Malí hlodavci čekají na novou mámu | E15.cz

Malí hlodavci čekají na novou mámu

Ošetřovatelé ve zlínské zoo napjatě sledují osudy dvou mláďat kapybary, která přišla o matku. Doufají, že je přijme za své jiná samice.

Příběh jako z červené knihovny se v těchto dnech odehrává ve zlínské zoologické zahradě. Je v něm zrození, smrt, láska i naděje, tedy všechno, co má tento literární žánr obsahovat. Jen není smyšlený. Hlavní roli v něm hrají několik dnů stará mláďata největšího hlodavce na světě - kapybary. V jihoamerické expozici zoo Lešná nedávno přišla na svět dvě mláďata kapybary. Na tom by nebylo nic divného, kdyby samice, která je přivedla na svět, neodchoval člověk. „Pochází z loňských mláďat, kterým zemřela matka. Z osmi mláďat zůstaly tři samičky, které jsme vypiplali uměle,“ vysvětluje Romana Bujáčková ze zlínské zoo. Stal se malý zázrak. Zvířata nepřilnula k člověku a zachovala si přirozené reflexy. Když samice dospěly, nechali zoologové přivézt samce z pražské zoo. S ním pak kapybary zabřezly. „První samice porodila dvě mláďata. Vypadalo to, že všechno bude v pohodě, ale matka uhynula na poporodní komplikace,“ líčí příběh kapybar zoolog Pavel Shromáždil. A tak stejně jako před rokem vzaly do svých rukou péči o mláďata ošetřovatelky. Existuje však naděje, že by brzy mohly přenechat svou práci opět přírodě. „Březí jsou i další dvě samice. Čekáme každým dnem, že také vrhnou mladé. Existuje šance, že by pak některá z nich přijala sirotky za vlastní a starala se o ně,“ říká Shromáždil. Naději vzbuzuje v zoo chování jedné ze samic. Mláďata k sobě bez problémů připouští. „Je to vlastně jejich teta. Neodhání je. Dokonce je nechá, aby ji cucali, i když ještě nemá mléko,“ popisuje chování zvířat ošetřovatelka Marie Kovalčíková, která kvůli mláďatům chodí dříve do práce. Den náhradní mámy Obvykle začíná směnu po sedmé hodině, nyní je v zaměstnání už o hodinu dřív. „Uvařím černý čaj a smíchám ho se zahuštěným mlékem Tatra. Čaj se přidává proti průjmu. Krmím je z flašky s dudlíkem jako mimina. Mláďata po narození sála ještě tři dny mléko od matky, takže mají sací reflex a správné návyky,“ říká ošetřovatelka. Zatím nikdo neví, zda jde o samičky, nebo samce, proto ani nemají jména. „Půjde to poznat až za několik měsíců. Samice z loňska si proto ošetřovatelky pojmenovaly Předek, Bok a Zadek podle toho, kde měly na těle barevnou skvrnu. Jakmile zjistíme, jaké je jejich pohlaví, možná uděláme soutěž pro návštěvníky, aby je pojmenovali,“ uzavírá Bujáčková.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!