Liskova vila, neznámá kráska, co na chvíli poodhalí závoj | E15.cz

Liskova vila, neznámá kráska, co na chvíli poodhalí závoj

Kráska schovaná ve svahu hned vedle Bazalů, to je Liskova alias Šlapetova vila. Skvost ostravské architektury.

Brněnskou vilu Tugendhat či Müllerovu vilu v Praze zná kdekdo. Ostravskou Liskovu většina Ostravanů nikdy neviděla a mnozí ani netuší, že stojí. Dům nakreslila dvojčata Lubomír a Čestmír Šlapetovi pro notáře Eduarda Lisku, proto se jí někdy říká Liskova, jindy Šlapetova vila.
„Je to nejdůležitější vilová stavba, kterou otec a strýc vytvořili,“ říká jednoznačně architekt Vladimír Šlapeta, syn Lubomíra Šlapety. „Je celá výjimečná. Není z pravých úhlů, stojí ve svahu a její křivky souzní s přírodou,“ dodává syn autora. Stejně prý na vilu nahlížel jeho otec. „Považoval ji za zcela zásadní stavbu a velmi ho mrzelo, že se o ní mnoho nenapsalo,“ vypráví Šlapeta.

Náhodná koupě

Dům vyrostl v Čedičové ulici ve svahu Slezské Ostravy v letech 1935–1936. Teď jej jako trumf vytáhlo sdružení za Ostravu 2015. Aby ukázalo, že si Ostrava zaslouží získat titul Evropské hlavní město kultury. Paní domácí Drahoslava Doležílková svolila, že k sobě domů pustí po dva dny lidi, kteří si budou chtít prohlédnout vnitřek vily. S průvodcem. „Věřím, že se budou chovat kultivovaně,“ říká žena, která žije ve funkcionalistickém domě s typickým proskleným průčelím čtyřicet let.
Vilu koupila se svým manželem vlastně náhodou. Podávali inzeráty, že by rádi nějaký dům, a ozvali se jim původní majitelé. „Vilu jsem znala, jako mladá holka jsem kolem ní chodila do školy,“ vzpomíná dnešní majitelka. Říká, že se jí vila vždycky líbila a obdivuje ji dodnes.
Dům i zahradu u něj láskyplně opečovává. A tak to tam stále vypadá jako před pětasedmdesáti lety. Můžete si sednout na původní sedačku, která má jen nové čalounění, uložit si věci do původní vestavěné skříně, uvařit si kafe v kuchyni, která už tehdy měla málo vídanou novinku: kuchyňskou linku. Jen pohled z okna se změnil. Před domem povyrostly stromy, které zakryly výhled do údolí Ostravice. A vedle domu vyrostl fotbalový stadion, z okrouhlého okna v jídelně je vidět na cvičný trávník Baníku. „Manžel byl jeho velký fanda,“ usmívá se paní domácí.
Historik architektury Martin Strakoš obdivuje vilu jako dokonalý celek. „Je to nejzajímavější, nejvýraznější a nejpromyšlenější rodinný dům v Ostravě, a to až do současnosti. Typická ukázka organického funkcionalismu, jednotlivé části vily fungují jako orgány, které jsou navzájem logicky provázané, a dávají dohromady harmonický celek,“ říká odborník. Architekti podle něj dům navrhli tak, aby uspokojil všechny lidské smysly. „Včetně hmatu, zábradlí na schodišti je například potažené sametem,“ dává příklad Strakoš.
Profesor architektury Vladimír Šlapeta připomíná, že vila měla i mnohé technické vymoženosti, třeba teplovzdušné vytápění. „Dům má intimitu i monumentalitu,“ říká architekt. „Když jsem byl na gymnáziu, jednou jsem Liskovu vilu okukoval přes plot, na zahradě pracoval pan notář Liska. Já jsem si ho tehdy netroufal oslovit. Dodnes mě to mrzí,“ vypráví Vladimír Šlapeta. Uvnitř byl poprvé až v roce 1984, rok po otcově smrti. „Byl to krásný zážitek. Jako by ke mně otec znovu promlouval.“

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!