačnosti nebo výška sněhu. Kolem vrcholu máme čtyři místa, na kterých máme takzvané sněhoměrné latě. Ty musíme dvakrát denně obejít. Když je hodně sněhu, jde to jedině na sněžnicích. Latě jsou rozmístěné tak, abychom měli přehled o výšce sněhu v různých podmínkách. Z toho uděláme průměr. Manuálně děláme pravidelně srovnávací měření i u dalších údajů – třeba množství srážek. Když jsou opakovaně nějaké odchylky, věříme více manuálnímu měření. Srovnáváme i klasické skleněné teploměry.

Jak vám nahoře ubíhá čas?

Rychle. Je to sice samotářský život, ale má svůj řád. Co hodinu musím vyrazit na měření, zakódovat a odeslat data. Když si zajdu do tamního bufetu Šantán na oběd, vím, že mám jen zhruba půlhodinku. Mezitím také trochu uklízím, někdy si něco uvařím, zpracovávám data. Nemám čas se nudit.

Ženy meteoroložky-pozorovatelky na horách nepracují?

Vyskytují se málo a jen v nižších polohách. Když mají rodiny a malé děti, těžko by asi mohly sloužit někde na horách. Jedna žena dříve pracovala v Jeseníkách, ale byla to horalka z Malé Fatry. Na stanici sloužila i s manželem.

Vím, že na Lysé hoře nesledujete jen počasí, ale také orly.

Orly pozorujeme pro Stanici pro záchranu živočichů v Bartošovicích. Mladí orli skalní, které ochránci dovezli ze Slovenska a vysadili v Beskydech, mají speciální čipy. Denně pomocí vysílačky zachycujeme jejich signál, pozorování zapisujeme a jednou měsíčně posíláme informace vedoucímu projektu, který se náhodou jmenuje Petr Orel.

Kolik vás celkem sídlí na vrcholu Lysé hory?

Meteorologové, České radiokomunikace a Horská služba, která má nahoře jen víkendové služby. Také jsou tam dvě chaty s občerstvením – Šantán Klubu českých turistů a Chata Lysá hora. Přes týden nás bývá na vrcholu dohromady asi šest lidí. Musíme si vzájemně pomáhat, jinak bychom asi nepřežili. Z bufetu Šantán třeba zavolají, že je zasypal sníh a nemohou otevřít dveře, tak je odhrabeme.

Jak to vypadalo, když jste na Lysé nastoupil?

Bylo to trochu strašidelné. Těšně před mým nástupem v roce 1978 vyhořela Bezručova chata. Zbyly tam z ní jen trosky, které ve větru vydávaly divné zvuky. Nebyl ještě televizní vysílač ani bufety. Někdy jsem tady býval i čtyři dny úplně sám a člověka jsem viděl jen na televizní obrazovce.

Umíte předpovídat počasí? Jak bude třeba zítra?

Věřím spíše kolegům-odborníkům z předpovědních oddělení meteorologického ústavu. Podle předpovědi má zítra na horách sněžit. Tak to asi bude. Já jen odhaduji. Vyplnil se mi náhodou odhad na tuto zimu – že bude velmi suchá. Letošní únor byl srážkově druhý nejslabší od počátku měření na Lysé hoře, což bylo v roce 1897.

Jaké největší výkyvy počasí jste v Beskydech zažil?

To bylo hned na Silvestra na přelomu roku 1978 a 1979, když jsem nahoře sloužil prvním rokem. Jednatřicátého byla ještě teplota nad nulou, na Nový rok večer už bylo osmadvacet stupňů mrazu. Omrzlo tehdy několik lidí.

Mohou vás na stanici navštěvovat příbuzní?

Ano. Máme nahoře pět lůžek, které mohou využívat meteorologové z jiných stanic nebo naše rodiny. Jezdí za mnou někdy manželka, dcery i vnučky, které jsem tu měl třeba na jarní prázdniny.

Co děláte, když máte volno?

Sportuju, ale teď už jenom rekreačně. V létě rád jezdím na kole, mým oblíbeným zimním sportem je běh na lyžích. V mládí jsem aktivně dělal lehkou atletiku – skákal jsem do dálky a běhal. Dodnes dělám rozhodčího. Letos v létě mne čeká například Mistrovství Evropy v atletice do třiadvaceti let, které bude v Ostravě. A o dovolených většinou chodím někde po horách. S kamarádem jsme byli v Tatrách, Alpách, na Kavkaze, v Pyrenejích, na Bajkalu, Korsice, v Dolomitech, Maroku, v Gruzii a jinde.

Kam se chystáte letos?

Letos neplánuji nic velkého. V dubnu budu slavit šedesátku a to mne asi trochu vyčerpá.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!