Lyže na padesátku namaže už potřicáté | E15.cz

Lyže na padesátku namaže už potřicáté

Liberečan Bořivoj Pohl zažil legendární Jizerskou padesátku už v roce 1978. Od té doby žádný běh nevynechal a přidal k tomu i závody série Worldloppet.

Na dřevěných lyžích, v akrylové teplákové soupravě a s pytlíkem naplněným čokoládou a pomeranči jel v roce 1978 svou první Jizerskou padesátku. Za pár týdnů vyrazí na trasu legendárního závodu z Jizerských hor potřicáté. Nazuje moderní lyže, nepromokavou soupravu s membránami, vybaví se energetickými tyčinkami a na nohu připne čip. Liberečan Bořivoj Pohl prožívá závod už několik desetiletí a pokud mu síly a zdraví dovolí, bude pokračovat dál. „Vždycky jsem jel padesát kilometrů dlouhou trať a pokaždé ji zvládl. Mým cílem je ujet závod pod tři hodiny, to se mi zatím povedlo jednou,“ vypráví nadšený lyžař amatér. Tisíce závodníků

Poprvé vyrazil na trasu Jizerské padesátky na konci sedmdesátých let. „Když zavzpomínám, ohromně se od té doby všechno změnilo. Hlavně do padesátky promluvily moderní technologie. Dřív musely měření časů obstarávat hordy dobrovolníků nebo milicionářů a na trase nás čekaly kontroly, na kterých každý lyžař dostal na lístek razítko. Dnes všechno fotobuňky,“ vysvětluje Pohl. Na závod v období před sametovou revolucí vzpomíná s nostalgií. „V době za totality byla Jizerská padesátka pro hodně lidí jakýmsi únikem do svobody. Setkání všech na jednom místě bylo hodně emotivní. Na trať vyběhlo i šest tisíc lyžařů,“ vypráví Pohl. Také on se společně s kamarády vydal poprvé na padesátku za zážitkem. „Běžně jsme vyráželi na dálkové přejezdy třeba z Liberce na Sněžku, ale nikdy jsme nezkoušeli závod. Nakonec jsem se ale odhodlal jet a už mě to nepustilo,“ líčí Pohl. Výbava tehdejších lyžařů byla předpotopní. V obchodech neměli žádnou pořádnou výzbroj ani výstroj. „Něco pořádného na sebe si mohli sportovci koupit jen v Tuzexu nebo v Pragoimportu. V obyčejném obchodě jsme koupili jen tříčtvrteční pumpky, ve kterých také většina jela,“ vysvětluje Pohl. Lyže měli tehdejší závodníci hlavně dřevěné nebo s plastovou skluznicí. „I já vyrazil do prvního závodu s dřevěnými lyžemi značky Artis, které jsem koupil za dvě stě dvacet korun,“ vypráví Pohl.
S lyžemi zažil v jednom ze závodů Jizerské padesátky v osmdesátých letech také jeden svízelný okamžik. „To už jsem měl plastové lyže Rubín Artis, které byly vybavené čelisťovým vázáním s hřebínkem. Tehdy měla padesátka start na louce v Hraběticích a celý dav sjížděl potom pod Královku do takového trychtýře. Tam vždycky nastala mela, lidé padali,“ popisuje Pohl. Většinou se mu povedlo mele nějak uniknout, ale jednou to nezvládl a skončil ve shluku těl. „Po zvednutí ze země jsem zjistil, že nemám na lyžích pérka právě z onoho hřebínkového vázání. V ledvince jsem vylovil jedno náhradní, ale druhé mi chybělo a bez něho by lyže nedržela na noze,“ vysvětluje Pohl. Vydal se tedy zpět ke startu podél špalíru přihlížejících diváků a poptával se po pérku. Teprve až skoro zpátky u cíle mu jeden z přihlížejících náhradní péro dal.

Na lyžích za moře

Libereckého lyžaře Jizerská padesátka natolik uchvátila, že se jako amatérský sportovec vydal dobývat i další zasněžené tratě. Spolu s kamarády dodnes objíždí lyžařské běhy zařazené do seriálu Worldloppet, které pořádají země v Evropě i v zámoří. Dvakrát už získal titul Worldloppet Master, kterého může dosáhnout lyžař, který odjede alespoň deset závodů seriálu a jeden z toho v zámoří. Teď pracuje na získání dalšího titulu Master.
„V Liberci je víc kluků, kteří Worldloppet Master mají, jeden už má dokonce tři. Ze závodů máme všichni výborné zážitky a pak je také skvělé, že lidi, se kterými jedeme společně třeba v Norsku, potkáváme na padesátce u nás v Jizerkách,“ říká Pohl. V mase závodníků v Česku tak třeba narazil na známého Japonce ze Sappora. „Je to hezký pocit potkat někoho, koho znáte z jiných závodů,“ podotýká lyžař. Největším nepřítelem lyžařů, ať už v cizině nebo na domácích tratích, je vždy počasí. Alespoň to tvrdí Bořivoj Pohl. „Nejhorší závod jsem zažil v Norsku, kde je velká část tratě na náhorní plošině. Panovaly tam extrémní podmínky, foukal ledový protivítr,“ vypráví Pohl. S takovým počasím se mohou setkat snadno i lyžaři v Jizerských horách.
„Já ale říkám, že Jizerská padesátka je nejkrásnější, právě pro ta panoramata a přírodní krásy, které při závodě lyžaři uvidí,“ míní lyžař.

V lednu znovu na trať

V lednu vyjede na trasu Jizerské padesátky Bořivoj Pohl potřicáté. „Speciálně netrénuji, musím být v kondici celý rok. Přes léto jezdím na kole nebo si chodím zaběhat. Jen co napadne první sníh, vyrážím na lyže, ale protože je padesátka hned prvním závodem v sérii Worldloppet v Evropě, moc toho najezdit nestihnu,“ vysvětluje Pohl. Zatímco většina závodníků si na závod nakupuje energetické potravinové doplňky nebo iontové nápoje, Pohl si zachovává rituál a připravuje si jídlo na posilnění doma sám. „Vozím si své vločky nebo sušené ovoce. Peču si doma energetické tyčinky. Jednou jsem si vezl tyčinky i na Vassův běh a s kamarády jsme je po cestě trajektem tak dlouho ochutnávali, až mi na závod nezbyly žádné,“ vypráví Pohl.
Podporu má u celé rodiny. „Dřív mě doprovázeli na padesátku rodiče, ti už dnes nemají tolik sil. Do cíle pak přichází má žena a čeká, jak dopadnu a až dojedu,“ dodává Pohl.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!