Lukáš Bauer. Bílá stopa vede na vrchol | E15.cz

Lukáš Bauer. Bílá stopa vede na vrchol

Stal se legendou. Příběh jednoho z nejlepších lyžařů v historii Česka líčí závěrečný díl seriálu Generace 77.

Jak se stát světovým králem v běhu na lyžích? Včas si uspořádat věci v hlavě a pak dřít, dřít a zase dřít. Předtím se ale nechat zapsat do tělovýchovné jednoty Škoda Ostrov. V sedmi letech.
„Když pro mě rodiče hledali nějaký kroužek, padla jejich volba na TJ Škoda Ostrov. Možná i proto, že oba ve zdejší Škodovce pracovali a znali některé lidi z oddílu,“ vzpomíná na osudové rozhodnutí svých rodičů Lukáš Bauer, vítěz Světového poháru v sezoně 2007/08 a olympijský medailista. Poslední osobnost Sedmičky v seriálu Generace 77.
„Rodiče mě přivedli na jeden trénink. Líbilo se mi tam, a tak jsem prostě začal lyžovat,“ směje se.
Ano. Mimořádně úspěšnou sportovní kariéru nejlepšího českého lyžaře posledního desetiletí nastartovala v podstatě náhoda. Ze skromné nabídky sportovních kroužků v Ostrově Lukášovi rodiče ukázali na lyže. Aniž by tenkrát tušili, kam až na nich Lukáš doklouže.
„Především táta pořád zdůrazňoval, že škola je na prvním místě. Doma ze mě nechtěli mít vrcholového sportovce,“ doplňuje lyžař z Božího Daru.

Zřejmě slušný oddíl

Na první vítězství v dětských závodech si třiatřicetiletý Lukáš Bauer už nepamatuje. Ví ale, že ve starších kategoriích nikdy nepatřil mezi závodníky, kteří sbírali jedno vítězství za druhým. „Spíš naopak. Hezky jsem se prokousával odzadu,“ vzpomíná. A k lepšímu pak přidává, že jako kluk často na trénink nechtěl. „Raději bych běhal s partou kolem baráku. Ale jak rodiče, tak skvělá parta v oddíle mě vždy dokázala u tohoto sportu udržet.“ Po základní škole Lukáš přestoupil do nově se formující tréninkové skupiny trenéra Miroslava Petráska ve Slovanu Karlovy Vary. Tam už trenér kladl důraz na výsledky.
Jenže i ve své tréninkové skupině patřil Lukáš Bauer zpočátku k nejhorším. Ale jen zpočátku. Rukopis trenéra Petráska se na Lukášových výsledcích totiž začal rychle projevovat.
„Postupně jsem se zlepšoval, až jsem někdy v osmnácti letech poprvé vyhrál republikový závod. A to rozhodlo o mém dalším směřování,“ říká Lukáš Bauer, který v té době zcela vážně koketoval s myšlenkou utéct od lyží k horským kolům.
Neutekl a v bílé stopě začal vyhrávat. V letech 1996 a 1997 se stal juniorským mistrem České republiky, v roce 1997 poprvé uspěl i ve světě. Na juniorském mistrovství světa v Calgary vybojoval druhé místo na třicet kilometrů volnou technikou. A pak už medaile z velkých závodů jen přibývaly.
„Nejvíce si cením celkového vítězství ve Světovém poháru v sezóně 2007/08 a bronzové olympijské medaile ze štafety z Vancouveru 2010. Možná i proto, že jsme jako tým dlouho čekali na výrazný úspěch a mockrát ho těsně minuli,“ probírá se Lukáš Bauer svými úspěchy.

Lidé kolem něj

Podle jeho slov ho k běžkařskému vrcholu přivedly tři důležité stezky. Na prvním místě jmenuje výběr sportu a rozumnou podporu rodičů. „Jelikož nejsem zrovna šikovný na míčové nebo kolektivní sporty, tak běžecké lyžování byla trefa do černého. A rozumná podpora rodičů proto, že mě nikdy nenutili sportovat a nikdy se skrze mě nesnažili realizovat své nenaplněné sny. Tím mi lyžování neznechutili,“ vypočítává.
Důležití pak byli a jsou i lidé, kteří ho stále obklopují. Trenér Miroslav Petrásek, který ho provází od patnácti let, osobní servisman Vít Fousek, lékař Martin Koldovský a manažer Martin Müller. Tahle jména vyjmenuje okamžitě, na spolupracovníky prý měl štěstí.
„S několika dalšími jsou ti, kteří mi velmi pomáhají v cestě za splněním sportovních snů. Prostě když se podaří výborný výsledek, tak nestojím na stupních vítězů jen za Bauera, ale i za ně,“ připomíná.
Jako nejdůležitější však vnímá svou rodinu. „Jak moje žena Kateřina, tak i naše děti Matyáš a Anetka mi vytvářejí skvělé domácí zázemí. Podporují mě ve sportování i přesto, že to znamená mnoho dní strávených mimo domov. A když se zrovna nedaří, tak mě vždy dostanou do pohody.“

Kristova léta

I když je Lukášovi už třiatřicet, pořád má chuš vyhrávat. „“ uvědomuje si, že roky se nedají zastavit.
A protože konkurence v bílé stopě je opravdu velká a Lukáš zatím nemá v úmyslu světovou špičku opustit, přes prázdniny znovu tvrdě dřel. „Co se v létě nenatrénuje, to v zimě není. Na novou sezonu se dost těším, lyžování mě pořád dost baví,“ vzkazuje soupeřům.

Poslední tři sezony Lukáše Bauera:

* 2010 - 3. místo na 15 km volně a 3. místo ve štafetě 4 x 10 km, ZOH Vancouver 2010; 2. místo, Světový pohár 2009/10; vítěz Tour de Ski

* 2009 - 2. místo na 15 km klasicky, MS Liberec 2009; vítěz 15 km volně, MČR v Horních Mísečkách

* 2008 - vítěz Tour de Ski 2007/08; vítěz Světového poháru 2007/08

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!