Mama Jagr: Jsem uspěchaný blázen | E15.cz

Mama Jagr: Jsem uspěchaný blázen

Pavel Loněk

Maminka hokejisty Jaromíra Jágra se od ostatních žen neliší. I ona musí mít o Vánocích napečeno a uklizeno.

V hotelu Kladno pila minerálku bez bublinek a presso. Usměvavá, i když ji bolí záda. „Musím domů, hrají naši. Omsk. Chytám přímé přenosy z Ruska a přes internet je pouštím do televize. Aby se mohla dívat i osmaosmdesátiletá babička Marie,“ vysvětlila matka jednoho z nejlepších současných hokejistů světa Anna Jágrová. Venku už svítil advent a Vánoce na kladenské hlavní třídě voněly kominíčky, punčem, svařákem a medovinou.

Jak se na Vánoce těšíte?
No, těším… Ale jo, těším. Mám ráda pohodu, klid. Vánoce jsou ale hlavně pro malé děti, jakmile odrostou, jejich kouzlo trochu pomine. My s tátou se třeba jen tak sebereme a jdeme zapálit svíčku na hřbitov.

Počkejte, říkáte klid, ale já mám občas dojem, že jsou Vánoce past, kterou si nastražíme sami na sebe. Jančíme a blbneme a celý advent s jeho posláním oddechu a pokoje je nám fuk… Pravda je, že doma musí být uklizeno, napečeno, navařeno. Mám to tak ráda a i já vlastně patřím do kategorie těch uspěchaných bláznů. Už se ale nezměním.

Jak vypadaly Vánoce, když jste byla malá holka v Zálesí u Přeštic? Jaké jste dostávala dárky?
Hlavně to, co bylo potřeba na sebe. Když byly na stole pomeranče, tak jsme si je šetřili. Myslela jsem si, že každý rok k Vánocům dostávám nový kočárek na panenky. Každý rok měl totiž jinou barvu. Jenže když se barva oloupala, zjistila jsem, že je to pořád ten stejný kočárek – jenom přelakovaný. Ale uměli jsme se radovat z maličkostí. Když tátu za komunistů zavřeli jako sedláka, tak se máma měla co otáčet. Dneska si lidi ničeho moc neváží. Mají k sobě dál. Chtějí, aby je někdo bavil. A snad i otáčel na posteli…

Potom jste se na čajích ve švermovské sokolovně poznali s manželem. Měli jste děti Jitku a Jaromíra a Vánoce už asi vypadaly jinak.
Švagrová odvedla děti do lesa nad Čabárnou a já jsem doma aranžovala dárky. Pokoj, ve kterém byl stromeček, jsme zamkli. Pak zvonil zvonec a šlo se na dárky. Nikdy jsem je nebalila, protože dětské oči se nejvíce rozzářily, když oba mohli hned skákat od jednoho dárku k druhému.

Říkala jste, že doma vždycky muselo být navařeno a napečeno. Co nemůže u Jágrů na vánočním stole chybět?
Jaromír má rád kuřecí řízky a bramborový salát. A miluje vanilkové rohlíčky, i když hudrá, že se nesmí spravit. Letos bude před Vánocemi doma, tak si bude vanilkovými rohlíčky upravovat váhu. A až zase odjede, budeme mít s manželem, dcerou a vnoučaty druhé Vánoce. Tam už nebude chybět ryba, ale ne kapr. Dělám mořskou bílou rybu pangasius, která nemá tolik kostí jako rybniční kapr.

Jaromír tedy bude doma. Co můžete koupit za dárek klukovi, který si všechno může koupit sám?
U nás se už moc nedárkuje. A co bych mu asi měla kupovat?

Alespoň nějakou maličkost.
Tak mi řekněte co?

Třeba knížku.
Dříve četl knížky o všelijakých záhadách a divech světa, ale teď už bych si nevěděla rady. Do módy se mu netrefím, a to má nosit na krku deset řetízků? Ale něco snad přece jenom vymyslím. Vždycky měl rád různé hlavolamy a na internetu našla vnučka, že je nějaká nová Rubikova kostka. Tak ji možná koupím.

A co takhle dárek, na který se vás samozřejmě lidé ptají – vnoučata „made in Jaromír“?
Jaromír je trochu zvláštní, má svůj humor a těžko hledá někoho, kdo je naladěný na stejnou notu.

Tu stejnou notu ale už hledá dost dlouho, ne?
Má svůj život, do ničeho mu nemluvím. Bude mu třicet osm. Ale chlapi jsou přece pořád velcí kluci!

Autor: Pavel Loněk
 

Hlavní zprávy

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!