Mahenovo divadlo se loučí s historickou pýchou | E15.cz

Mahenovo divadlo se loučí s historickou pýchou

15. září 2009 • 15:19
Tisíce žárovek, které osvětlují historickou budovu, čeká postupná výměna. Jak dlouho bude trvat?

Na prknech Mahenova divadla v Brně zářila 127 let. A nejen tam. Krásou zakulacené hvězdy byl okouzlen i její tvůrce Thomas Alva Edison, Teď pro ni nastala nejistá sezona. Řeč je o žárovce, jejíž derniéru nalinkovala Evropská unie. Od letošního 1. září ji totiž nelze vyrábět. Sedmička se snažila zjistit, co odchod stálice udělá se světlem v divadle.

„Předzásobili jsme se dávno předtím, než začalo nařízení Evropské unie o žárovkách nad osmdesát wattů platit,“ potvrzuje ředitel Národního divadla v Brně Daniel Dvořák. Jak dlouho zásoby vydrží, nelze odhadnout. Záleží na jejich životnosti. Už teď ale mají plnou hlavu starostí osvětlovači. „Nástupce klasické žárovky totiž neumí to hlavní. Stmívání a postupné rozsvěcování,“ upozorňuje jeden z mnoha osvětlovačů, Lukáš Závada.

S výměnou žárovek začali údržbáři v divadle už v roce 1993. „Například některé osvětlení na chodbách je už sestavené pouze z úsporných žárovek, které vydrží mnohem déle. Těch starých je ovšem v divadle pořád ještě hodně,“ říká mluvčí Národního divadla Brno Šárka Motalová. Kolik přesně svítí v Mahenově divadle žárovek, nikdo neví. „Přesně je ještě nikdo nikdy nespočítal. Ale je jsou jich tu tisíce,“ doplňuje Motalová.

Divadlo s elektrárnou

Mahenovo divadlo bylo prvním kulturním stánkem v Evropě, které mělo elektrické osvětlení. Nápad elektrifikace byl na tehdejší dobu vskutku revoluční. Plynové lampy v divadlech totiž měl vystřídat teprve tři roky starý vynález. Edisonova žárovka. „V roce 1882, kdy řemeslníci divadlo dostavěli, ovšem nebyla v Brně zavedená elektřina. Divadlo proto mělo svou vlastní elektrárnu, která sídlila ve Vlhké ulici,“ poodhaluje Motalová historii osvětlení v „Mahence“.

Vlastního výrobce elektrické energie nemá divadlo dlouho. Bere ji jako každý jiný ze sítě. A každý měsíc za ni platí. Nejde o nezanedbatelnou položku. Už kvůli tomu, že světel je v divadle víc než dost. Údajně se jedná o desetitisíce korun měsíčně. Přesnou částku ovšem vedení divadla zveřejnit nechtělo.

„Budova má dvě stě řízených okruhů a stejný počet neřízených. Řízený okruh má zvláštní rozvody a dá se manuálně ovládat. Od jasného svitu, přes postupné stmívání až po úplnou tmu. To však umí jen klasické žárovky. Nové, bohužel, ne,“ říká šéf osvětlovačů Roman Jajčík.

Nejvíce klasických žárovek je v hledišti. „Svítí jich tu přes čtyři sta kusů,“ vypočítává Závada, který má osvětlení pod palcem. A to doslova a do písmene. Rozsvěcení i zhasínání řídí pomocí malé krabičky vypadající jako dotykový mobilní telefon iPhone. „Přístroji říkáme dálka. Na dálku totiž ovládá všechna světla v hledišti. Funguje na principu dálkového ovladače. Signál zachytí centrální pult, který pak reguluje světlo,“ vysvětluje Závada.

Další pětistovka žárovek je v dominantě sálu, křišťálovém lustru. „Když se lustr spustí do hlediště, je ohromný. Široký je přes dva metry a uvnitř je spousta stowattových žárovek. Jsou asi třicet, čtyřicet centimetrů od sebe. Jestliže jedna přestane svítit, nikdo si toho ani nevšimne. Lustr navíc důkladně jednou ročně prohlédneme,“ vypráví osvětlovač Libor Fojt o unikátním lustru.

V divadle se povídá legenda, že lustry byly vyrobeny jen tři. „Dva si koupil jeden arabský šejk. Ten, co je v divadle, měl v obývacím pokoji. Nelíbil se mu tam, a tak ho věnoval divadlu. Druhý si ve svém paláci nechal,“ bájí Fojt. Třetí lustr je prý někde ve světě. „O něm nikdo neví. Ale – jak říkám – je to jenom legenda. Přesto na ní může být něco pravdy,“ poznamená osvětlovač.

Vana, hlava, harmonika

Kromě klasických žárovek ve tvaru hrušky, ovládají osvětlovači i mnoho dalších svítidel. „Pracujeme s osvětlením, které hraje. Vytváříme tak světelnou náladu. Asi nejnáročnější představení je pro nás hra Tajemství zlatého draka od Daniela Landy,“ přibližuje Závada své zaměstnání.

V Landově hře by si ale stará žárovka ani neškrtla. Vystřídalo ji takzvané inteligentní světlo. Hýbe se a mění barvy. Patří do druhého, tedy neřízeného okruhu. I ten ovšem řídí počítač. Podle programu a úplně sám. Zatímco klasický reflektor umí jen svítit, inteligentní světlo je zázrak osvětlovací techniky. Mahenovo divadlo je tak plné kontrastů. Zatímco většina svitů září od starých žárovek, technici pracují s tím nejmodernějším zařízením, které na světě existuje.

Inteligentnímu světlu říkají osvětlovači hlava. Není to jediné slovo z osvětlovačské hantýrky. „Halogenovým světlům říkáme vany. Jeviště osvětlují také fresnelky či harmoniky. Jejich jména vznikla podle tvaru svítidla nebo vynálezce,“ vysvětluje Závada. V divadle pracuje teprve půl roku, ale řeč světelných mágů ovládá dokonale. „Když mi někdo přikáže, ať si ho dám do štichu, vím, že musím nasvítit herce. A svítit na něj tak dlouho, dokud to nařizuje světelný scénář,“ uzavírá muž.
Přestože žárovku vytlačují nové vynálezy, v divadle zůstane i po svém posledním „vystoupení“. Na čestném místě ji mohou lidé okukovat možná i za sto let. Za sklem vitríny ve foyer.

 
>
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!